Konec dubna

 Duben se definitivně nachýlil ke konci, ale počasí je pořád takové podivné. Jednak je tedy hrozné sucho - u nás se hrozně práší - a i když neprší, jarní to ještě úplně není. Včera i dnes u nás opět lehce mrzlo - na horách bohužel ještě normální jev, a sousedka si ráno stěžovala, že jí pomrzly papriky ve skleníku, i když je měla přikryté. Obávám se že i sadaři spláčou, jak už je všechno v plném květu a přejde to mrazem, je to neštěstí. 

A s tím jak všechno tak nádherně kvete, se o slovo velice intenzivně hlásí moje pylová alergie. Méně větrám, pořád vysávám, vytírám, ale je to skoro zbytečné. Pyl se mi krásně usazuje na sklech brýlí, nosím si ho domů ve vlasech, a když suším peřiny venku, tak opravdu, škoda slov. Teď v týdnu mě to potrápilo hodně. Budím se pravidelně kolem třetí ráno s plným nosem, na chvíli pomohou kapky do nosu, ale je to boj s větrnými mlýny. 

Předevčírem jsem musela doslova utéct domů, když jsem ráno venčila Žofku, protože mě tak pálily oči, že jsem skoro neviděla. Něco tady kolem co kvete mi velmi vadí, protože projdu kus dál po ulici a něco mi tam vždycky strašně smrdí, stoprocentně něco kvetoucího. Zašimrá mě v nose, a začnu okamžitě kýchat. 

Budu to muset nějak vydržet, ale napadlo mě, že bych zkusila zavolat doktorce, jestli mi nemůže zkusit napsat třeba jiné léky. Flonidan na alergii beru už roky, tak si říkám, jestli tabletky už nepřestávají účinkovat? Je to fakt nepříjemné, pořád mám ucpaný nos, a mám strach, abych zase nechytila nějaký ošklivý zánět středního ucha. 

Už zase začíná období, kdy trávíme s Juli skoro celý den venku. Najíst, přebalit, a zase ven. Navařeno mám většinou na dva dny, a Julča je vděčný strávník, což je opravdu fajn. V devět hodin jedeme autobusem do města, projdeme se po náměstí, koupíme si něco dobrého, a pak chodíme většinou do Alberta. 

Dnes jsem dělala karbenátky a kuřecí vývar, jenže ouha. V Penny chodím do řeznictví, dnes jsem tam koupila dva kuřecí skelety na polévku. Jenže doma po rozbalení maso hrozně páchlo - je fakt, že to bylo všechno ve slevě - takže okamžitě do popelnice. Přitom jsem to kupovala než jsme šly na autobus, řezníka vždycky nechávám na konec, a autobusem to mám deset minut. A navíc nebylo ani horko, že by se to zkazilo kvůli teplu. 

Takže jsem ještě utíkala k nám do sámošky, kde jsem koupila tedy zmražené maso na polévku, a musím říct, že ten vývar je chuťově stejný jako z čerstvého masa. Julinka si polévku dala s chutí. I když jí rostou zase teď zoubky, tak chuť k jídlu má pořád stejnou, což je fajn. 

V neděli se konalo u nás na hřišti tradiční pálení čarodějnic. Dost netradičně brzy - protože okolní vesnice jej budou teprve slavit - a hlavně mě překvapilo to, že termín připadl na neděli. Ale asi se hrál nějaký fotbalový zápas, nevím. 

Počasí bylo všelijaké, hlavně tedy foukal ledový vítr, sluníčko moc tepla nepropouštělo, ale těšila jsem se, tak jsme vyrazily. K tomuto kostřímu oblečku měla Julinka ještě klobouk, ale nechtěla ho na hlavě ani za nic, řvala jako tur, takže ho schováme na příští rok. 

U vchodu jsme dostaly lísteček se soutěžemi o odměnu - špekáček a pitíčko, ale Julinka je na ty úkoly ještě malá. Skákalo se třeba v pytli, házely se kroužky nebo se pomocí koštěte bouchalo do balonku. Krom toho tu bylo i malování na obličej a podobné legrácky.

Ale my jsme byly vesměs jen na hřišti vzadu, Julča se tam tedy opravdu vyřádila. Dokolečka běhala v tunelu, a hlavně tedy klouzačka. Myslela jsem, že Julča na to bude ještě malá, ale moje dítko mě tedy vyvedlo z omylu. Vždycky jsem jenom hlídala, aby pěkně vyšplhala po schůdcích, a sama se klouzala dolů. A dokonce hlavou dolů, takže já hrůzu v očích, ale Julinka spokojená, vřískala tam na celé hřiště. 

A asi tak na hodinku jsme měly hřiště jen pro sebe, ale i potom moc dětí nepřišlo, vesměs ti starší, pro které je tu taková pěkná lezecká soustava. Byla jsem domluvená s kamarádkou, která přišla později, tak jsme si daly kávu a brambůrky, pro Julču jsem sebou měla přesnídávku a piškoty. Ve čtyři hodiny se zapálila hranice, a hned potom jsme jely domů. Bylo fakt chladno, a Julinka už začínala být protivná. 

Ale i tak to bylo fajn, pokecaly jsme s kámoškou, a příští rok už bude Julinka zase větší, tak to bude jiné. Na konci května se chystáme znovu na hřiště, tentokrát na dětský den, to bude taky bezva akce. 

Snažím se Julince číst pohádky, ovšem většinou to dopadne tak, že Julča začne sama listovat knížkou a je po čtení. Ale to nevadí, ukazujeme si i obrázky, pozná kočičky, pejsky, ovečky a krávy, a i to je super. Líbí se mi, že když mě vidí s knížkou, sama také nějakou donese, a začne si listovat. 

Většinou jezdím s kočárkem po zadních cestách, kde je klidněji, v lesoparku Julinku vypustím z kočárku a jdeme kus pěšky až domů. A Julča si to hrozně užívá, sice to trvá déle, než přijdeme domů, ale to vůbec nevadí. Času máme přece dost, tohle jsou totiž okamžiky a chvíle, které se už nikdy nebudou opakovat, je to vzácné a hrozně krásné. 

A když potkáme kočičku od sousedů, která nás kus doprovází, Julinka je úplně hotová. Zvířátka miluje, a tahle kočička je hrozně mazlivá a hodná, hotový miláček. 

Posledně jsme zastavily u laviček, a zase nová zábava. Julča začala trhat pampelišky a házet je do odpadkového koše. A už mi pěkně rozumí - když řeknu dones mi kytičku, Juli, tak hned dostanu plno pampelišek. 

A klacky, které najdeme po cestě, tak to je také kapitola sama pro sebe. Posledně si Julinka donesla několik i domů. a musela se s nimi i houpat. Je opravdu fajn, že můžeme teď trávit tolik času venku, protože tam je to pravé dětství a dobrodružství, které se u žádné obrazovky nezažije. 

A takhle to u nás vypadalo dnes ráno. Julča po snídani, ještě neměla ani vyčištěné zuby, ale už mi nosila z chodby boty, že chce ven, a nakonec si na hlavu narazila moji čepici. Jsem ráda, že se tak těší ven a má radost z toho, jak trávíme svůj čas. 

Po odpoledním šlofíku - parádně rozježené vlasy! Je to vždycky sranda, jak ještě rozespalá hmátne po láhvi s mlékem, a teprve se začíná probírat. 

Od sousedky Julča dostala tohle autíčko - její holčička už je větší, takže jej nevyužije. Jenže Julinku tyhle odrážedla a různé vozítka zatím vůbec nebaví, nejradši chodí po svých. Tak snad časem ji to začne bavit, počítám možná v létě, a když ne, tak nevadí. 

Než se pěkné fotka podaří... 

...tak to chvíli trvá. 

Zítra je státní svátek, takže ani nepojedeme do města, oběd máme nachystaný, tak si budeme užívat doma. V noci přijede přítel z Německa, takže budeme o víkendu zase spolu, což je moc fajn. A má být zase krásné počasí, takže paráda.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek května, užívejte sluníčka, Vaše Eliss ♥