Horka, bouřky, deště...

 Musím říct, že kdybych si mohla vybrat, asi bych raději užívala poslední dva měsíce těhotenství v zimě. S každým dalším týdnem je to náročnější, teď jsem aktuálně v tom dvaatřicátém, a ta horka mi fakt nedělají dobře. Včera i předevčírem se teploty pohybovaly kolem třicítky, a obě noci řádily dost silné bouřky, naštěstí u nás bez krup. 

V pondělí ráno jsem byla na kontrole v těhotenské poradně, jestli je všechno v pořádku, a hlavně jsem byla velmi zvědavá na výsledky testu na těhotenskou cukrovku, po jehož absolvování jsem skončila v nemocnici. Jako první mi sestra vzala krev, prý kvůli protilátkám. Když jsem se pak dívala doma do těhotenské průkazky, a následně si hledala na internetu, co jednotlivé zkratky znamenají, zjistila jsem, že se jedná o hodnoty hematokritu, hemoglobinu, leukocytů a trombocytů. 

Pokud jsem to pochopila správně, tak by to měly být krevní výsledky, že? Ale hlavně jsem byla ráda, že nemám těhotenskou cukrovku, což mi sestřička taky hned oznámila. I když toho sladkého zase tolik nejím, snažím se to omezit a dát si raději ovoce, přeci jen jsem měla strach. 

Když jsem šla pak k doktorovi, jako první mi oznámil, že mu dělá starosti můj krevní obraz. Dost jsem se v první chvíli vyděsila. Ale problémem je to, že mám málo červených krvinek, což mi říkali už v nemocnici, a předepsali mi na to železo. Co jsem se dívala na internet tak ke konci těhotenství se to děje celkem často, ale já bohužel jak nejím žádné maso krom ryb, tak tomu také moc nepomáhám. Doktor se ještě zeptal, jestli mám toho železa doma dost, beru tabletky třikrát denně, ale asi to bohužel moc nefunguje, když mám málo červených krvinek...

Tak už mi pak udělal jenom ultrazvuk s tím, že je všechno v pořádku, a na další kontrolu jdu až devětadvacátého července. Podle údajů z těhotenské průkazky miminko váží 1 586 gramů - teď už asi tedy o něco více, a je otočené podélně hlavičkou. Což je ta nejideálnější poloha na přirozený porod, tak doufám, že už tak pěkně ležet zůstane! 

Bohužel mi neřekl ani tip na pohlaví, ani už to není na fotku z ultrazvuku, kterou bych mohla mít na památku, protože už je prostě moc velké. Ale co se dá dělat, jsem ráda za ty fotečky co už mám, a hlavně jsem je už vytáhla z těhotenské průkazky, protože ta se po porodu nevrací, a to ani s obrázky. 

S dobrou náladou jsem tedy zamířila domů, se Žofkou jsme si udělali hezký den, procházky a úklid, protože to ještě nebylo takové vedro. 

Jenže středa čtvrtek, to už byl pořádný záhul. Když si vzpomenu, jak jsem vloni horka brala úplně jinak, ale teď v těhotenství je to peklo. Jednak už nevím, co pořádně na sebe, mám těhotenské halenky, ale většina je z takového hrubšího materiálu, takže se v nich dost potím. Pak mám troje šaty, které jsou v pase elastické. Ale k nim si musím vzít zase punčochy, protože díky křečovým žílám mám tak škaredé nohy, že se stydím chodit jen tak. 

Takže buď šaty nebo delší tričko, halenku a tepláky. Mám i jedny těhotenské džíny, které mi ještě pasují, ale necítím se v nich úplně pohodlně. 

Takže jsem teď poslední dva dny moc ven nevycházela. Ráda si zdřímnu i přes den, protože třeba ve středu v noci mě vzbudila bouřka, to bylo někdy kolem půlnoci, a zabrala jsem až po třetí ráno. Jenže to horko, to je něco šíleného. Okno dokořán, spím ve spodním prádle, a celá durch zpocená, peřiny mokré, všude otlačeniny od toho, jak jsem se převalovala, no hrůza! 

Hned ráno jsem to všechno nacpala do pračky, protože nesnáším ulepené povlečení a pyžamo. 

Žofka je chudák taky z horka celá zmožená, minimálně dvakrát denně jí dávám čistou vodu, přes den mám víceméně zatažené žaluzie, aby to dovnitř tolik nepralo. A nechávám ji raději doma, když jdu do obchodu, vyvenčím ji jen tady kousek za činžákem na louce, už je to taky psí babička, a nedělá jí to vůbec dobře.

Tak jsem si včera ráno vytřela, a udělali jsme si víceméně válecí den s knížkou. Už i ten úklid není s tím rostoucím bříškem nijak jednoduchý, ale snažím se být pořád alespoň trochu aktivní, jen někdy je to fakt těžké.

V úterý přijela k mámě na návštěvu moje sestřenice z Prahy, jezdívá sem k nám na hory pravidelně dvakrát do roka, v létě a v zimě. Má už čtyřletého chlapečka Tobiáše, a tak jsem byla příjemně překvapená dárečky, které jsem dostala.

Dvě krásné zavinovačky, jedna se zvířátky, a ta druhá je z trochu hrubějšího materiálu, taková trochu svetrovina, ale je luxusní, vůbec není poznat, že jsou ty věci už použité, jde vidět, že o ně bylo moc hezky pečováno. 

Modrý plastový bryndáček, až bude miminko větší, ale má velmi praktický tvar a dá se pěkně nastavit velikost podle krku. A chrastítek a jiných hraček není nikdy dost, růžový králíček je úžasně roztomilý. 

Už od konce prvního trimestru si dvakrát denně mažu bříško, aby se mi neudělaly strie. Ale používám klasický dětský olejíček s azulenem od Avirilu. Tak tento Bi-Oil začnu používat až mi dojde dětský olejíček, nebo případně i po porodu. Co jsem se dívala, tak má opravdu dobré recenze, a taky je jedna krabička pekelně drahá. Mám radost, zatím se mi strie nedělají, ale je rozhodně lepší snažit se tomu předejít. 

Nejvíc dojatá jsem byla z této knížky pro ještě nenarozené miminko a první rok jeho života. Dají se sem nalepit fotky z ultrazvuku, sepsat rodinný životopis a zapisovat všechny důležité milníky jako první úsměv, první koupel s tatínkem, a tabulky pro měření váhy a výšky.

Je tu i místo pro vlepování fotografií. Musím říct že sama bych si tuto knížku asi nekoupila, ale udělala mi velkou radost. Sestřenice tu bude až do neděle, takže jsem ji pozvala na oběd do restaurace, uděláme si hezký den a projdeme se po městě.

Vždycky mi opravdu udělá velkou radost, když mi někdo daruje něco pro miminko, ani jsem nevěděla, že mám kolem sebe tolik hodných lidí. Vůbec neřeším, že jsou ty věci použité, no a co? Jedna moje spolužačka kupovala miminku zásadně vše nové. na jednu stranu to chápu, ale já nejsem ten typ, jasně, mám taky pár úplně nových hadříků, ale když miminko tak rychle ze všeho určitě vyroste, raději ty ušetřené penízky investuju třeba do dětské výživy, nebo do něčeho dalšího, co bude zrovna potřeba.

Nakonec tu mám ty vitaminy, co beru, Ferretab je železo na předpis, obsahuje i kyselinu listovou. Dole je hořčík s vitaminem B6, ten jsem koupila v lékárně Dr. Max. Nevím, lékárnice mi tvrdila, že se tento produkt hodně užívá v těhotenství, beru zatím jednu tobolku denně. Hořčík mi totiž pomáhá zmírňovat křeče v nohou, které mě ještě občas trápí. 

Takže, takhle si tu se Žofkou žijem, už se těším, až skončí ta vedra, protože jinak mě teď aktuálně nic vážného netíží, naopak se těším čím dál tím víc, protože už jen chviličku, a ten malý zázrak tady bude s námi. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte pohody a sluníčka, pokud máte tedy rádi horka, v opačném případě si zalezte do stínku jako já. Přeji krásný den, Vaše Eliss ♥