Knižní recenze 416 Ve výslužbě: Smrt na vsi

 Autor: Martin Goffa

Žánr: Detektivní, Román

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Bývalý policista ve výslužbě, šedesátník Arnošt Milota, kterému nikdo neřekne jinak než Arno, si užívá zasloužený důchod v rodné vesničce Lhota. K odchodu do penze byl zčásti donucen okolnostmi, kdy jej potrápily zdravotní problémy se srdcem, a musel tedy nějaký čas strávit v nemocnici. Ženu pohřbil už před lety, a jediná dcera Aneta žije v Itálii spolu se svou přítelkyní Laurou. 

Společnost tak Arnovi dělají hlavně milované gramofonové desky, nejčastěji si pouští své milované Depeche Mode a jen tak rozjímá v klidu a samotě. Ale i život na vsi má své mouchy. Například sousedovic kohouta, který pravidelně kokrhá o půl páté ráno, a to už pak Arno nemůže usnout. A pak tu jsou všudypřítomné drbny, které dokáží člověku někdy znepříjemnit život. 

Teď se Arno těší na příjezd dcery, odpočítává dny, kdy se konečně objeví i s kufry ve dveřích. Ale pak poklidnou atmosféru na vsi změní vražda. Arno asi o půl druhé ráno uslyšel třaskavý, a zároveň tichý zvuk, jako když praskne bublinková folie. Policejní instinkt mu napovídá, že tohle nebude jen tak, a když znovu neklidně usne, za chvíli jej znovu vzbudí policejní sirény. Takže je jasné, že ve Lhotě se něco stalo. Jenže co s tím teď Arno zmůže? Je jen "řadový" obyvatel vesnice, nic víc! 

A když po sedmé ráno spatří ve dveřích bývalého kolegu Fílu, ukáže se, že měl Arno dobré tušení. Někdo zavraždil Jiřího Panáka, čtyřicetiletého otce od rodiny. Ovšem vražda připomíná praktiky z devadesátých let. Podle kolegových slov byl rozstřílený jako řešeto... 

Arno je už stranou všeho dění, ale přesto nemůže odolat lákavým svodům, a pouští se do vyšetřování na vlastní pěst. A zdá se, že bude muset uklidnit i situaci na vsi, a to hlavně mezi místními. Spolek myslivců chce totiž zřídit něco jako domobranu, což se může zvrhnout v moc ošklivou záležitost. A samozřejmě všichni chtějí od Arna co nejvíce informací. Starostka, sousedé, ti všichni jsou mírně řečeno neklidní. 

V životě se tu nestalo nic tak hrozného, a místní obchází strach. Co když neznámý vrah zaútočí znovu? 

Arno se rozhodne pořídit si psa, to aby měl jednak hlídače, a pak taky alespoň nějakého kamaráda. I když poslední dny se u něj dveře zrovna netrhnou. A jedno pracovní setkání je pro Arna tak trochu hořkosladké. Marta je totiž krom bývalé kolegyně i jeho bývalou partnerkou, a rozešli se s pořádnou dávkou hořkosti. 

Podaří se jim vyjasnit si vzájemné vztahy, a taky vypátrat pachatele? Stop je málo, a opravdu je mezi místními někdo, kdo byl schopný tak chladnokrevné popravy? Nebo jsou policisté na úplně špatné stopě? Jedno je jisté - mezi místními to pořádně vře, a schyluje se k pořádné katastrofě... I když je Arno ve výslužbě, rozhodně ještě nepatří do starého železa!

Hodnocení: Martina Goffu a jeho kriminální romány mám načteného prakticky celého. A když mi hodná paní knihovnice odložila hned dvě nové knihy, zajásala jsem. Akorát jsem tedy zjistila, že tohle je druhý díl série Arno, mám doma ještě třetí k přečtení, ale první jsem nečetla, tím jsem si jistá. Tak se musím při příští návštěvě zeptat, jestli ho tam mají, protože jsem si jistá, že mi jej knihovnice nedávala, každou novou knížku z této série mi odloží bokem. 

A tak jsem si knížku přečetla tento týden, něco takového se hodí teď, na sváteční čas, kdy je venku zima a je ideální si udělat pohodu večer u kamen a do něčeho hezkého se začíst. 

Detektivka je to tak trochu netypická. Příběh je vyprávěn z pohledu třetí osoby, což mi vyhovuje. A celé to vlastně plyne poklidně. Život na vesnici, Arno si jede pro nového psího parťáka, a do toho vražda. Přičemž Arno je už stranou všeho dění, takže se nedozvíme přímo informace z vyšetřování, ale jen zprostředkovaně, a později. 

Ale ono to vlastně nevadí, že nás autor tentokrát tak trochu ošidil. Protože i když se místy celkem nic moc neděje, je to pořád hrozně zajímavé. Arno totiž pátrá na vlastní pěst, sám si skládá dohromady střípky skládačky z toho mála, s čím se mu svěří kolegové, a fakt mě to hrozně moc bavilo. 

A protože taky žiju na malé vesnici, tak musím říct, že autor perfektně vystihnul, jaké typy lidí se tu mezi námi vyskytují. Všichni se tak známe tak nějak navzájem, a přesto se kolikrát šíří nepodložené zvěsti, které mohou případně i ublížit. Ta atmosféra je opravdu dokonalá. 

Tentokrát nebylo zase tak těžké uhádnout osobu pachatele, takže můj tip vyšel, akorát mi nebyly úplně jasné důvody, ale i to pak bylo na konci pěkně vysvětleno. Akorát tedy jediná výtka - Arno zde má ještě přezdívku "vousáč," a když se to vyskytuje na jedné stránce asi pětkrát, začíná to být mírně řečeno otravné. Ale to je tak jediná opravdová vada na kráse.

Goffa si pořád drží svůj spisovatelský um, baví mě, a já už se těším na pokračování. Takové pohodová, svižná, nepřeplácaná detektivka. V dnešní době opravdový skvost, mezi těmi novými autory, kteří často za mnoho nestojí. 

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Máte rádi romány od Martina Goffy? Zvládli jste přes svátky přečíst nějakou knížku? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte poslední okamžiky roku 2025, Vaše Eliss ♥