O slovním spojení "alpský rozvod" jsem se dočetla teprve před pár dny - jedná se poměrně starší věc, ale do popředí se dostala až poslední měsíce. Musím přiznat, že mě tedy pročítání různých článků na toto téma překvapilo, a tak si říkám, co vše je v dnešní době ještě možné?! A tak se pojďme podívat na historii "alpského rozvodu."
V roce 1893 vydal Kanaďan Robert Barr povídku s názvem Alpský rozvod. Jde o příběh nešťastného manželského páru. John a jeho žena se vydávají na výlet do Švýcarska. Ubytují se v malebném hotýlku, a druhý den se vydávají na túru. Jelikož se ale John v manželství necítí dobře, naopak je velmi nešťastný, a rozvod tehdy nepřipadá v úvahu, rozhodne se pro "brilantní" řešení. Má v plánu svou ženu během společné vycházky shodit do propasti, a vše má naplánované tak, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda.
Na výlet se spolu skutečně vypraví, jenže manželka není vůbec hloupá. Když dojdou k okraji srázu, manželka Johnovi s klidem oznámí, že o celém jeho plánu ví, ale to není všechno. Informovala o tom personál hotelu a přátele, takže pomoc už je určitě na cestě, a navíc hned za nimi jsou dva svědci, kteří jsou již na dohled. Následně manželka roztrhá své šaty, aby vzbudila zdání, že na místě došlo k boji, a nakonec se vrhne do propasti. John zůstává na místě a čeká na policii, která jej obviní ze zločinu, který vlastně technicky nespáchal.
Dost šílený příběh, a taková pěkně fikaná pomsta "ze záhrobí," kterou dovede vymyslet jen pěkně naštvaná žena.
A tento příběh se stal v poslední době "virální." Dnes se pojmem alpský rozvod označuje situace, kdy silnější z partnerů (obvykle muž), opustí svého partnera v rizikové situaci. Například na horách, v lesích, zkrátka všude, kde si žena sama nemusí poradit, a může to skončit velmi nepříjemně, až tragicky.
Leckdy se jedná o situaci, kdy se muž chce se ženou rozejít, a takto jí to dá nepřímo najevo. Nemůžeš se na mě spoléhat, nic pro mě neznamenáš - takové je poselství. Zátěžové situace velmi rychle prověří vztah. To, že muž je třeba v lepší kondici, partnerka mu nestačí, "vidí jen jeho záda", to vše je na výletě či túře, kterou si máme přeci užít spolu, dost stresující. A z výletu se tak rázem stane noční můra. Zátěžové situace ukážou, jak dvojice funguje pod tlakem, a tím pádem se zvýrazní, co ve vztahu je - ať už kladného, či záporného.
A pokud je muž egoista, který má potřebu si dokázat, že je lepší a zdatnější než jeho partnerka, má potřebu ji ponížit tím, že "je lepší," neštěstí je na spadnutí. Když jdeme na výlet, i na obyčejnou procházku, jdeme tam přeci společně, jako pár, nejdu přeci překonávat limity a dělat ze sebe díky fyzické zdatnosti někoho, kdo má ve vztahu jaksi navrch.
Samozřejmě, každý má na výletě své tempo. Když jdu pěšky sama s Julinkou, také to není jednoduché, mám pocit, že mě brzdí, ale ona jen objevuje svět, všechno ji zajímá, a tak to vydržím, i když často v duchu úpím, ať už jde trochu rychleji... Ale tyto okamžiky jsou vzácné, a pokud vyloženě nespěcháme na autobus či někam jinam, proč ne? Vždyť čas tak hrozně letí a každý takový okamžik je velkou vzácností...
Ale pokud jdou na výlet dva lidé, kteří jsou nekompatibilní a navzájem jim to neladí, je to problém. Pomalejší partner se snaží nezdržovat, drží tempo, ale rychleji se unaví a má pocit, že pořád žene. Ten rychlejší ale musí vědomě brzdit a tohle mu není vůbec příjemné. Následkem je frustrace z obou stran.
A pokud se rychlejší partner naštve natolik, že toho pomalejšího prostě nechá svému osudu, ztratí jej z dohledu, no, to už může skončit i fatálně.
Devatenáctého ledna loňského roku vzal rakouský horolezec Thomas P. svou přítelkyni Kerstin, která neměla s lezením vůbec žádné zkušenosti, na výstup na Grossglockner. Tohle je dost těžká hora, a muž nechal jít svou přítelkyni nahoru v naprosto nevhodné obuvi - v botách na snowboard. Když žena nemohla dál, nepokoušel se upozornit na sebe záchranářský vrtulník, který letěl zrovna kolem. Záchranáři se jej pokoušeli kontaktovat a Thomas jim tvrdil, že žádnou pomoc nepotřebuje.
Dokonce si ztlumil vyzvánění a další hovory nepřijímal... Kerstin zůstala na místě, Thomas "se vydal pro pomoc," a než zalarmoval lidi ve vsi, Kerstin zemřela na podchlazení. Rakouský soud muži za smrt partnerky udělil pětiměsíční podmínku a pokutu 9 600 euro. To je více než šokující, jelikož vyšlo najevo, že se v minulosti zachoval stejně k jiné své partnerce... Dle všech indicií tohle nebylo nic jiného než vražda, způsobená lhostejností a nabubřelým egem.
Samozřejmě, je přirozené, že se lidé rozcházejí. Ale takhle se to nedělá, nesmí dělat, je to za mě naprosto odporné, mrzké, a zavrženíhodné jednání. Když takto můžu někoho ohrozit na životě, nepřipadá to přeci v úvahu!
Nevím, fakt mě šokuje, čeho jsou někteří jedinci schopní. Jasně, zrychlit krok, nechat partnera nejen symbolicky za sebou, to není žádné hrdinství, ale pokud to mám brát jako rozvod či rozchod, je to obyčejné slabošství.
Další věc, která se váže k tomu "nechat někoho za sebou," je i "podivné rodičovství." Před deseti lety došlo v Japonsku k šokujícímu případu. Rodiče vysadili sedmiletého chlapce za trest ven z auta, nechali jej v hlubokém lese a odjeli pryč. Když se za několik minut vrátili pro chlapce, už tam nebyl.
Rodiče vše odjeli nahlásit na policii, kde tvrdili, že se jim chlapec ztratil při sběru bylin. Až za tři dny přiznali policii pravdu - chlapce vysadili za trest proto, že házel kamení na lidi u řeky. Chlapce hledalo více než 180 záchranářů v terénu - v oblasti se totiž vyskytují divocí medvědi... Chlapce našli až po týdnu, poblíž vojenské základny. Na sobě měl jen džíny a tričko, vojáci mu dali najíst a napít, chlapec byl promrzlý a lehce dehydrovaný, ale jinak v pořádku.
Takže tento "trest" se rodičům pěkně vrátil i s úroky. Nedovedu si představit, jak se musí cítit sedmileté dítě, když mu najednou zmizí rodiče, kteří jsou pro něj celý jeho svět, a ono zůstane úplně samo! Ta bezmoc, strach, beznaděj, tohle se prostě nedělá. Dítě mě může naštvat sebevíc, ale udělat tohle, to je prostě přes čáru.
No, doba je v mnohém zvláštní a lidé taktéž, ale rozejít se s někým takovým zvráceným způsobem na výletě, tomu fakt nerozumím. To už raději poslat esemesku, když nemám odvahu si to s partnerem vyříkat z očí do očí, ale doma přeje spíše neupřímnosti a zbabělosti, kdy se můžeme schovat za různé "trendy" a "fenomény." A jak se někdo inspiruje starou, zapadlou kriminální povídkou, to je také až bizarní.
Tohle je ale strašně nebezpečné, takovou hloupostí ohrozit partnera, žádný rozchod přece nestojí za to, připravit toho druhého o život, protože v neznámém a citím prostředí, třeba zrovna při sestupu z hor, se může stát cokoliv...
Co si o tomto myslíte Vy? Četli jste někdy o "alpském rozvodu?" Je tohle morálně přijatelné? Jedná se o velký hazard ze životem? Šli jste někdy na výlet s partnerem, nestačili jste jeho tempu a cítili jste se kvůli tomu špatně? A co si myslíte o "rodičovském" vytrestání - nechat dítě samotné v lese a odjet pryč? Chová se takto zodpovědný rodič? Co myslíte? Napište mi do komentářů!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji slunečný začátek října, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat