Na začátku týdne jsem na Novinkách zaregistrovala článek, který se k mému velkému překvapení dostal do popředí jako velmi důležitá zpráva. "Bez mobilu celý den. V Maďarsku zakážou žákům telefony ve školách." Když jsem si článek rozklikla, tak je očividné, že Maďaři se s tím zrovna "nemazlí." Krom mobilů je zákaz nosit do školy energy drinky, a pak také nože a a jiné zbraně - což je pochopitelné. Krom toho má učitel pravomoc nově žákům tašku prohledat, a to s cílem zakázané předměty zabavit.
Je Maďarsko příliš radikální? Dle mého názoru nikoliv, souhlasím i s tím zákazem energy drinků, na tohle téma už jsem také napsala několik článků, a bohužel dnes je dítě s barevnou plechovkou obsahující pro něj nezdravý povzbuzující nápoj něco naprosto běžného. Přesvědčila jsem se o tom ostatně sama, když jedu ráno k doktorovi během školního roku, a on i pohled na odpadkové koše přetékající plechovkami je všeříkající.
Když jsem chodila na základku, tak byl zrovna boom tlačítkových telefonů, nejprve s černobílým displejem, posléze s barevným. Můj první telefon byl Siemens, šedý, menší, ale mně se hrozně líbil, připadal mi takový elegantní. Byla jsem za něj ráda, se spolužačkami jsme se navzájem prozváněly a mohly se domlouvat na věcech do školy. Krom volání a psaní SMS jsem milovala hraní hada - to je nesmrtelná klasika starých telefonů.
A o pár let později jsem dostala k Vánocům Nokii, ta už měla barevný displej, neměla fotoaparát, ale díky infračervenému záření jsme si mohli s kamarády posílat různé obrázky a videa. Tehdy byl mobil vyloženě na volání a psaní zpráv, maximálně se tam vešla nějaká písnička či obrázek. Takže ještě nebyl problém s tím, že bychom ve třidě pořád koukali do mobilů.
Ale když jsem nastoupila na učňák, pomalu se rozjížděla éra chytrých dotykových telefonů. K sedmnáctým narozeninám jsem dostala Samsung Galaxy Mini. A z toho telefonu jsem byla tehdy úplně unešená. Jednak mě tak trochu těšilo to, že jsem byla od nás ze třídy první, kdo měl dotykový telefon, a pak jsem taky mohla trochu kvalitněji fotit, pouštět si písničky z YouTube, a psát si s kamarády na Facebooku.
Tehdy ještě ty chytré telefony nebyly tak "vymakané," ale mě to stačilo. Nejvíc jsem byla ráda za ty písničky, které jsme si přes Bluetooth posílaly se spolužačkami. Hudba byla totiž něco, bez čeho jsem na intru nemohla vydržet, tak vždycky do sluchátek, a bylo to super...
Na prvním učňáku to bylo ještě s telefony v pohodě, protože prostě ta doba ještě nebyla taková, že bychom do toho koukali pořád. Ale když jsem šla studovat na pekaře, tak tuším ve třetím ročníku vyšlo v platnost nařízení ředitelky školy o mobilech během výuky. Prostě jsme je museli každé ráno před zahájením odborného výcviku dát do košíčku, a zpět jsme je dostali až po skončení směny. Tak samozřejmě se to nikomu moc nelíbilo.
Sice nejsem závislák na mobilním internetu, nemám ani data, připojuji se k internetu jen doma, případně tam, kde je Wi-Fi síť otevřená a zdarma, a než hledět do mobilu, raději i v autobuse koukám z okna ven na svět, protože upřímně řečeno, to, jak jsme vlastně k mobilům svým způsobem připoutáni, mě krapet děsí. Ale musím se přiznat, že tehdejší zákaz mobilů v odborném výcviku se mi vůbec nelíbil.
Šlo totiž o to, že přítel už tehdy jezdil do práce i do ciziny, a já byla vždycky zvyklá na to, že si o pauze napíšeme SMS. Jsem tak trochu panikář, musela jsem mít jistotu, že je v pořádku. A tak jsem si mobil jednoduše nechala na šatně ve skříňce, o přestávce si odskočila na toaletu, a při té příležitosti zkontrolovala telefon. Nikdy jsem ho nebrala s sebou, vždycky zůstal ve skříňce. Stejně se divím, že mi to tak prošlo, ale zase, co mohla mistrová říct na to, že nemám telefon u sebe? I kdyby mi prohledala kapsy u pracovního oblečení, ničemu by to nepomohlo, mobil ležel ve skříňce...
A omezení se týkalo i školního vyučování, i když jsem byla později na nástavbovém maturitním studiu. Mobily prostě nesměly být v hodině vůbec vidět. Ani na lavici, nebo v košíku, prostě v batohu, a tím to končilo. Jediná výjimka platila v matice, když někdo zapomněl kalkulačku, mohl použít tu na telefonu, ale to taky nebylo pravidlem. Ale o přestávce jsme samozřejmě mohli používat mobily, jak se komu zachtělo, nikdo je nezabavoval po celé vyučování.
Když se tedy ještě vrátím k tomu Maďarsku, tak zákaz mobilů se vztahuje nejen na základní, ale i na gymnázia a střední odborné školy. Takže v podstatě všechny školy s výjimkou vysokých. Premiér Viktor Orbán zákaz zdůvodňuje tím, že jde o prevenci před násilnými činy před školách a zároveň ochrana duševního zdraví.
A shodou okolností vyšel včera článek o šesti vsetínských základních školách, které budou od začátku školního roku zabavovat každé ráno žákům mobily. Tohle opatření také platí celodenně - žák tedy nedostane mobil ani o přestávce, ale až při skončení poslední vyučovací hodiny. V praxi by to tedy mělo fungovat tak, že učitelé uzamknou telefony žáků do speciálních skříněk. Pokud některý žák odmítne, bude to bráno jako porušení školního řádu.
Starosta Vsetína to celé zdůvodnil takto: "Vedeme žáky k tomu, aby telefony do školy nenosili. A pokud už si je vezmou, zůstanou zamčené ve skříňkách. Za děti přebírá po dobu výuky zodpovědnost škola. A ani není vhodné, aby maminky volaly dětem o přestávkách, jestli jsou ve škole a jestli třeba snědly svačinu.
Doufám, že to rodiče chápou. Jde nám o vzdělání dětí, o to, aby se lépe soustředily a nemyslely na to, jestli jim třeba nepřijde nějaká zpráva. A díky tomu, že se významně rozšířila šikana přes různé sociální sítě, nebudeme mobilní telefony u dětí vůbec tolerovat."
Pod článkem je anketa, omlouvám se za nekvalitní fotografii, ale fotila jsem to na mobil z obrazovky počítače. Drtivá většina hlasujících by žákům telefony zabavila preventivně každé ráno.
Ovšem proti tomuto opatření se začali bouřit rodiče vsetínských žáků. Jeden názor hovoří i o tom, že se díky tomu vracíme do dob socialismu, kdy učitelé posílali děti k holiči kvůli tomu, že měly dlouhé vlasy. No, nevím, toto připodobnění mi přijde zbytečně dost radikální.
Rodiče se sice bouří, ale opatření má oporu v novele školského zákona. Školský zákon totiž umožňuje provést i takto "radikální" opatření. Odevzdat tedy při příchodu do školy mobil a vyzvednout jej až při obchodu je technicky možné. Není to omezení nějakých práv. Toto potvrdil i ústřední školní inspektor. Jak jsem už psala výše, také jsme museli ve škole, byť na střední, odevzdávat telefony. A nikdo se kvůli tomu nevzbouřil, nedělal cirkus a ani se neoháněl svými právy. Ačkoliv jsme asi mohli.
Ale zřizovatelem školy jsou obce, nebo krajské úřady, a pokud ony rozhodnou o tom, že telefony při výuce nechtějí, pak je potřeba to respektovat. Chápu, někdo může namítnout - budu po dítěti něco akutně potřebovat, pokud je ve škole. Pak by tedy každý rodič měl mít kontakt na učitele či jinou pověřenou osobu, pokud se bude chtít s dítětem spojit. Za mě to tak na základce také chodilo - spolužák trpěl na migrény, pokud bylo třeba, aby si pro něj rodiče přišli, protože při svých stavech i zvracel - učitelka zavolala rodičům na mobil, spolužáka odvedla do kabinetu, a tam s ním někdo počkal, dokud si jej nevyzvedli.
On dětem na základkách zákaz mobilů na jednu stranu i prospěje. Budou se bavit mezi sebou, hrát si, a prostě se normálně socializovat ve třídním kolektivu. A ne že bude každý sedět na židli, koukat do té barevné krabičky a nevnímat nic a nikoho okolo sebe... A věřím i tomu, že se budou více soustředit na probíranou látku.
Na jednu stranu chápu, že se rodiče bouří, pokud jim jde tedy jen ryze o to, jak se s potomkem spojit, pokud by se dělo něco akutního. Ale to se dá vyřešit telefonátem na sekretariát školy, případně třídnímu učiteli. I když se přiznám, že se mi tenkrát také nelíbilo, když nám omezili používání mobilů ve výuce, hlavně tedy na té odborné praxi. Dnes se na to už ale dívám tak trochu jiným pohledem.
Přikládám odkaz na článek, a zajímavou diskuzi na idnes.cz:
https://www.idnes.cz/zlin/zpravy/mobil-vsetin-zakaz-zakladni-skoly-cunek-reakce-ohlasy.A240725_123923_zlin-zpravy_jfuk/diskuse/2?razeni=tip
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-vsetin-zakazal-skolakum-mobily-rodice-se-bouri-40481561
Co si o tomto myslíte Vy? Je v pořádku, že se vsetínská škola uchýlila k takovému opatření - mobily musí žáci odevzdat každé ráno do skříněk? Je správné, že mají v Maďarsku učitelé pravomoc nahlédnout dítěti do batohu, a mobil mohou případně zabavit? Přispěje to, že děti nebudou mít mobily u sebe ani o přestávkách, k jejich většímu soustředění na výuku? Co si o tomto myslíte Vy?
Napište mi do komentářů!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný a slunečný začátek víkendu, Vaše Eliss ♥
Za mě je zákaz v pořádku . Někteří rodiče svoje dítě nezdravě hlídají , což taky není dobře . Taky máme doma takovýho závisláka na mobilu . My taky byli bez mobilu ve škole ( a v tý době ještě celkově ) a myslím , že to bylo jen dobře . Argument rodičů ,že dnešní doba je jiná a dítě musí bejt neustále na přijmu třeba i ve škole neberu .
OdpovědětVymazatNejsem vůbec proti tomu, aby děti neměly mobily během výuky. Myslím, že ani na ty přestávky je nutně nepotřebují, my jsme se taky vždycky zabavili. Nemyslím si ale, že je v pořádku jim telefony prostě zabavit. Namísto toho bychom je snad měli vést k odpovědnosti, k tomu, aby si je před výukou samy vypnuly a daly do batohu. Naučí se, kdy je v pořádku mít telefon u sebe zapnutý, a kdy je vhodné jej vypnout, aby nerušil. Je otázkou to nechávání ve skříňkách, osobně se mi stalo, že se mi do skříňky vloupali bez větších problémů... Vůbec se mi ale nelíbí věta pana starosty: "Vedeme žáky k tomu, aby telefony do školy nenosili." To je samozřejmě blbost, hlavně v dnešní době, kdy jsou v mobilu aktuální jízdní řády nebo jízdenky. Já osobně jsem také z doby, kdy mobily zažívaly boom, můj první byl Bosch s anténkou <3 Aktuálně mám mobil 24/7 na mobilní síti, ale hlavně kvůli hudbě, kterou si pouštím v práci i v autě.
OdpovědětVymazatAť ho klidně mají u sebe, ale ve vyučovací hodině nechť je vypnutý.
OdpovědětVymazatNejhorší je, když žáci neví roupama co dělat a natáčejí si vyučujícího na mobil.
OdpovědětVymazatV dnešní době je to složité, já osobně bych byla pro vypínání mobilů během vyučování, ale ani to není ýjednoduché. Někdo nevypne úmyslně, někdo zapomene. O nevypnutých mobilech během divadelního představení vím také svoje a to jsou diváci před představením o vypnutí požádáni 😒
OdpovědětVymazatKdyž jsem chodil do základky, začínaly kapesní kalkulačky a někteří učitelé také vyžadovali podobný zákaz. Když si tuhle situaci po cca padesáti letech představíme, nejspíš nám bude připadat úsměvná a právě tak úsměvná bude, myslím, našim potomkům připadat za padesát let dávná snaha zakazovat mobilní telefony :-).
OdpovědětVymazatHad byl nejlepší! Bylo mi jedno, jaký budu mít první mobil, hlavně, aby tam byl had! Potom jsem strašně dlouho nechtěla dotykový mobil, byla jsem poslední ze třídy, kdo ho neměl a vůbec mi to nevadilo. Jednou si ze mě udělali rodiče na Vánoce legraci, že mi zabalili nějaký dárek do krabičky od dotykáče. Byla jsem zklamaná, já jsem ho přece ještě nechtěla :D Nakonec uvnitř bylo něco jiného, než mobil. Dostala jsem ho až další Vánoce, kdy už jsem si ho teda přála :D Ale byla jsem v tomhle ohledu fakt divná. Nepotřebovala jsem ho, vůbec mi nevadilo, že jsem poslední, co ho nemá. Říkala jsem si, že dokud ten první funguje, proč bych chtěla nový?
OdpovědětVymazatNa ZŠ jsme měli normálně Wifi síť a o přestávkách jsme na mobilech mohli být, ale byl zablokovaný přístup k Facebooku.
Souhlasím s tebou, že je opravdu hodně smutné, jak jsou děti stále u mobilů a vůbec nevnímají okolí, nebaví se mezi sebou. Se zákazem souhlasím. Chápu, že po vyučování ho dostanou, aby zavolali domů, kdyby se třeba zdržely na kroužku, nebo tak, to je jasné, ale ve škole ho opravdu mít nemusí a přesně, kdyby se něco akutního stalo, učitel vždy zavolá domů.