Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 362 Pokoj mrtvých

 Autor: Franck Thilliez

Žánr: Thriller, Detektivní

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Lucie Henebellová nedávno oslavila třicáté narozeniny, a přesto, že má doma tříměsíční dvojčata, rozhodla se vrátit znovu do práce, kterou miluje. Pracuje na hlavním komisařství v Dunkerku, aktuálně je sice jen strážmistryně, což s sebou nese převážně papírování a minimum práce v terénu, ale Lucie doufá, že se to brzy zlomí a dostane se k pořádnému případu. 

Jenže teď v předvánočním období to jsou jen malé krádeže, případně vandalismus, což Lucie vnímá tak trochu jako zbytečnou práci. Spousta papírování, fotografií, a prakticky nikdy se nepodaří najít pachatele! Stejně to vypadá u ocelářské společnosti Vignys Industries, kde se na zdi budovy objeví nepříliš inteligentní nápisy, a podle písma jde o dva pachatele. 

Když ale jen o pár kilometrů dál dojde v opuštěném skladišti k nálezu těla desetileté holčičky, Eloise Cunarové, která zmizela před třemi dny ze svého pokoje, Lucie se svým kolegou Normanem okamžitě zamíří na místo. Tohle bude přece mnohem zajímavější! Na místě se ukáže, že mrtvých bude očividně daleko víc - střepy z rozbitého reflektoru od auta, krvavé stopy, ale mrtvola žádná. Tedy krom té malé holčičky ve skladu. 

Eloise byla navíc naaranžována do jakési podivné pozice, jako by z ní pachatel chtěl udělat panenku - dokonale učesané vlasy, úsměv, oči dokořán.., Pro Lucii je to dost šokující pohled, a provedená pitva odhalí, že mají co do činění s člověkem, který je opravdu až pekelně zvrácený. Jenže jaká je tu spojitost s otcem dívky, který je pohřešovaný, a právě on mohl být sražen autem kousek od mrtvoly své dcery? 

Lucii se na celém případu něco nezdá, má dojem, že pod povrchem se skrývá mnohem víc. Když se navíc v okolí ztratí další malá holčička, je potřeba rychle jednat. Mají snad co dělat s patologem, výrobcem panenek, nebo prostě jen zvrhlým preparátorem? Jako první slibná stopa se ukáže hlášení z místní ZOO, kde někdo ukradl dva vlky, a několik kapucínů. 

A do toho všeho se do příběhu nechtěně zapletou dva kamarádi na život a na smrt, Sylvain a Vigo. Jejich lehkovážná, na první pohled zcela nevinná hra je vrhne do víru událostí, do něhož se v žádném případě nechtěli dostat, a který je může přijít opravdu velmi draho. 

Jak se říká, kostky jsou vrženy, a s tím se nedá už nic dělat. Nebo snad ano? Obou výtečníkům je totiž na stopě vrah, zdá se, že oba muži viděli něco, co může někoho velmi poškodit. Lucie se ponoří do hlubin případu, ale bude se muset vyrovnat i se svou minulostí, a se svými kostlivci, které skrývá ve skříni, a opravdu by nechtěla, aby je někdo objevil. 

Kolik obětí bude mít nakonec pokoj mrtvých? Je totiž evidentní, že pachateli chuť krve opravdu zachutnala, a bude se snažit postupně zdokonalovat ve svém morbidním uměleckém díle... A jaká tajemství ještě vyplavou na povrch? 



Hodnocení: Tak jsem zase dostala chuť na pořádný thriller, u kterého se nebudu nudit. Pokoj mrtvých jsem si vypůjčila v knihovně, kde byl na poličce s novými knihami. Anotace byla poměrně strohá, ale ihned mě zaujala, přiznám se že i kvůli tak trochu děsivému medvídkovi na obálce. Od autora jsem ještě nic nečetla, a jelikož je napsáno na obálce, že se jedná o první případ Lucie Henebellové, rozhodla jsem se zkusit první díl série. 

Od Franze Thillieze už u nás vyšlo několik thrillerů, ale Pokoj mrtvých byl u nás poprvé vydán až vloni, zatímco ve Francii se z něj stal bestseller již v roce 2005. Český čtenář si tak musel na překlad počkat dlouhých devatenáct let! 

Hned od začátku jsem se začetla, autor si pohrál s atmosférou, a velmi neobvyklé bylo propojení zdánlivě nesouvisejících případů - posprejovaná budova, vražda, a pohřešovaný muž, který se snad octl ve špatnou chvíli na špatném místě. Hlavní hrdinka, nadstrážmistryně Lucie, mi byla od začátku lehce nesympatická, a bohužel, jak jsem se prokousávala dějem dál a dál, tento můj dojem se jen prohluboval. 

Ale to nic nemění na tom, že detektivní zápletka byla svým způsobem brilantní. Jedná se ale o dost drsný thriller, který je plný scén a propracovaných detailů, které nejsou zrovna vhodné pro slabé žaludky. Musím se přiznat, že jsem měla chuť některé pasáže přeskočit, protože mi opravdu nedělalo dobře. 

Bylo tu dost poukázáno i na ty v podstatě nejnižší lidské pudy a touhy, které mohou vést k dost brutálním činům - stačí jedno jediné špatné rozhodnutí, a může to zničit a ovlivnit velkou spoustu životů. Ne nadarmo se neříká, že peníze kazí charakter. Bavilo mě vyšetřování, které se rozbíhalo několika směry, atmosféra nebyla moc ponurá, spíše civilnější, ale to mi nevadilo.

Jak už jsem zmínila výše, tak Lucie mi nebyla moc sympatická, postupem času jsem se v tomto dojmu jen utvrzovala. V práci totiž působila jako tak trochu nenápadná šedá myš, zatímco v soukromí to bylo úplně opačně. Až jsem této proměně moc nevěřila, a pak mi taky přišlo dost zvláštní to, jak měla zařízen svůj osobní život, s dcerkami ve výsledku tolik času netrávila, i když zase musím vzít v potaz, že případ byl opravdu dost náročný, ale stejně...

Identita pachatele byla opravdu jednou velkou neznámou, autor dovedl pěkně čtenáře udržet v napětí. Ale na můj vkus trochu moc zdlouhavé, ke konci se najednou vyrojilo hrozně moc podezřelých, až v tom začal být chaos. A nakonec mi to přišlo velmi uspěchané, sice tu bylo jakési dovysvětlení motivů, ale to už mi přišly zajímavější osudy vedlejších postav, kterým jsem fandila, protože působily věrohodněji. 

Nebylo to špatné, ale tak trošku tomu chyběl šmrnc, ale pro milovníky drsných thrillerů rozhodně povinnost! Autor má ještě další sérii, tentokrát s vyšetřovatelem Franckem Sharkem, tak se poptám v knihovně, jestli budou mít i některé jeho další tituly. 

Dávám sedmdesát procent, sice tu jsou nějaké vady na kráse, ale o brak se rozhodně nejedná. Tak jsem zvědavá, jak se mi budou líbit další autorovy knihy! 

A co Vy? Máte rádi tak trochu drsnější thrillery, nebo dáváte přednost těm úplně klasickým detektivkám? Přečtete si rádi francouzské thrillery? Zaujala Vás recenze, nebo byste si raději přečetli něco úplně jiného? Také Vám vadí, když jsou detektivky příliš překombinované a je tam až příliš mnoho podezřelých? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Tak to vypadá hodně dobře, takovej styl mám taky ráda a ta obálka je též moje gusto :) . Díky za tip a při příští návštěvě knihovny se na to poptám .

    OdpovědětVymazat
  2. Takové "krvavé" thrillery nemusím.
    Nedávno jsem od Hollanda přečetl "Číslo 20" a to mi na dlouhou dobu bude stačit.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula