Přeskočit na hlavní obsah

Výlet do Faunaparku v Horní Lipové

 Včera jsme s přítelem a Julinkou konečně vyrazili na náš prázdninový výlet. Kousek od naší vesničky je obec Horní Lipová, a tady sídlí faunapark. Taková mini-zoo, která se dá projít za hodinku a něco. Byla jsem tam naposledy s kamarádkou před asi deseti, jedenácti lety, takže to už je celkem doba. Ale líbilo se mi tam, hlavně tedy papoušci. 

Tak jsem byla zvědavá, jak se faunapark za několik let změnil. Měli jsme to tedy naplánované na pátek, ale ve středu se na internetu objevila informace, že majitel prodává tuto zoo za 38 milionů. Pokud ji nikdo nekoupí, příští rok už faunapark neotevřou a zvířata budou rozprodána. Je to velká škoda, ale je mi jasné, že není jednoduché to ufinancovat, a v článku bylo psané, že jsou také už unavení a chtějí si užívat důchodu. Opravdu obdivuji každého, kdo provozuje podobné zařízení, protože to musí být nesmírně náročné. 

 Honem jsem se tedy dívala, zda bude vůbec otevřeno - a ano, do konce sezony, tedy do září, funguje pro návštěvníky v běžném režimu. Tedy, nevaří se, nefunguje ani bar, uvnitř je jen automat na nápoje v kelímku. Autobusem by to bylo složitější, takže jsme se domluvili s kamarádem, přidali jsme mu nějakou kačku na benzin a lahvinku dobrého vína, a odvoz jsme měli zajištěn. 

Je fajn, že kamarád má i autosedačku, my jsme větší už nekupovali, protože jak už byla Julinka větší, jezdili jsme pořád autobusem. Takže včera po jedenácté dopoledne pro nás přijel. A s připoutáním Julinky do sedačky bylo jasné, že cesta nebude jen tak. Julinka paniku, hrozně plakala a bála se, jsem si jistá, že jí nedělal dobře ten uzavřený prostor auta a taky to, že musela být připoutaná v sedačce. Ale nejeli jsme zase tak daleko, jedenáct kilometrů, ale tedy nebylo to příjemné. Jak byla  Julinka neklidná a ubrečená tak jsem doufala, že na místě to bude lepší. 

Měla jsem s sebou i náhradní oblečení, plenku a malou svačinku, samozřejmě i pití, ale včera bylo opravdu příjemně, žádné velké vedro. 


U pokladny a vchodu do areálu jsme nečekali dlouho, před námi byl manželský pár, tak to šlo rychle. Jeden dospělý platí 180 korun, dítě do dvou let je zdarma. Tak celkem 360 za vstupné, což není nijak strašné, dle mého. Vstupenku jsme ale dostali jen jednu, a k tomu doklad o zaplacení. 


Pohled na areál Faunaparku. Vlevo to schodiště, tak tam je vchod pro personál, vpravo teráska, uvnitř je bývalá restaurace a právě automat na pití, a vpředu je skrze sklo výhled do papouščího ráje. 



Faunapark je opravdu malinký, dá se projít za necelou hodinku, jak jsem psala výše. Všude jsou po areálu psána upozornění, že objekt je pod kamerami, a pak také samozřejmě, ať nikdo nepřekračuje zábrany a dbá na svou bezpečnost. 

Tady Julinka zrovna pozoruje agamu, ta byla v prostoru na trávníku ve svém klecovém výběhu. 



Myslím, že na menší zoo toho nemají zase tak málo. Puma, papoušci, lamy, ovce, kozy, lemuři, opička gibon, emu, ale třeba také kachny, různobarevné, a v jezírku plavala i káčátka, která byla vážně roztomilá. Pumu jsme viděli jen zdálky, zrovna pospávala, ale co se tedy Julince líbilo nejvíc, tak lamy, koníčci, a pak kačenky. 

Mají tam pěkně udělané molo, kde se návštěvníci mohou pokochat vodním ptactvem. V jezírku plavaly labutě, husy a kačeny. Všude po areálu je psané, že je přísně zakázáno krmit zvířata, dříve byla možnost zakoupit krmivo tuším pro lamy, ale dnes tam už nic podobného nemají. 



Ve výběhu s želvičkami bylo hned několik druhů - želva zelenavá a želva vroubková. 




Lemuři - tak tyto opičky, známé i z různých animovaných filmů, mi opravdu učarovaly. Ty jejich krásné, pronikavé oči, a pak jedna se tak krásně posadila a ukázala nám bříško! 


A toto je gibon lar. Ve výběhu byl jediný zástupce tohoto druhu. A zrovna se mi povedlo vyfotit, jak se krásně zubil. 



V areálu jsou funkční toalety, což je fajn, ale jinak jsem se nemohla zbavit dojmu, že mi to místo přišlo krapet smutné. Před lety mi přišel Faunapark takový živější, tenkrát tu byl i pan majitel a měl zrovna venku z klece tygra, ukazoval zrovna, jak jej krmí, to byl velký zážitek. Sleduji tuto mini-zoo i na Facebooku a tak mi přijde, že co zemřel poslední z párku tygrů, pana majitele jakoby opustil elán a chuť dál pracovat se zvířaty. 

Od té doby příspěvky přidává jen sporadicky, a ono to jde vidět, že zvířata miluje, a zvláště ti tygři byli jeho miláčci. Bohužel chápu, že je strašně těžké sehnat dobré zaměstnance, ošetřovatele, nakonec na celý areál zůstal sám majitel s manželkou. Ale - zase další věc - co mám i z více zdrojů, že se pan majitel nedokáže shodnout se žádným zaměstnancem. Tak mu prostě všichni utekli, taková je krutá realita. Když už se tam přes sezonu ani nenamáhá sehnat kuchaře na meníčka, tak je to bída. 

Chápu, že tohle je strašně těžká práce, žádný odpočinek, dovolená, ale pokud chci někoho na pomoc, musím se k němu patřičně chovat, že... 


Takto po nás pokukoval zpoza plotu klokan. 


A tady zase hrdá a majestátní lama. 




Moc pěkné jsou tyto naučné tabule ze dřeva, tyhle tu při mé poslední návštěvě také nebyly. Piškvorky, ke kterým hned běžela Julinka, potravní labyrint, který je opravdovým hlavolamem, a hravé pexeso. Tohle jsou pěkné prvky, ale z oděrek na dřevě jde vidět, že tomu zrovna nikdo už moc péče a oprav nevěnuje. Ale tohle chápu, peníze jsou třeba jinde. 

Nedovedu si představit, kolik musí provoz takové, sic mini-zoo, stát. To musí být vskutku černá díra na peníze, a někdy prostě láska ke zvířatům nestačí. Tak jen doufám, že pokud Faunapark nikdo nekoupí, alespoň se zvířata podaří prodat a dostanou se do dobrých rukou. Protože si zaslouží nějaké pěkné prostředí... 


Fotografie psouna prériového, takto visí na stěně u toalet. 


Suma sumárum, za necelou hodinku se dá celý areál projít, a možná to stihnete i dvakrát. My jsme se zdrželi něco přes hodinu, a to jsme to natahovali. Julinku zaujala jen některá zvířátka, třeba kolem morčat jen proběhla, a to bylo vše. 

Ale tak chápu, že ještě nemá ani dva roky, příští rok by to bylo zase zajímavější. Jen uvidíme, jak osud náš horský Faunapark potká, zda jej budeme mít příští rok příležitost zase navštívit... Mini-zoo se mi líbila, jen škoda, že tam už nemají tygry. Ale vidět naživo surikaty, pumu a krásnou sovici sněžní, to byl také zážitek. Ale zamilovala jsem se do lemurů, to jsou úžasně roztomilé opičky, opravdu! 

Jde vidět, že o zvířata je dobře postaráno, všude čisto, akorát jde vidět, že ten areál už není co býval, a celé to tak trochu upadá. Hlavně pro rodiny s dětmi je asi problém ta absence restaurace. My měli jídlo i pití s sebou, nikdy na výletech nespoléhám na občerstvení, ale tohle je v podobných zařízeních základ. 

Výlet byl pěkný, měla jsem sice větší očekávání, ale tak co se dá dělat. Hlavně že se Julince líbila zvířátka, to je nejdůležitější!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Koukám krásný rodinný výlet :-) . Je škoda ,že tenhle park bude asi končit , je pravda, že utáhnout to všechno bude asi hodně těžký a podobně to asi mají i jinde . Tak je fajn, že jste to ještě stihli .Mějte se celá rodinka fajn .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...