První jarní dny

 Přede dvěma dny oficiálně začalo jaro, a venku je to znát. Svítí sluníčko, je krásně teplo, a to nám na začátku týdne napadl sníh, který je už ale zase pryč. Tak jsem zvědavá, zda krásné a teplé počasí vydrží, protože je to třeba. Hodně teď větrám, protože bytovka po povodních ještě pořád vysychá. Plísně jsme se snad zdárně zbavili, přítel ji oškrábal, vystříkal Savem a nakonec to zalíčil, takže doufám, že to bude v pořádku. 

Sousedi měli třeba plesnivý celý pruh za pohovkou, což je teda taky radost. Hodně se teď u nás bagruje, opravuje a uklízí, ale na ty smutné hlinité plochy navozené zeminy je smutný pohled. Potrvá, než se to zase krásně zazelená, a rve mi srdce když místa, která jsem milovala, už neexistují, nebo jsou úplně jiná. 

Chodíme teď hodně s Julinkou ven, včera jsme byli i s přítelem na prvních jarních trzích ve městě. Stánků bylo docela dost, koupili jsme si zase med od místního včelaře. Tentokrát mi ale chybělo více stánků s občerstvením, ale jinak tu bylo pro každého něco. 

Julinka krásně roste, teď si oblíbila slabiky "dadada", to říká pořád. Krásně si brouká, směje se, a už jde vidět, že ji přestává bavit ležet na místě. Často se teď ráda přetočí na bříško a začíná se pomalu batolit. No, pomalu, už musím dávat pozor, co je kolem v dosahu, protože uzme vše rychlostí blesku. A pěkně už se na tom bříšku přetáčí, zapře se rukama a už je zase o kus dál! 

Ale stejně jí jde zatím nejvíce na bříšku couvání, to ovládá opravdu mistrně. Za pár dní už Julinka oslaví sedm měsíců, zuby nám pořád nerostou. Sousedka mi říkala, že její holčička měla první zub až v osmi měsících, tak jsem zvědavá. 

Od tedy dostala Julinka krásnou, ručně háčkovanou chobotničku, a krásně jí sedí i na hlavě, jak můžete vidět na fotce. Ráda si s ní hraje v kočárku, když někam jedeme, vždycky jí tam dám hračku, teď jak nemusí být ve fusaku, může si konečně pořádně hrát i při jízdě. 

Tohoto modrého zajíčka dostala Julča na Vánoce a teď si s ním moc ráda hraje. Často leží v křesílku vedle Žofky, jsou to kamarádky, Julinka se na Žofku často směje a něco jí vykládá. No a Žofka si taky na miminko dávno zvykla, nikdy se nestalo, že by Julince vzala hračku nebo na ni kvůli něčemu vyjela, mám z toho radost, že si takto holky sedly. 

Zdárně pokračujeme s příkrmy, Julči hodně chutnají kašičky, teď jsem vyzkoušela krupicovou banánovou s broskví, od Hami, a osvědčila se. Tato kaše je mléčná, takže se dělá z kojenecké vody, nemusí se přidávat Beba, což je fajn. 

Kaši dávám vždycky na snídani, pak ještě jednou během dne k svačince, a pak na noc, na spaní je to taky fajn, protože krásně zasytí. 

Minulý týden byl u nás ve městě bazárek vyřazených knih z knihovny. Kus prodávají po deseti korunách, časopisy za pětikačku, tak to jsem si nemohla nechat ujít. Vyrazila jsem tam na osmou, už tam bylo dost lidí, chodím tam pravidelně, tak už ty lidi vesměs od vidění znám. 

Jeden pán tam dokonce měl na knížky nachystanou velkou cestovní tašku, mě stačila jedna igelitka. No byly tam zase zajímavé úlovky, tak jsem si udělala radost. 

Pro Julinku Cipískova loupežnická knížka a Kotě z Kocourkova. 

Astrid Lindgrenová je moje milovaná autorka z dětství. Pipi Dlouhá punčocha patřila mezi mé oblíbené knížky, dostala jsem ji k narozeninám od babičky a dodnes ji mám v knihovničce. Kalle Blomkvist zasahuje slibuje dobrodružný příběh s detektivními prvky. No, bude to taková oddechovka, těším se! 

Muž přes palubu obsahuje pestrou směsici humorně laděných příběhů z námořnického života, tohle si nechám nejspíš na léto, mohlo by se mi to líbit, a pokud ne, knížky vezmu do knihobudky. 

Agatha Christie je pro mě královnou detektivní klasiky, dlouho jsem si od ní nic nepřečetla. Smrt je vždycky osamělá má být směs hororu a detektivky. V Benátkách záhadně umírají lidé a vypravěč v tramvaji potká záhadného člověka, z kterého vycítí zlo. Tolik poměrně krátká anotace. Od Bradburyho jsem už četla několik hororových povídek, tak jsem tak ani tuto knížku prostě nemohla nechat! 

Desáté proroctví spadá do kategorie duchovní literatury. Vzpomínky na zážitky z jiných věků a minulých životů, zamyšlení nad tím, kam směřuje naše cesta, tohle je čtivo přesně pro mě. Akorát mě mrzí, že jsem nečetla první díl, Celestinské proroctví. 

Ještě jsem si koupila pět časopisů Epocha, a to bohatě stačilo. Stejně nemám teď tolik času na čtení jako dřív, ale pořád se snažím denně přečíst alespoň pár stránek. 

Tohle byly knižní úlovky z bazárku, a pro dnešní článek to bude vše. Užívejte jara a slunečných dnů, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥