Přeskočit na hlavní obsah

Konec léta je tu

 Našim krásným podhůřím se přehnala povodeň, ale my, jakožto tvrdí horalové, se přeci nenecháme ničím zlomit. Kolem už se všude opravuje, cesty, domy, zahrady, a máme tu opravdu velkou spoustu dobrovolníků a hasičů, kteří přijeli i z opravdu vzdálených míst. Mámě se třeba nabídla skupinka dobrovolníků a dali jí do pořádku celou zahradu, kterou měla kompletně zanesenou bahnem. 

Bohužel nám stále nejede plyn, což tedy nám osobně nevadí, protože topíme v kamnech, a troubu máme na elektriku, takže na oběd vždycky něco připravím, dnes byly například zapečené těstoviny. Ale jsou lidé, co jsou na plynu závislí, hlavně kvůli teplu, a oprava prý potrvá několik měsíců - ovšem může to být jenom výmysl, který koluje mezi lidmi, protože plynárny zatím nic oficiálně nevydali. Ovšem větší problém je s vodou, která prostě pořád neteče.

S malým miminkem je to opravdu nepříjemné, máme tu kousek sice cisternu, na splachování si bereme vodu z potoka, ale když se Julinka zrovna pokaká na přebalovacím pultě a musím ji rychle vykoupat, tak se to prodlužuje tím, než se ohřeje voda, což je pro miminko dost nepohodlné. 

Ale je to na druhou stranu zase velká zkouška, zažít takovou situaci s malým miminkem, a postavit se tomu, a naučit se fungovat trochu jinak. A taky jsem si uvědomila, že všechno jevlastně pomíjivé, a naučila jsem se ještě víc si vážit toho, co jsem považovala za samozřejmé. Otočení vypínačem, puštění kohoutku, zapálení ohně na plynu, nic z toho teď není jednoduché. 

Chodíme si vždycky k cisterně pro vodu, a jsou tu i centra humanitární pomoci pro všechny, kdo ji potřebují. Hodná sousedka, která má studnu, mi vyprala alespoň věci pro miminko a něco málo pro sebe a pro přítele. Není už důležité, co si vezmu na sebe, teď jsou tu jiné priority. Hlavně aby moje holčička byla v čistém a umytá a zdravá, na ničem jiném nezáleží. 

Dneska jsem byla ve škole, kde se vydávají věci pro potřebné. Ráno jsem tam zašla s kočárkem poptat se na kosmetiku pro miminka, protože mi docházel krém na zadeček. A odcházela jsem s taškami plnými oblečků ahraček, protože tam toho mají strašně moc, lidé tam pořád něco nosí. Bylo mi to svým způsobem i trapné, ale paní mě ujišťovaly, že tam toho mají dost, že jim tam lidé pořád něco nosí...

Alepořád jsou lidé, co jsou na tom hůře, co nemají kde bydlet, přišli o všechno, někteří i tragicky o své příbezné, což už se i u nás ve vesnici stalo, paní v noci odešla z evakuačního centra, a doma ji smetla voda... Prostě hrůza, to co jsem viděla kolem sebe, to už nikdynechci zažít, takový zmar a zkáza, sledovat tu velkou vodu, jak se řítí kolem, a nedá se s tím nic udělat...


Julinka má dneska jeden měsíc, hrozně to letí, jde vidět, že už je o hodně vnímavější a zvídavější, už se těším, až si spolu budeme hrát...








Tak si takhle žijem, přiznám se, že jsem ze všeho toho kolem už unavená, ale snažím se, pořád si říkám, že jsou na tom lidi hůř. Je fajn, že se najde tolik hodných lidí, co je ochotných ostatním pomoci, ale vždycky se najde nějaký idiot. Předevčírem třeba někdo večer vypustil cisternu s pitnou vodou, takže večer už žádná nezbyla, no to prostě nemůže napadnout nikoho normálního. 

Ale pořád vidím kolem spíš hodně toho pozitivního, až mě to fakt často dojímá.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Držte se holky . A že sis odnesla plný tašky , není se určitě za co stydět . Příště třeba pomůžeš ve stejný situaci zase ty jiným lidem . Julinka krásně roste , tak se opatrujte a dejte o sobě zase vědět :) .

    OdpovědětVymazat
  2. Musí to pro tebe být těžké - pohled na tu zkázu okolo je určitě deprimující a nefungující infrastruktura život taky nezjednoduší. Tak se drž a ať malá dál hezky roste

    OdpovědětVymazat
  3. Ani Julince se situace nelíbí 😃 Je dobře, že jsou kolem lidé, kteří si vzájemně vypomohou a všem dobrovolníkům moc fandím, je to fakt skvělé, když na tu pohromu člověk není sám. Blbečka, který vypustil vodu nechápu, ale i takový je člověk. Holky, zvládáte to skvěle, moc se opatrujte, pá 😉🍀

    OdpovědětVymazat
  4. Musí to být hrozné vidět okolo sebe takovou spoušť, cítit bezmoc a zmar :( Viděla jsem to v TV a je to naprosto šílené... Ještě k tomu, když máš tak malé miminko. Ale zvládáte to výborně. Vůbec se nemusíš stydět, že sis domů vzala hodně věcí. Mají pomoci potřebným a to vy jste. Posílám sílu, dávejte na sebe pozor <3

    OdpovědětVymazat
  5. Držím palce, ať to zvládnete, bude to zase dobré. Julča pěkně roste, hlavně že pěkně prospívá.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...