Přeskočit na hlavní obsah

Konec léta je tu

 Našim krásným podhůřím se přehnala povodeň, ale my, jakožto tvrdí horalové, se přeci nenecháme ničím zlomit. Kolem už se všude opravuje, cesty, domy, zahrady, a máme tu opravdu velkou spoustu dobrovolníků a hasičů, kteří přijeli i z opravdu vzdálených míst. Mámě se třeba nabídla skupinka dobrovolníků a dali jí do pořádku celou zahradu, kterou měla kompletně zanesenou bahnem. 

Bohužel nám stále nejede plyn, což tedy nám osobně nevadí, protože topíme v kamnech, a troubu máme na elektriku, takže na oběd vždycky něco připravím, dnes byly například zapečené těstoviny. Ale jsou lidé, co jsou na plynu závislí, hlavně kvůli teplu, a oprava prý potrvá několik měsíců - ovšem může to být jenom výmysl, který koluje mezi lidmi, protože plynárny zatím nic oficiálně nevydali. Ovšem větší problém je s vodou, která prostě pořád neteče.

S malým miminkem je to opravdu nepříjemné, máme tu kousek sice cisternu, na splachování si bereme vodu z potoka, ale když se Julinka zrovna pokaká na přebalovacím pultě a musím ji rychle vykoupat, tak se to prodlužuje tím, než se ohřeje voda, což je pro miminko dost nepohodlné. 

Ale je to na druhou stranu zase velká zkouška, zažít takovou situaci s malým miminkem, a postavit se tomu, a naučit se fungovat trochu jinak. A taky jsem si uvědomila, že všechno jevlastně pomíjivé, a naučila jsem se ještě víc si vážit toho, co jsem považovala za samozřejmé. Otočení vypínačem, puštění kohoutku, zapálení ohně na plynu, nic z toho teď není jednoduché. 

Chodíme si vždycky k cisterně pro vodu, a jsou tu i centra humanitární pomoci pro všechny, kdo ji potřebují. Hodná sousedka, která má studnu, mi vyprala alespoň věci pro miminko a něco málo pro sebe a pro přítele. Není už důležité, co si vezmu na sebe, teď jsou tu jiné priority. Hlavně aby moje holčička byla v čistém a umytá a zdravá, na ničem jiném nezáleží. 

Dneska jsem byla ve škole, kde se vydávají věci pro potřebné. Ráno jsem tam zašla s kočárkem poptat se na kosmetiku pro miminka, protože mi docházel krém na zadeček. A odcházela jsem s taškami plnými oblečků ahraček, protože tam toho mají strašně moc, lidé tam pořád něco nosí. Bylo mi to svým způsobem i trapné, ale paní mě ujišťovaly, že tam toho mají dost, že jim tam lidé pořád něco nosí...

Alepořád jsou lidé, co jsou na tom hůře, co nemají kde bydlet, přišli o všechno, někteří i tragicky o své příbezné, což už se i u nás ve vesnici stalo, paní v noci odešla z evakuačního centra, a doma ji smetla voda... Prostě hrůza, to co jsem viděla kolem sebe, to už nikdynechci zažít, takový zmar a zkáza, sledovat tu velkou vodu, jak se řítí kolem, a nedá se s tím nic udělat...


Julinka má dneska jeden měsíc, hrozně to letí, jde vidět, že už je o hodně vnímavější a zvídavější, už se těším, až si spolu budeme hrát...








Tak si takhle žijem, přiznám se, že jsem ze všeho toho kolem už unavená, ale snažím se, pořád si říkám, že jsou na tom lidi hůř. Je fajn, že se najde tolik hodných lidí, co je ochotných ostatním pomoci, ale vždycky se najde nějaký idiot. Předevčírem třeba někdo večer vypustil cisternu s pitnou vodou, takže večer už žádná nezbyla, no to prostě nemůže napadnout nikoho normálního. 

Ale pořád vidím kolem spíš hodně toho pozitivního, až mě to fakt často dojímá.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Držte se holky . A že sis odnesla plný tašky , není se určitě za co stydět . Příště třeba pomůžeš ve stejný situaci zase ty jiným lidem . Julinka krásně roste , tak se opatrujte a dejte o sobě zase vědět :) .

    OdpovědětVymazat
  2. Musí to pro tebe být těžké - pohled na tu zkázu okolo je určitě deprimující a nefungující infrastruktura život taky nezjednoduší. Tak se drž a ať malá dál hezky roste

    OdpovědětVymazat
  3. Ani Julince se situace nelíbí 😃 Je dobře, že jsou kolem lidé, kteří si vzájemně vypomohou a všem dobrovolníkům moc fandím, je to fakt skvělé, když na tu pohromu člověk není sám. Blbečka, který vypustil vodu nechápu, ale i takový je člověk. Holky, zvládáte to skvěle, moc se opatrujte, pá 😉🍀

    OdpovědětVymazat
  4. Musí to být hrozné vidět okolo sebe takovou spoušť, cítit bezmoc a zmar :( Viděla jsem to v TV a je to naprosto šílené... Ještě k tomu, když máš tak malé miminko. Ale zvládáte to výborně. Vůbec se nemusíš stydět, že sis domů vzala hodně věcí. Mají pomoci potřebným a to vy jste. Posílám sílu, dávejte na sebe pozor <3

    OdpovědětVymazat
  5. Držím palce, ať to zvládnete, bude to zase dobré. Julča pěkně roste, hlavně že pěkně prospívá.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak už...

  ...jsme doma i s Julinkou, obě jsme v pořádku, až se dám trochu víc dohromady napíšu víc... Je to náročné, ale hrozně krásné... ♥♥

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa