zomablog

  Autor: Franck Thilliez Žánr: Thriller, Detektivní Mé hodnocení: 70% Obsah: Lucie Henebellová nedávno oslavila třicáté narozeniny, a přesto, že má doma tříměsíční dvojčata, rozhodla se vrátit znovu do práce, kterou miluje. Pracuje na hlavním komisařství v Dunkerku, aktuálně je sice jen strážmistryně, což s sebou nese převážně papírování a minimum práce v terénu, ale Lucie doufá, že se to brzy zlomí a dostane se k pořádnému případu.  Jenže teď v předvánočním období to jsou jen malé krádeže, případně vandalismus, což Lucie vnímá tak trochu jako zbytečnou práci. Spousta papírování, fotografií, a prakticky nikdy se nepodaří najít pachatele! Stejně to vypadá u ocelářské společnosti Vignys Industries, kde se na zdi budovy objeví nepříliš inteligentní nápisy, a podle písma jde o dva pachatele.  Když ale jen o pár kilometrů dál dojde v opuštěném skladišti k nálezu těla desetileté holčičky, Eloise Cunarové, která zmizela před třemi dny ze svého pokoje, Lucie se svým kolegou Normanem okamžitě z

 Poslední dobou hodně vzpomínám na dětství, a taky na mě někdy padne tak trochu závoj splínu, někdy i celkem bezdůvodně. Můžu říct, že jsem měla pěkné dětství, ráda jsem si hrála venku, buď sama, nebo s kamarády, a hodně důležité bylo i to, že jsme i jako dost rozvětvená rodina drželi spolu, pomáhali si, a kdykoliv to šlo, tak jsme se navštěvovali.  Když jsem chodila do školky a později nastoupila na první stupeň do školy, tak letní prázdniny jsem trávila u babičky, někdy i skoro měsíc. Babička nebydlí daleko, autobusem je to kolem patnácti kilometrů, takže celkem rychlovka. A tady jsem zažívala ty nejkrásnější a nezapomenutelné chvíle. Všechno tu pro mě bylo cizí, nové, a i tak trochu tajemné, líbilo se mi i to, že babička bydlí ve čtvrtém patře paneláku, protože z balkonu jsem mohla pozorovat sídlištní ruch, v dálce vždycky houkal vlak, a když jsem měla štěstí, mohla jsem ho i zahlédnout.  Ale samozřejmě jsme s babičkou a dědou jen neseděli doma. Pokud bylo hezky, tak od rána a prakt

 Na začátku týdne jsem na Novinkách zaregistrovala článek, který se k mému velkému překvapení dostal do popředí jako velmi důležitá zpráva. "Bez mobilu celý den. V Maďarsku zakážou žákům telefony ve školách." Když jsem si článek rozklikla, tak je očividné, že Maďaři se s tím zrovna "nemazlí." Krom mobilů je zákaz nosit do školy energy drinky, a pak také nože a a jiné zbraně - což je pochopitelné. Krom toho má učitel pravomoc nově žákům tašku prohledat, a to s cílem zakázané předměty zabavit. Je Maďarsko příliš radikální? Dle mého názoru nikoliv, souhlasím i s tím zákazem energy drinků, na tohle téma už jsem také napsala několik článků, a bohužel dnes je dítě s barevnou plechovkou obsahující pro něj nezdravý povzbuzující nápoj něco naprosto běžného. Přesvědčila jsem se o tom ostatně sama, když jedu ráno k doktorovi během školního roku, a on i pohled na odpadkové koše přetékající plechovkami je všeříkající.  Když jsem chodila na základku, tak byl zrovna boom tlačítkov

 Měsíc je bezesporu fascinující zářivé těleso na noční obloze, které zásadním způsobem ovlivňuje život na Zemi, a to i třeba co se týče přílivu a odlivu. Na rozdíl od Slunce můžeme Měsíc pozorovat přímo, beze strachu o svůj zrak. Když občas pozdě v noci venčím Žofku a je zrovna úplněk, nebo i ve fázi dorůstajícího srpku, je to rozhodně moc pěkná podívaná. Léto, jasná noc, úplněk, do toho cvrkají cvrčci, a kolem to tak zvláštně voní...  Úplněk byl v historii lidstva mnohdy velmi důležitou událostí, a u některých národů je tomu tak dodnes. Zrovna minule jsem psala recenzi na indiánskou knížku, ve které Čerokíové zasévali svou úrodu právě podle fází měsíce, a tímto se striktně řídili. "Babička Luna" pro ně představuje důležitou posvátnou sílu, která řídí příliv a odliv. Úplňky jim slouží jako důležité ukazatele času. Různé kmeny dokonce pojmenovávají úplňky podle specifických událostí nebo ročních období. Například ten v červenci byl označován jako jelení, a to díky začátků růst

  Autor: Forrest Carter  Žánr: Román, Dobrodružný, Historický Mé hodnocení: 80% Obsah: Když pětiletému chlapci brzy po sobě zemřou oba rodiče, ujmou se jej i přes nevoli ostatních příbuzných babička s dědou. Babička byla plnokrevná Indiánka, a dědeček poloviční Čerokí. Prarodiče žijí vysoko v horách, ve srubu, tak trochu po svém, a hlavně v souladu s přírodou. Chlapce překřtí na Malého stroma, a ten už si brzy ani nevzpomene na to, že by se jmenoval nějak jinak. Život s prarodiči plyne tak trochu jinak, v noci se svítí petrolejkou, a babička ještě před usnutím předčítá z některé knihy, kterou dědeček pravidelně nosí z knihovny, ačkoliv on sám psanému slovu nikdy neporozuměl. Malý strom se také brzy naučí číst, a začne proto studovat slova z velkého slovníku, který dědeček střeží jako oko v hlavě.  Mezi další členy rodiny patří tři psí společníci, kteří jsou nepostradatelní při lovu. Jak se ale brzy ukáže, dědeček je zběhlý v lovení veškeré zvěře, ale jeho zásada je ta, brát si jen toli

 Ta nejhorší vlna veder konečně polevila - otázkou ale je, na jak dlouho. Nejhorší byly ty tropické noci, to se mi tak špatně spalo a usínalo, pořád jsem se převalovala, no prostě děs. Včera i dnes se teploty pohybovaly kolem třiadvaceti stupňů, na zítřek jsou avizované i bouřky, tak jsem zvědavá. Poslední týden se mě zmocnil jakýsi neklid, pořád mám tendence něco dělat.  Takže pořád vytírám, něco utírám, případně hodně chodím na procházky, ať už se Žofkou, nebo sama. Na začátku jsem si myslela, jak celé těhotenství strávím v posteli, a přitom mám už za dva měsíce rodit, a jsem pořád dost aktivní. Samozřejmě, někdy na mě ta únava přijde, hlavně když jsem v noci málo spala, schrupla jsem si na hodinku či dvě i přes den.  Určitě mi hodně pomohly i tabletky železa na předpis, které pravidelně užívám, nakonec byl dobrý ten pobyt v nemocnici v tom, že doktoři zjistili, co mi chybí. Hodně teď uklízím, o víkendu si vždycky něco dobrého uvařím, dnes bude květákový mozeček, a v neděli asi udělá

 Včera mě na blogerské platformě Seznam Médium zaujal článek s názvem Příliš dlouhá mateřská dovolená. Už brzy se začne tato "dovolená" týkat i mě, takže jsem si článek se zájmem přečetla. Podle statistik si rodičovskou volenou nejčastěji maminky berou na tři roky, ale lze to prodloužit až na čtyři. Ovšem pokud jsem to správně pochopila, tak finanční příspěvek lze brát pouhé tři roky, a ten jeden rok navíc se tedy zůstává s dítětem defacto doma zadarmo.  A autorka článku zde podrobně rozebírá to, že prý matky, které jsou doma třebas tři roky s miminkem, podléhají často frustraci díky tomu, že vypadly z pracovního procesu, v důsledku čehož často sahají po alkoholu. Je tedy opravdu na místě zřídit více dětských skupin, případně obnovit jesle, kde budeme moct dávat dítě už od jednoho roku věku? Babička často vzpomíná na to, jak v šedesátých letech byla doma s mým tátou jen tři měsíce, a pak se vrátila do práce, což jí umožnily právě jesle. No, tři měsíce se mi tedy zdá opravdu j

  Autor: Milan Dušek  Žánr: Detektivní Mé hodnocení: 55% Obsah: Polovina listopadu přinesla do malé obce Podlesí silný vítr a ošklivá šedá mračna, která dávala tušit, že podzimní plískanici brzy vystřídá sněhová nadílka. A také z tohoto důvodu přijeli brzy ráno traktorem s vlečkou plně naloženou senem dva pracovníci místního JZD k opuštěné boudě na samotě. Bylo totiž potřeba doplnit zásoby, zvěř začne mít díky chladnému počasí brzy hlad.  Opuštěná lesní bouda už má nejlepší léta za sebou, svědčí o tom nejen dezolátní stav střechy, stěny místy od země shnilé, a v poslední řadě také to, že někdo z místních chuligánů zase vytrhl narezlou petlici. Ovšem uvnitř na oba pracanty čeká překvapení v podobě trčící lidské ruky, která vykukuje zpod nápadně načechrané hromádky sena.  Výjezdová skupina kriminálky z Újezdu dorazí na místo za půl hodiny, v čele s kriminálním komisařem Josefem Bémem. Ukáže se, že mrtvá mladá dívka, kterou kdosi narychlo a nepříliš pečlivě zaházel senem, je krom bílých t

 Tento měsíc se mi vyskytla menší komplikace s vyplacením nemocenského. Když jsem skončila na konci června přes noc v nemocnici, tak jsem s sebou samozřejmě měla papírovou neschopenku, kterou jsem předala doktorovi na příjmu. Jenže když jsem byla tento týden v pondělí na kontrole, sestra mi říkala, že si automaticky převzali neschopenku v nemocnici, a oni si ji tedy musí převzít z nemocnice zase zpátky. Díky čemuž mi poslali se zpožděním lístek na peníze, takže sestra mě upozorňovala, že můžou přijít se zpožděním. Výplatní termín mám desátého, tak jsem počítala spíše s horší variantou, že peníze můžou přijít až v srpnu. Už jednou mi totiž sestra zapomněla poslat lístek na peníze, takže jsem peníze dostala až příští měsíc. Ale ejhle, příjemné překvapení, peníze přistály na účtu už včera, což jsem zjistila až večer. Samozřejmě mám doma vždycky rezervu, ale mám ráda ten pocit, že zaplatím co je potřeba, a ze zbytku si můžu něco koupit a udělat si menší radost.  Tak jsem si ne včerejšek na

 Musím říct, že kdybych si mohla vybrat, asi bych raději užívala poslední dva měsíce těhotenství v zimě. S každým dalším týdnem je to náročnější, teď jsem aktuálně v tom dvaatřicátém, a ta horka mi fakt nedělají dobře. Včera i předevčírem se teploty pohybovaly kolem třicítky, a obě noci řádily dost silné bouřky, naštěstí u nás bez krup.  V pondělí ráno jsem byla na kontrole v těhotenské poradně, jestli je všechno v pořádku, a hlavně jsem byla velmi zvědavá na výsledky testu na těhotenskou cukrovku, po jehož absolvování jsem skončila v nemocnici. Jako první mi sestra vzala krev, prý kvůli protilátkám. Když jsem se pak dívala doma do těhotenské průkazky, a následně si hledala na internetu, co jednotlivé zkratky znamenají, zjistila jsem, že se jedná o hodnoty hematokritu, hemoglobinu, leukocytů a trombocytů.  Pokud jsem to pochopila správně, tak by to měly být krevní výsledky, že? Ale hlavně jsem byla ráda, že nemám těhotenskou cukrovku, což mi sestřička taky hned oznámila. I když toho sl