Přeskočit na hlavní obsah

Slunečné dny jsou tu!

 Letní přeháňky si snad dají zase na pár dní oddech, a čeká nás sluníčko. Včera bylo ráno dost zamračeno, později lehce sprchlo, ale stihli jsme s Julinkou nakoupit, a taky chvíli posedět venku. Ve středu jsem šla večer pro usušené prádlo, a čekalo mě tam překvapení. Sousedka pověsila na sušák malou plastovou houpačku, která je akorát pro Julinku. 

Sousedka ji měla u rodičů, jenže její holčička už bude mít v srpnu tři roky, takže už z houpačky vyrostla. Julinka s Miou jsou od sebe skoro přesně na den o dva roky, tak si myslím, že už příští rok by si spolu holky mohly hrát. Teď budeme napůl ještě kupovat menší pískoviště, což je taky fajn. 

Jsem ráda, že tu má Julinka do budoucna aspoň nějakou kamarádku, protože moc miminek tu teď v okolí opravdu není. 





Úplně jsem si vybavila, jak jsem jako dítě taky milovala houpání. Na zahradě jsme měli velkou houpačku, ale já měla stejně nejradši ty obyčejné, dřevěné na řetízku. Ty byly vždycky u babičky na sídlišti, kam jsem jezdila na prázdniny. Dnes už je tam nové, moderní hřiště, ale já vždycky s láskou vzpomínám na ty z dob mého dětství, a jak jsem za ně byla ráda... 

Julince se houpání hned zalíbilo. Nadšeně a hlasitě se smála, tak jsme se pohoupali ráno, a pak ještě po obědě dvakrát. Ten žlutý držák vepředu se dá štelovat, teď to má Julinka akorát, no určitě přes léto budeme houpačku používat často a já jsem za ni moc ráda. Pískoviště bude někdy v létě, nevím, kdy to sousedka objedná. 


Tady jsme cestovali do města v avokádovém oblečku a kloboučku, ten má sice Julinka ještě trochu velký, ale když jí to tak slušelo! Ale stejně si ho pořád sundávala a hrála si s ním, a ve městě jsme ho dvakrát málem ztratili. No, tak příště to bude třeba lepší.


Takhle se někdy přijde ráno to moje miminko přitulit, položí mi hlavičku na nohu a chce se mazlit. To je tak nepopsatelný pocit, když vás má někdo tak hrozně moc rád...


Hodně Julince čtu pohádky, vždycky večer alespoň kousek z knížky, a taky si spolu prohlížíme obrázky zvířátek a všeho možného. Samozřejmě by nejraději všechno papírové rozškubala, předevčírem jsem chvilku nedala pozor a za oběť padl televizní program. Ale jinak kouká ráda a pozorně poslouchá, co jí povídám. 


A teď má Julinka v objektu zájmu především kuchyni. To je zajímavější než ta hromada hraček, že! Ráda bouchá na lednici, kuchyňskou linku, a taky už umí otevřít spodní skříňky, sice ne úplně, dovnitř se ještě nedostala, ale ono to asi nebude trvat dlouho. Naštěstí tam není nic ostrého, dole jsou hrnce a pokličky, pár misek, ale je lepší opatrnost. 



S jídlem nemáme žádné větší problémy, Julinka někdy prská, ale nakonec to stejně sní, dneska jsme si dali hrášek s mrkví a hovězím, ale stejně má nejraději ovoce a kašičky. A vždycky po jídle jí dám kukuřičnou křupku, s ní si pěkně pohraje, takže maminka si má čas vypít někdy v klidu i kávu. 

Ani na spánek si nemůžu stěžovat, přes den Julinka spánku moc nedá, zato noc prospí celou. Chodíme spát kolem deváté, Julča se jednou nebo dvakrát vzbudí k jídlu, a zase hned usne. Někdy ze spaní začne pobrekávat, a než připravím mléko, už zase spí. 


Zuby zatím nemáme, tak jsem zvědavá, kdy se začne klubat první. Bohužel jsem zjistila, že Julince v okolí nejspíš neseženu zubaře, moje zubařka už nebere ani rodinné příslušníky, a už vůbec ne děti, má plný stav. Obvolávala jsem zubaře v okrese, nic. Tak se asi zkusím obrátit na pojišťovnu, to je opravdu neštěstí...


Zítra se jedeme podívat na farmářské trhy, už se moc těším, a určitě si něco pěkného koupíme. Užívejte pěkných slunečných dní, děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Julinka už je velká slečna a je fajn , že bude mít kamarádku :) . Na houpačce jí to moc sluší . Mějte se moc fajn a užívejte teplíčka :)

    OdpovědětVymazat
  2. Na těch fotkách je hezky vidět, tak se z houpání raduje.

    OdpovědětVymazat
  3. To je super, že bude mít Julinka kamarádku :) S nedostatkem lékařů to je velký problém :( Snad najdete zubaře co nejdřív!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...