Přeskočit na hlavní obsah

Dobrý sluha, ale...

 Internet je svého druhu úžasný vynález, skýtá však mnohá úskalí, která si často ani neuvědomujeme. Jedním z nich je i velká přemíra informací, která nás zahltí, a může se lehce stát, že nás ovládne negace a špatná nálada. 

Já už roky nesleduji televizní zprávy. Televizi si pustím málokdy, a to i teď, co jsem doma. Někdy večer mě zaujme nějaký starší film na ČT, ale přes den nemám potřebu ji pouštět vůbec - maximálně tak jako kulisu k žehlení, a to nějaký z nabídky hudebních kanálů. Jenže i když se nedívám na zprávy, tak člověk pohybující se v online prostoru stejně některým zprávám zkrátka neuteče. 

Před rokem v červenci mě poprvé začaly přepadat záchvaty panických atak. Přiznám se, že do té doby jsem měla tendenci tuto nemoc zlehčovat, jako nějaký nesmysl a simulaci moderní doby. Jenže když vloni začaly v práci velké problémy s novým vedením, já měla tak šíleně rozházené pracovní směny - jednou jsem začínala ve čtyři, podruhé až v sedm, plus k tomu přesčasy, a navíc jsem cítila, že noví nadřízení se na nás dívají jako na nějaký póvl, prostě jsem toho měla fakt dost. 

Začalo to tím, že jsem dostala afty a k tomu ošklivý opar. Zdánlivá banalita. Nebylo to fakt nic hrozného, ale necítila jsem se dobře, tak jsem šla k doktorce, ony ty afty byly nepříjemné hlavně při jídle, kdy nateklé dásně dost bolely. Dostala jsem antibiotika, dvoje mastičky a neschopenku. A najednou jsem se cítila hrozně kvůli tomu, že jsem doma, dostala jsem strašný strach, že se to beze mě v práci nezvládne (to je samozřejmě hloupost), a tak nějak jsem najednou nevěděla co se sebou. 

Moc mi nepřidalo ani to, že jsem byla zrovna sama doma. A tehdy začaly ty první záchvaty úzkosti. V noci jsem nemohla spát a měla jsem pocit, že mi hrozně rychle buší srdce, a že určitě každou chvíli dostanu infarkt, nebo se mi zastaví náhle úplně. S tím ruku v ruce přišel iracionální strach ze smrti. Prostě jsem dostala strach, že usnu, a už se nevzbudím. 

A když se k tomu přidala bolest hlavy - což bylo docela určitě z nevyspání - začala jsem si na internetu hledat, co by mi asi tak mohlo být. Podle příznaků, co jsem zadala do vyhledavače, to bylo okamžitě jasné - musím mít na mozku nádor, jinak to prostě nemůže být! 

Dostala jsem hrozný strach, že fakt umřu, a tak jsem šla na kontrolu k doktorovi o něco dřív. Zmínila jsem to bušení srdce, to, že mě hrozně bolí hlava, a že se mi určitě něco děje s mozkem, určitě tam mám nádor nebo tak něco. Myslela jsem, že mě pošlou na nějaké vyšetření, ale místo toho jsem dostala žádanku k psychologovi.

A diagnóza zněla, samozřejmě panické ataky. Ten nahromaděný stres z práce se naplno projevil až ve chvíli, kdy jsem mohla odpočívat, a paradoxně jsem se místo toho zhroutila a začalo mi z toho prostě a jednoduše přeskakovat v hlavě. 


Už nějakou dobu mám klid, mám docela strach, co se mnou udělá psychika po porodu, ale chci to zvládnout, protože už nepůjde jen o mě, ale i o miminko.

Dost mě překvapilo, že podle posledních průzkumů přibývá lidí, kteří kontrolují své zdraví prostřednictvím internetu. Dokonce se pro to vžil pojem kyberchondrie. To je hovorový výraz pro člověka, který užívá internet k nadměrnému získávání informací o zdraví a zdravotní péči. To s sebou nese i různá diskuzní fóra a ne úplně ověřené "zdravotní" stránky, které nám můžou ve výsledku spíše ublížit. 

Těžko jako laik můžeme posoudit, zda to, co právě čteme, je založeno na pravdě. A taková "samodiagnostika" pomocí internetu není spolehlivá. Není to tak dávno, kdy samozvaní odborníci doporučovali proti rakovině pití Sava, nebo "zázračný" MMS, který vyléčí HIV, pásový opar, ale jedná se o roztok chlóru a dalších nebezpečných látek, které v lepším případě způsobí poleptání sliznice, v tom horším třeba i smrt.

Ono je totiž vlastně dost naivní, dá se říct až hloupé doufat, že se "proklikáme" k vlastní diagnóze. Internet nám neudělá krevní a další testy, nezměří nám krevní tlak, a hlavně má šílené tendence nás děsit. Podle nedávného průzkumu společnosti ESET téměř všichni Češi konzultují své zdravotní potíže na internetu, a sedm procent přiznává, že si vyhledává informace o svém zdraví takřka pravidelně.

A to už může být příznak kyberchondrie. Je samozřejmě v pořádku pečovat o své zdraví, ale nic se nemá přehánět, a právě to, že se na internetu dočteme, když nás bolí žaludek o tom, že máme dozajista rakovinu tlustého střeva, není nic příjemného, a ve spoustě jedincích to spustí paniku. 

Já mám třeba i zvyk, že když dostanu lékařskou zprávu, tak než ji předám lékaři, nafotím si ji, a doma si pak jednotlivé lékařské výrazy vyhledávám. To je spíše taková obyčejná zvědavost a zájem, ale může to také vést k nezdravému zájmu o své zdraví.



A tohle všechno může nakonec vést až k opravdové hypochondrii, což je vlastně také forma úzkostné poruchy. Hypochondři jsou až úzkostně zaměřeni na svůj zdravotní stav, jakákoliv menší odchylka či nevinné píchnutí v břiše v nich vyvolává pocit, že jsou nemocní. 

Před lety v naší ulici bydlela sousedka, která měla kolem čtyřicítky, nikdy v životě snad nepracovala, a její koníček bylo chození po doktorech. Každá návštěva sousedky se točila jen kolem toho, jaký má zrovna zdravotní problém. Jasně, je přirozené, že si člověk mezi řečí postěžuje, že ho něco bolí, nebo že zrovna řeší nějaký zdravotní problém, ale když se monolog daného jedince točí jen kolem zdraví, je to nepříjemné. 

Já osobně se nerada svěřuji kamarádům, a někdy ani blízkým ne, se svými zdravotními neduhy. Tak nějak mi to není úplně příjemné, a co úplně nenávidím je to, když někdo při líčení svých zdravotních problémů zabíhá až do velmi intimních detailů. To je mi pak hrozně nepříjemné a začnu najednou přemýšlet, zda nemám náhodou také příznaky oné nemoci...? 

Upřímně nechápu ani to, že někoho vyloženě baví chodit po všelijakých doktorech. Já se k nim snažím chodit co nejméně, a před každým vyšetřením trnu, jestli bude všechno v pořádku. Ale zase na druhou stranu, když už člověka fakt něco trápí, raději k lékaři, než se řídit nesmysly z internetu.

Je to fakt, že internet je dobrý sluha, ale svými špatně mířenými lékařskými radami se může zvrhnout ve zlého pána, a budeme se cítit ještě mnohem hůř! Proto - všeho s mírou, a někdy je fakt radši si některé příznaky raději "negooglit," a rovnou zajít k doktorovi, který nám dá jistotu.

Co si o tomto myslíte Vy? Také si někdy hledáte na internetu příznaky nemoci, které pociťujete, a máte z toho pak úzkost, že jste vážně nemocní, přitom se ve výsledku ukáže, že vlastně o nic vážného nejde? Nejsou některé "lékařské" rady, byť třeba míněné v dobrém, vyloženě škodlivé? Setkali jste se někdy s člověkem, který mluvil tak často a detailně o svých zdravotních problémech, až Vám to nebylo příjemné? 

Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss♥

Komentáře

  1. Já chodim po doktorech od narození a většina lidí si myslí ,že už jsem zvyklá , ale opak je pravdou - před každým vyšetřením jsem vždycky nervózní , snad jen mimo neurologie , tam vim, že mi doktorka nic nepříjemnýho dělat nebude , ale jinak , nervy . Občas si nějakou diagnozu po netu najdu , někdy mě to uklidní a jindy ne . Každopádně pokud nás něco bolí nebo tak , tak stejně nás návštěva lékaře nemine .

    OdpovědětVymazat
  2. Moje babička na všechno používala Francovku.
    Problém je, že ani doktor není neomylný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje doktorka má na stole takové desatero pro pacienty, stojí tam i:
      "I já umím hledat na internetu"

      Vymazat
  3. Nemáš to lehké a co se týká těch informací, raději se na internetu nepídím po tom, co je příčinou nebo následkem těch či oněch potíží, které mne potkaly. Člověk někdy zpanikaří úplně zbytečně. Někdy ovšem mají i lékaři problém s určením diagnózy a zkoušejí. Měla jsem kdysi dávno dobrého diagnostika. Ten ale nesnášel, abych k němu přišla a řekla, že mám angínu, když už jsem své potíže znala a na angínu trpěla jednu dobu hodně. Co ti je, ti řeknu já, ty mi řekni, co tě bolí a zda máš teplotu. :) Už jsme si z toho i dělali legraci. "Neříkej doktorovi, že máš rýmu, řekni mu, že ti podivně teče k nosu a kýcháš."

    OdpovědětVymazat
  4. Rozhodně nezaškodí dozvědět se něco víc třeba o významu zkratek a latinských slov v lékařské zprávě (taky si je skenuji), ale nedůvěřovat svému lékaři může závažně poškodit duševní zdraví.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...