Přeskočit na hlavní obsah

Příliš dlouhá (dovolená)?

 Včera mě na blogerské platformě Seznam Médium zaujal článek s názvem Příliš dlouhá mateřská dovolená. Už brzy se začne tato "dovolená" týkat i mě, takže jsem si článek se zájmem přečetla. Podle statistik si rodičovskou volenou nejčastěji maminky berou na tři roky, ale lze to prodloužit až na čtyři. Ovšem pokud jsem to správně pochopila, tak finanční příspěvek lze brát pouhé tři roky, a ten jeden rok navíc se tedy zůstává s dítětem defacto doma zadarmo. 

A autorka článku zde podrobně rozebírá to, že prý matky, které jsou doma třebas tři roky s miminkem, podléhají často frustraci díky tomu, že vypadly z pracovního procesu, v důsledku čehož často sahají po alkoholu. Je tedy opravdu na místě zřídit více dětských skupin, případně obnovit jesle, kde budeme moct dávat dítě už od jednoho roku věku? Babička často vzpomíná na to, jak v šedesátých letech byla doma s mým tátou jen tři měsíce, a pak se vrátila do práce, což jí umožnily právě jesle.

No, tři měsíce se mi tedy zdá opravdu jako velmi krátká doba, po osmi hodinách v práci, a pak začíná doma další směna, starání se o miminko, které bylo celý den v cizím prostředí... Ale tehdy byla taková doba, a když to porovnáte s dnešní rodičovskou dovolenou, opravdu to vypadá jako luxus. Dnes je rozhodně velká výhoda v tom, že mámy můžou vybrat, jak dlouho chtějí být doma. 

U nás v obci třeba nejsou žádné jesle, ani dětské skupiny, kde by děti braly dřív. Je tu pouze školka, a do té se berou děti převážně od tří let. Ale po dohodě jsou ochotni vzít i dítě třeba od dvou a půl roku, to vím, protože mladšího syna takto zapsala moje švagrová, která se vracela dříve do práce. 



Na internetu jsem našla takovou pěknou formulaci, že dítě mladší tří let nemá na přijetí do MŠ právní nárok. Záleží tedy nejspíše čistě na zřizovateli, zda mladší dítě přijme, či nikoliv, ale třeba u nás ve školce je dlouhodobě v počtu dětí podstav, a neslyšela jsem, že by nějaké dítě nepřijali. 

Je pravdou, že v České republice je mateřská dovolená coby do délky trvání jedna z nejštědřejších. V jiných zemích se ženy vracejí do práce už po pár měsících, neřkuli týdnech. Například v Belgii je mateřská šestnáct týdnů, nastupuje se na ni týden před porodem. Ve Velké Británii trvá rok, a po dobu šesti týdnů se vyplácí devadesát procent mzdy. 

Já si chci rodičovskou dovolenou nechat na tři roky, pokud se nic zásadního nestane. Budu tedy čerpat rodičovský příspěvek, jehož celková částka činí 350 000 korun. Což sice vypadá na první pohled jako velká částka, ale sousedka mi nedávno říkala, že v průměru bere na malou, která letos oslaví dva roky, devět tisíc měsíčně. A to už takový ranec není, to už i teď, když jsem na neschopence, beru více peněz. 

Kdybych měla žít sama, živit z těch devíti tisíc dítě, platit nájem, energie, plus jídlo a nějakou rezervu na horší časy, tak bych opravdu nevyšla. Ale máme s přítelem něco našetřeno, a on teď aktuálně vydělává pěkné peníze v zahraničí. A nejsme zatíženi hypotékou ani nesplácíme nic jiného, což je také v dnešní době velké plus. 

Chápu, že když je velká finanční nouze či jiné problémy, musí se matka vrátit do práce dřív. Mohou se opravdu v životě vyskytnout okolnosti, kdy to jinak nejde. Někdo může namítnout, že si tedy ty děti neměla pořizovat. Je jednoduché někoho odsoudit, aniž bychom znali všechny okolnosti, protože jak se říká, nic není černobílé. 





Ale ono je to asi opravdu dost individuální. Třeba se budu už třetí rok doma nudit, a budu chtít jít do práce, už když bude mít malá dva roky. Nebo zůstanu nakonec doma čtyři roky, a třeba si pořídíme po dvou letech druhé dítko. Teď ale můžu prohlásit, že chci být doma s malou tři roky a pěkně si užít to, jak se z kojence přehoupne v batole, chci vidět její první krůčky a roztomilé žvatlání. 

Pod článkem na Seznam Médiu se k tématu strhla dost velká diskuze. Autorka zde totiž brojí za to, že i mámy mají právo vybrat buď práci na plný úvazek, nebo mateřství na plný úvazek. A současná situace jim tuto možnost nedává. 

Dost těžko to soudit. Já sama pracuji v potravinářské výrobě, a za ty tři roky na mateřské mi zde asi nic moc neuteče. To, jestli na mě po tom, co dám prcka do školky počkají, je zase věc jiná. Budování kariéry ale může pro ženu znamenat omezení v tom, zda se rozhodne mít dítě či ne. Ale to už je zase o prioritách. Pokud se jedná třeba o manažerku, která je za svou práci královsky placená, může pro ni být těžké opustit výnosný džob kvůli založení rodiny. Jenže s tím jde ruku v ruce zase zvyšující se věk prvorodiček, případně párů, které vůbec nemohou dítě počít.

Podle jednoho z diskutérů je matka na tříleté či čtyřleté rodičovské "ekonomický průšvih." Děcko fakt nepotřebuje být celé tři roky doma jen s matkou. Druhá věta je pokračováním komentáře. Já bych rodičovskou nebrala jako "ekonomický průšvih." Tedy za podmínek, že matka odváděla předtím do systému sociální, zdravotní a daně. 

Já jsem nikdy nechtěla dítě na střední, vždycky pro mě bylo prioritou alespoň dva roky pracovat, a pak až založit rodinu. Nakonec se ta práce protáhla na čtyři roky, protože nám to nešlo tak jednoduše. Ale někdo má ty priority zase jiné - raději dítě, než školu, a na druhou stranu, co si budeme nalhávat. Jsou mezi námi i takové ženy, které mají rození dětí jako životní styl, jen kvůli tomu, aby nemusely do práce, což je ovšem zase jiný problém, o kterém by se dalo velmi dlouze psát.

A v konečném důsledku jde přeci o dítě a jeho výchovu. To, co mu předáme jako rodiče v prvních třech letech vývoje, láskyplné prostředí, milující příbuzné a vzor, který v nás uvidí, to je hrozně důležité, ne? Práce nemá nožičky, ta neuteče, ale dítě, které bych vídala jen večer a o víkendech, to brzy ano, a nerada bych si po letech něco vyčítala. 

Rozhodně si nemyslím, že rodičovská dovolená bude dovolenou v tom pravém slova smyslu, je mi jasné, že to budou starosti, radosti, určitě budou dny, kdy budu úplně vyřízená, ale hrozně se na to těším. Takže - tři roky jsou za mě optimální doba rodičovské dovolené, čtyři už jsou moc a dva zase málo. 

Ale je na každém z nás, jaký na to máte názor! Přikládám i článek, z kterého jsem citovala, pokud budete mít čas, rozhodně si pročtěte i diskuzi! 

https://medium.seznam.cz/clanek/marie-anna-zrzava-prilis-dlouha-materska-dovolena-73988



Co si o tomto myslíte Vy? Je rodičovská dovolená na tři, případně čtyři roky, příliš dlouhá? Stačily by podle Vás dva roky, a měla by se pak už žena vrátit do práce? Mají to v jiných zemích zařízené lépe, když se žena vrací třebas po pár týdnech do práce? Ale nepřijde pak o ten nejkrásnější čas, který může strávit s malým miminkem? Myslíte, že některé ženy dlouhou dobu na mateřské naopak zneužívají, aby nemusely tak rychle nastoupit do zaměstnání? 

Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Moje mamka se mnou byla na " mateřský " do mých 17 , starala se o mě a jak časem přiznala , tak už si zvykla , ale u mě je to něco jinýho . Brala na mě příspěvek na péči , ale ten byl úplný minimum , na to, jak se o mě starala . Tak si tak říkam , že ten , kdo se doma nudí , by si měl zkusit to, co mamka . Taky měla strach ,že si práci po takový době nenajde , ale našla - jako kuchařka ve školní kuchyni , kde zůstala až do důchodu .

    OdpovědětVymazat
  2. Já jen upřesním - rodičovská dovolená je tři roky, rodičovský příspěvek lze pobírat i roky čtyři - tam to záleží na tom, jakou dobu rodič zvolí. Oboje mohou čerpat i otcové a jde se i vystřídat. Ono dítě není jen starost matky ;-)
    Snaha vrátit se do práce nemusí být motivována jen "královsky placeným džobem", ale třeba chuť dál se uplatnit v oboru, který žena vystudovala a který jí naplňuje (a bez kontaktu s profesí jí bude ujíždět vlak). Já jsem spíš podporovatel zkrácených úvazků, které lépe umožní skloubit práci a péči o dítě a samozřejmě i rozdělení péče o dítě mezi oba rodiče. I když tady záleží i na konkrétní situaci, ve které rodina je.

    OdpovědětVymazat
  3. Dítě nastoupí ve 3 letech do školky, matka do práce. Dítě je každou chvíli nemocné, hlídací prarodiče nejsou, rodiče jsou s ním doma. Zaměstnavatel nemá pochopení a brzy si najde nějakou záminku k propuštění...

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle je moc těžké rozhodování. Čas, kdy je dítě malé, uteče a už se nikdy nevrátí. Ale práci, která baví, je taky moc důležité si udržet. A jestli začne být dítě ve školce pořád nemocné, to se předem opravdu neví. Pokud se podaří částečný úvazek, tak to je paráda....

    OdpovědětVymazat
  5. Jedna věc je, jak je to u nás postavené systémově, a druhá věc, jak to má postavené matka. A to je opravdu velmi individuální, i když se to tedy musí pohybovat v nějakém tom obecném legislativním rámci. Jen ještě musím podotknout, že kromě jeslí a dětských skupin je tu ještě možnost chův a hlídaček, což si ale ne každý může dovolit.

    OdpovědětVymazat
  6. Podle mě to je individuální, kdk chce být Dona s dítětem třeba jen půl roku,ať je, kdo tři, ať si taje je. Není třeba soudit nebo porovnávat, každému vyhovuje něco jiného.
    Jinak nevím, zda budeš mít český rodičovský příspěvek, pokud bude otec v rodném listě. Většinou ženy, jejichž otcové dítěte pracují v Německu, pobírají Kindergeld.

    OdpovědětVymazat
  7. už nelze na čtyři roky si ji vzít :) tím, že se zvedl příspěvek o padesát tisíc, se ubral jeden rok :)

    OdpovědětVymazat
  8. Myslím, že je dobře, že si každý může zvolit, jak mu to vyhovuje, mateřská dovolená jen na pár týdnů mi připadá dost na nic :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak už...

  ...jsme doma i s Julinkou, obě jsme v pořádku, až se dám trochu víc dohromady napíšu víc... Je to náročné, ale hrozně krásné... ♥♥

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa