Přeskočit na hlavní obsah

Pomocnice (2025)

Páteční večer je ideální příležitostí pro nějaký pěkný film. A včera se to tak hezky sešlo, že jsme si s přítelem mohli užít filmový večer. Julinka utahaná z procházek a návštěvy usnula neobvykle brzy, a tak jsme se rozhodli pro film Pomocnice. Název mi byl povědomý, a já zjistila, že se jedná o filmové zpracování stejnojmenné knihy od Freidy McFadden. Knihu jsem nečetla, ale na svých oblíbených knižních blozích jsem četla několik recenzí. Byla jsem opravdu velmi zvědavá, jak se mi bude film líbit. 

Millie Callowayová startuje novou životní etapu, a chce dát svůj život konečně do pořádku, začít takříkajíc s čistým štítem. První podmínkou je nová práce. Jenže nemá žádnou pořádnou praxi, a musí vzít zavděk opravdu čímkoliv, co se jí naskytne. Jednoho deštivého dne navštíví dům Winchesterových. Manželé Andrew a Nina jsou dokonalý prototyp slova americký sen. 

Jejich dům je naprosto úžasný. Hotové sídlo vybavené luxusním nábytkem, Nina i Andrew chodí dokonale oblékáni, stejně jako jejich osmiletá dcerka Cece. Andrew pracuje jako burzovní makléř, vybudoval obrovské impérium a je opravdu dost pracovně vytížen. A Nina je ženou v domácnosti na plný úvazek, a potřebuje někoho k ruce. I když nechodí do práce, péče o dům a dcerku ji zmáhá. Pokud Millie na nabídku kývne, bude tu pomocnice tak trochu od všeho. Chůva, kuchařka, uklízečka, nákupčí, prostě cokoliv bude třeba. 

Práce je opravdu výborně platově ohodnocena, navíc i s výhodou, že Millie nebude muset platit nájem. A jelikož se jí zrovna v osobním životě nedaří, přespává už několik nocí ve svém autě, tak opravdu zoufale potřebuje, aby ji Winchesterovi zaměstnali. A když se tomu tak skutečně stane, nemůže tomu radostí ani uvěřit. Má svůj vlastní pokojík v podkroví jen pro sebe, Nina jí dokonce hned první den daruje nový mobil. 

Jenže není to všechno až moc dokonalé? Vypadá to, že rodina v jakési své bublině. A po pár dnech začíná docházet k znepokojujícím událostem. Andrew působí jako opora celé rodiny, je velmi sympatický, klidný, k Millie se chová opravdu přátelsky. Jenže zato Nina je pravý opak svého muže. Ke své pomocnici se chová velmi přezíravě až nepřátelsky, a začíná ji obviňovat z věcí, které se nikdy nestaly. 

Jak je možné, že Millie objednala vstupenky na koncert, když to Nina nikdy nechtěla? Jindy zase Millie jede vyzvednout Cece z baletu, přičemž matka jedné z dívek jí sdělí, že děvče má domluvené přespání u kamarádky. Jsou to všechno drobné naschvály. Jenže když jednoho dne Nina po hádce s Andrewem otevře dveře od své ložnice celá od krve s nožem v ruce, je jasné, že tu jde opravdu do tuhého. 

Paní domu o sebe přestává pečovat a její výbuchy jsou čím dál hrozivější, její emoční labilita je nepřehlédnutelná. Může mít takto nemocný člověk v péči malé dítě, nebo patří do blázince...? Spojence Millie nenajde ani v jediném dalším zaměstnanci Winchsterových, kterým je zahradník Enzo. 

Jenže Millie není žádná amatérka. V minulosti zažila něco, co jí dalo do života pořádnou lekci. A přísahala si, že už se sebou nenechá zametat. Takže se rozhodně jít tvrdě za svým. Proč by se nemohla stát novou paní Winchesterovou? Andrew je tak charismatický, vzhledově velmi pohledný, a Millie po něm začne toužit i fyzicky. Zdá se, že má na dosah svou vlastní životní pohádku. Jen jí v cestě stojí Nina, takže co si se svou sokyní počít? 

Jak dopadne tento bizarní milostný trojúhelník? Co je zač Millie, a jaké zbraně vytáhne Nina? A pro jakou možnost se rozhodne Andrew? Je jisté, že pomocnice může být u Winchesterových jen jedna... 


Musím říct, že jsem moc nepochopila, proč se kolem filmu strhl takový poprask. Podle nástinu děje jsem čekala naprosto průměrný, nudný thriller s naprosto předvídatelnou zápletkou. Jenže tak úplně to tak není. 

Hned z úvodních scén mi bylo jasné, že tohle bude více než béčkový thriller, které se každou sobotu vysílají na Prima Love (ano, i já jsem na ně před lety koukala, a brala to jako takový "brakový výplach," ale některé filmy byly docela fajn, ale samozřejmě, je to jako přes kopírák, no.) Režisér zde velice slušně buduje jakousi auru napětí. 

Je jasné, že rodina Winchesterů není úplně normální, Andrew je workoholik, který se snaží skloubit rodinu a práci, a k tomu ještě zvládá ataky Nininy nemoci. Amanda Seyfried zde zahrála psychicky labilní paní Winchesterovou opravdu bravurně, to šílenství jí vážně kouká z očí. Na první pohled rozmazlená, zhýčkaná panička, ale co se skrývá pod touto skořápkou? A Millie v podání Sydney Sweeney je zase úplný opak. Hodná, milá, přívětivá, až tak trochu ušlápnutá, naivní, ale přesto oplývající sex-appealem. 

Vlastně to mezi ústřední trojicí tak nějak jiskří, v polovině zde nechybí ani erotické scény, které jsou ale natočeny opravdu vkusně a divák si je užije. Ale právě za tou polovinou to začíná vypadat až moc idylicky. Jako romantický slaďák, ale přitom tu pořád číhá hrozba a divák si říká - tak KDY se TO konečně stane? 

Dojde tedy k onomu "psychotickému" zvratu, ale úplně z jiné strany, než jsem čekala. A pak se to tedy vážně rozjede, protože nechybí dosti drsné scény plné krve, u jedné jsem dokonce musela znechucením odvrátit zrak a v duchu jsem si říkala, že tohle si opravdu autorka musela užít... Zásadní roli zde sehraje i onen roztomilý pokojíček v podkroví. 

Na první pohled tuctový thriller v sobě nese punc modernosti, a s tím i velkou spoustu zajímavých zápletek. Nejsem ten divák, co předem odhadne všechny zápletky a překvapení a není vůbec překvapený jako ti ostřílení matadoři - i když mám pocit, že většina z csfd.cz konkrétně tento smysl pro odhalování zápletek a různých "klišé" dovedně předstírá... Bylo mi jasné, že idylku v půlce filmu musí něco nutně narušit, ale zrovna TO jsem nečekala. 

A závěr byl taky dle mého gusta, napínavý, nechybí ani psychologická hra na kočku a myš, velmi pěkná podívaná. Punc béčkovosti zde boří něco navíc, rozhodně se nejedná jen o průměrný thriller, ale díky výběru herců a jakési auře znepokojení, které je zde opravdu dost, se jedná o přeci jen o stupínek kvalitnější dílko. 

Hodnotím suma sumárum pětašedesáti procenty, což skoro odpovídá tomu aktuálnímu na csfd.cz, které je jednasedmdesát, ale obávám se, že divácky klesne ještě o něco níž. Upřímně, jít na Pomocnici do kina, asi bych byla zklamaná. Ale tady asi hodně zafungovalo i to, že knížka je bestseller, takže věrná čtenářská obec se rozhodla zajít na film mrknout na velkém plátně. Ale za mě - béčkový thriller s trochu hezčí fasádou. 

Každopádně, za měsíc už si na film pamatovat nejspíš pořádně nebudu, v záplavě podobných dílek bohužel zapadne. Ale pokud máte rádi thrillery s erotickým jiskřením a zajímavou atmosférou, plus to celé v moderním hávu, rozhodně dejte filmu šanci. 

A co Vy? Viděli jste Pomocnici? Líbila se Vám? Máte rádi herečku Amandu Bynes? Koukáte také někdy rádi na béčkové thrillery? Odhanete většinou zápletku ve filmech, případně knihách? Četli jste knižní předlohu, nebo jinou knížku od Freidy McFadden? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...