Přeskočit na hlavní obsah

Sobota jak vyšitá

 Tento měsíc se mi vyskytla menší komplikace s vyplacením nemocenského. Když jsem skončila na konci června přes noc v nemocnici, tak jsem s sebou samozřejmě měla papírovou neschopenku, kterou jsem předala doktorovi na příjmu. Jenže když jsem byla tento týden v pondělí na kontrole, sestra mi říkala, že si automaticky převzali neschopenku v nemocnici, a oni si ji tedy musí převzít z nemocnice zase zpátky.

Díky čemuž mi poslali se zpožděním lístek na peníze, takže sestra mě upozorňovala, že můžou přijít se zpožděním. Výplatní termín mám desátého, tak jsem počítala spíše s horší variantou, že peníze můžou přijít až v srpnu. Už jednou mi totiž sestra zapomněla poslat lístek na peníze, takže jsem peníze dostala až příští měsíc. Ale ejhle, příjemné překvapení, peníze přistály na účtu už včera, což jsem zjistila až večer. Samozřejmě mám doma vždycky rezervu, ale mám ráda ten pocit, že zaplatím co je potřeba, a ze zbytku si můžu něco koupit a udělat si menší radost. 

Tak jsem si ne včerejšek naplánovala ranní výlet autobusem do města. Měla jsem v plánu zaplatit na poště nájem, který nám chodí složenkou, a samozřejmě vybrat peníze, a pak také nakoupit nějaké maličkosti v drogerii. V devět hodin jsem vyrazila, jako první jsem tedy vybrala ty peníze a zamířila na poštu. A jako na potvoru pošta zavřená, na dveřích byl nápis, že z provozních důvodů bude otevřeno až v pondělí. Ono to zas tolik nevadí, nájem stačí zaplatit do konce měsíce, tak třeba někdy příští týden.

Vydala jsem se tedy na náměstí do Rossmannu. Naštěstí už nebylo takové horko, navíc v obchodě byl fajn chládek. Potřebovala jsem dokoupit mýdla, a pak jsem se také poměrně dlouho zdržela u regálu s dětskou kosmetikou. Je toho opravdu tolik, co se dá pro miminko koupit, že fakt nevím, co je vlastně důležité, a taky kolik čeho budu potřebovat. 

Nakonec jsem něco málo vybrala, zaběhla jsem ještě na rychlý nákup věcí k večeři do Penny a šla čekat na autobus, který jel až za dvacet minut. Dalším poměrně nepříjemným překvapením bylo to, že byla zavřená čekárna. Jindy bývá otevřená nonstop od pěti do sedmi do večera, a to i o víkendech - hlavně kvůli toaletám. Jenže včera nic, zavřeno! 

Skupinka postarších paní, které měly namířeno někam na víkend, se začala dost rozčilovat, na prosklených dveřích bylo i číslo na infolinku, bohužel jim to nikdo nebral. Vzhledem k tomu, že další veřejné toalety jsou dost daleko, tak je to fakt dost nepříjemné. Těžko říct, proč byla čekárna zavřená, na dveřích nebyl ani žádný lístek, který by vysvětloval, proč tomu tak je.

Naštěstí jsem zrovna nutně na záchod nepotřebovala, a stejně mi jel za chvíli autobus. 


I když jsou ta horka, o víkendu se vždycky naložím do vany. A co by to bylo za koupel bez pořádné vůně! Vlevo je koupelová sůl značky Altapharma. Podle údajů výrobce má pomoci k uvolnění svalů a kloubů, a pro podporu celkové pohody. Obsahuje výtažky z rozmarýnu, zimostrázu a eukalyptu. I přes zavřený obal voní hodně bylinkově, a moc hezky. 

Vpravo mám svou oblíbenou značku Isana. Tyto koupelové krystaly jsem koupila poprvé, mají vonět po mandarinkách a podmáslí, což je trochu zvláštní kombinace, tak jsem zvědavá.


Koupila jsem i dvoje mýdla, pro která jsem do drogerie vlastně původně šla. Alterra je mýdlo s přírodním pomerančovým olejem. Díky složení je tedy vhodné i pro vegany. Opravdu nádherně voní, ale opravdu tak nějak přirozeně, jako čerstvě naloupaný pomeranč. Určitě budu s mýdlem spokojená! 

A krémové mýdlo značky Nivea je prostě klasika, mám je ráda pro jeho pěnivost a jemnou vůni. 


V posledních měsících jsem si oblíbila tuto čistící pleťovou vodu značky Dermacol Sensitive. Je to zklidňující tonikum pro citlivou pleť s panthenolem a výtažkem z oliv. Používám každý večer a jsem spokojená, pleť nevysušuje ani nijak nedráždí, plus pro mě je i to, že se jedná o český výrobek. 


A tady jsou nakonec věci pro miminko. Vlevo jsou vatové tyčinky, dívala jsem se, že budou potřeba pro čištění pupíku, dle údajů na obalu mají být "bezpečnostní," tak jsem zvědavá, jak to půjde. A opět tu mám Niveu, tentokrát dětský krém na tělo a obličej. Obsahuje mandlový olej a vitaminy B5, C a E. 

Když už včera nebylo takové teplo a oběd jsem měla uvařený už od pátku, a také díky vlčímu hladu poměrně rychle snězený, rozhodla jsem se zajít si na oběd. Před týdnem u nás nově otevřeli rybářskou baštu, a jelikož ryba je jediné maso, které teď můžu jíst, vzala jsem Žofku a vyrazili jsme. Od našeho domu je to pěšky asi jeden kilometr, což není žádná velká hrůza. 

Dorazili jsme kolem dvanácté hodiny, posezení je jak venku, tak i uvnitř. Venku byla jedna menší lavička, tak jsem si tam odložila batůžek a šla se rovnou dovnitř zeptat, jestli nevadí, že tu mám pejska. V některých podnicích to může být problém, i když se sedí venku. Servírka uvnitř byla postarší, ale moc příjemná, a že ne, pejsci tu nevadí.

Tak jsme si sedli venku, Žofka mi hned hupsla na klín, a už mi paní nesla jídelní lístek, spolu s vodou pro pejska. O vodu jsem nežádala, tak to bylo opravdu pozorné. Objednala jsem si pstruha na bylinkovém másle s chlebem, a hned mě upozornila na to, že budu muset čekat asi tak půl hodiny, protože se ještě vydávají meníčka. Jako přílohu jsem si vybrala chleba.

Rozhodla jsem se tedy dát si ještě polévku, včera byl drůbeží vývar a perlivou vodu. 



Vývar byl opravdu dobrý, hustý, hodně nudlí, zeleniny a masa - to ocenila tedy nejvíce Žofka, vzala jsem jí s sebou její mističku, a vždycky tam kousek kuřecího přistál. Ještě jsem neměla snězeno a ryba už přistála na stole, nakonec to opravdu nijak dlouho netrvalo. 



K pstruhovi byla i zelenina - okurka, rajče, cibulka, a samozřejmě citron, ale já si ryby nikdy nekapu. A musím teda říct, že za ty peníze to fakt stálo. Tak dobrého pstruha jsem ještě nejedla, a to si jej dávám poměrně často, když jdeme někam do restaurace. Výborně propečený, luxusně okořeněný, ani známka nějakého vysušení. Jen jsem musela dávat pozor na kosti, kůžičky a maso z hlavy dostala Žofka, která byla opravdu také velmi spokojená, protože ryby zbožňuje. 

Po dobrém jídle jsem si dala ještě malou kávičku a šli jsme domů. Nechala jsem pěkné spropitné, protože jsem byla moc spokojená.

Tak jsme si sobotu užili, navečer trochu sprchlo, ale hlavně už není takové dusno a žádné bouřky. 

A co Vy? Jak jste si užili víkend? Také jste byli na nákupech, nebo na procházce? Také se u Vás v sobotu trochu ochladilo, nebo je pořád teplo? Máte rádi pstruha a ryby všeobecně? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tak sis to hezky užila , super :) . Ryby moc nemusím . Asi to je tim ,že táta je rybář a každou chvíli něco nosí domů , takže je máme celkem často .

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám ryby ráda a pstruh patří k těm velmi oblíbeným. Takže bych si určitě pochutnala.

    OdpovědětVymazat
  3. Eliss, ryby si občas také dáme a pstruh je u nás na prvním místě, zdravím 😉😀

    OdpovědětVymazat
  4. Ryby mám rád.
    Mořské i sladkovodní.
    Připravené na všechny možné způsoby.
    Tedy kromě těch, které jsou s koprem (dost časté v polské kuchyni).

    OdpovědětVymazat
  5. Mňam, děláš mi chutě :) paní servírka je moc hodná. Je to vždycky moc milé, když potkám příjemné lidi. Já byla minulý týden na táboře a střídaly se nám bouřky a horka. V sobotu jsem přijela a od té doby nepršelo, zákon schválnosti, fakt :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula