Aprílový březen

 Tento týden jsme mohli ještě pár dní do sytosti užívat sluníčka. Hned v pondělí jsme měli s Juli takový delší čas strávený ve městě. Ideální je pro nás tak ta hodinka a půl, ale tentokrát jsem musela jet později. Takže ráno v osm jsme jely do obchodu, a protože bylo krásně slunečno, tak jsme si daly svačinku u nás v lesoparku na lavičce. 

A právě tady na dvou místečcích kousek od sebe právě kvetly tyto zplanělé narcisky. Je pěkné pozorovat, jak se pomalu příroda probouzí, už jsem viděla i několik čmeláků a včelky mají také napilno. Takhle ráno je to pro mě vždycky nejlepší, ve městě ani u nás není tolik lidí, a já se ráda vyhýbám velkým davům. 

Po svačince v parku jsme si chvíli pohrály u nás na zahradě. Krom dřevěné kuchyňky je tu už i pískoviště, a soused tam dal i trampolínu. Je fajn že to máme takhle za bytovkou, je tam klid, takže paráda. 

Trampolína zatím Julinku nebere, a zatím nechce ani na to odrážedlo, co jsem koupila od kamarádky. Když jsem ji zkoušela do toho vozíčku posadit, tak hrozně řvala. Celkově ji moc neberou taková ta vozítka, ani klasické odrážedlo typu "motorky" nechce, ona totiž stejně nejraději pořád chodí. Už ani v kočárku není moc ráda, pořád se kroutí, pak začne natahovat ruce, že chce ke mě a na zem, takže někdy je to boj. 

Ale jsem ráda, protože kočárek chci odbourat co nejdřív to půjde, viděla jsem po městě i maminky třeba se čtyřletými dětmi v kočárku, tak snad tak dlouho Juli vozit nebudu. 

A v jedenáct hodin jsme měly vyrážet do města. Takže oběd jsem nachystala o trošku dřív - Juli je zvyklá jíst kolem té jedenácté právě, tak jsem to nachystala na desátou. Na pondělí jsem měla nachystané zapečené těstoviny z neděle, protože toho byla velká hromada, a Julča těstoviny miluje. Taky je fajn, že do ní tímto způsobem dostanu trochu té zeleniny, se kterou se Juli pořád moc nechce kamarádit. 

Bohužel od nás nejsou ty autobusy do města tak frekventované, takže i když jsme byly k pediatričce objednané na půl druhou. A od nás jede autobus o čtvrt na dvě. Což je pozdě - než dorazím do města, než dojdu k doktorce, to se prostě nedá poskládat. Takže jsme musely jet o čtvrt na dvanáct, a pak nějak zabít ten čas ve městě. 

Takže jsme se chvíli couraly po náměstí, dala jsem si kávu, tentokrát jsem ale navštívila jinou kavárničku než obvykle. U konkurence totiž už mají provizorní zahrádku, což kvituji, protože mi dost vadí to, že si musím koupit kafe s sebou a pak se drncat okolo, případně si sednout na volnou lavičku. Mám na kočárku držák na kelímek, jenže po těch dlážděných kostkách to s kočárkem pěkně háže, takže polovina kávy je vylitá fuč... 

Byl tam klid, vedle u stolku seděl jenom postarší pán, tak to bylo fajn. 

Po kávě jsem šla ještě nakoupit nějaké maličkosti a ještě jsme se znovu prošly, Juli jsem koupila rohlík a měla jsem i připravenou Bebu, tak to bylo v pohodě. 

A nakonec jsem přišla k doktorce skoro na čas. Naštěstí v čekárně nikdo nebyl. Vyšla sestřička a prý ještě musím vyplnit dotazník pro záchyt poruchy autistického spektra. Tak jsem kroužkovala odpovědi, Juli si mezitím hrála s hračkami v čekárně, a konečně jsme šly dál. Měla jsem to vyplněné poměrně rychle. 

Takže měření, vážení - Julinka už váží 10 970 gramů a měří krásných 85 centimetrů, dotazník vyšel dobře, žádné podezření na autismus tam není. Návštěva proběhla celkem rychle, Julinka je spolupracující miminko, což je fajn. Na další kontrolu jdeme až v roce, čili v srpnu, mám si zavolat na termín. 

Takže pondělí bylo takové časově náročnější, Juli si taky pak pěkně po příjezdu domů schrupla! 

V úterý jsme se byly mrknout k nám do kravína na telátka. Byly jsme tam prvně, jindy jsme cestou míjely jen ovečky a slepice, u kterých jsme se taky vždycky na chvíli zastavily, a tak měla Julinka premiéru. No a byla z telátek samozřejmě úplně hotová, řehtala se jak blázen, škoda že to není na fotce vidět, chtěla jsem to zachytit tak, aby byly vidět i telátka. 

Celý areál je průchozí, lidé si sem chodí kupovat čerstvě nadojené mléko, jezdí tu traktory, což se taky Julince hrozně líbilo. A hned vedle je malý obchůdek, tak jsme chvilku poseděly a daly si zase něco dobrého. 

Sousedka vždycky něčím ozdobí naše vchodové dveře od bytovky, tak teď tu máme takový vajíčkový věneček. Je to takové obyčejné, nepřeplácané, ale hezké. 

Dneska ráno jsme si vyjely do města taky. Akorát se tedy od včerejška radikálně změnilo počasí. Paní zima o sobě ještě dává vědět - od rána zase zasněženo. Sice jen tak mírný poprašek, ale zima byla pořádná. Takže jsem zase vytáhla ze skříně zimní bundu a Julince nachystala kombinézu, a protože padal sníh i s deštěm, byla potřeba i pláštěnka na kočárek. 

A to se Julince vůbec nelíbí, když má plachtu, pořád do igelitu bouchá a chce ho dolů, vloni mi do už dokonce párkrát vztekle servala. Ale když jsme přijely do města, počasí se uklidnilo, dokonce se trochu oteplilo, a hlavně nic nepadalo. 

Velmi příjemně mě při projížďce městem překvapila velikonoční výzdoba. Na náměstí byly živé ovce - děti ze školek zde zrovna zdobily velikonoční břízku, což je hezká tradice. Ale krom toho tu jsou letos prvně nově velikonoční vajíčka - a na těch se taky podílely děti ze školek. Je to moc pěkné, veselé, a opravdu musím letos to naše malé městečko pochválit. 

Podle fotek to spíš vypadá na předvánoční čas - tedy podle oblečení - ale věřím, že se ještě oteplí a budou i lepší fotky. Vajíček je po městě více, nevyfotila jsem je všechna, tak zase v dalším článku budou možná další! 

Julince se vajíčka líbila, zvědavě na ně koukala, pro děti je to opravdu pěkné. Jen doufám, že vajíčka vydrží a nikdo je nezničí! 

A tady mám nakonec s Juli po delší době společnou fotku. Obě jsme tam hezky vysmáté. 

Přeji Vám všem pěkný víkend, děkuji Vám za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥