Les v domě

 Od české spisovatelky Aleny Mornštajnové jsem tuším vloni začala číst román Listopád. Ale bohužel mě četba nezaujala, takže jsem ji odložila ani ne v půlce. A vloni jsem zaregistrovala mediální humbuk, který se strhl kolem další autorčiny knihy Les v domě. Recenze byly vesměs pozitivní, titulky opravdu navnaďující, takže jsem se těšila, až bude knížka k dostání u nás v obecní knihovně. Zaujalo mě hlavně to, že se jedná o dost depresivní čtení, a tak trochu i psychologický thriller.

No a konečně knížka doputovala i do naší knihovny. Plna očekávání jsem si tedy výtisk půjčila domů, a ve čtvrtek večer začala číst. 

Hlavní hrdinka, které nikdo neřekne jinak než Cácora, a tato přezdívka se prolíná celým dějem, bydlí na vesnici s rodiči a babičkou a dědou v rodinném domě. Až do svých šesti let holčička nezažila celkem nic špatného. Jenže v roce 1997 přišly povodně, při kterých zmizel její tatínek. Tatínek, který jezdil domů vždycky jen na víkendy, ale holčičce se věnoval nejvíc z celé rodiny, hlavně jí každý večer četl milované pohádky. 

Od té doby se Cácora cítí ještě víc sama než kdy dřív. Nechodí ani do školky, nemá žádné kamarády, až na Moniku, která ji nepravidelně navštěvuje, a zbytek rodiny k ní moc náklonosti nechová. Nikdy k ní nikdo vlídně nepromluvil a vypadá to, že je na světě jaksi navíc a nedopatřením.

Matka po odchodu otce propadne alkoholu a střídá milence jako ponožky, a děvče tak zůstane na krku babičce a dědečkovi, pro které je mnohem důležitější než vnučka práce na zahradě. Zahrada je totiž jejich obživou - zeleninu a ovoce prodávají na místních trzích, a děda zase ve stodole vyrábí poličky, vařečky a kvedlačky do kuchyně. 

Babiččina životní filozofie je, že všechno jde vyhubit jako dravé plzáky. Nebo se jednoduše tvářit, že problém neexistuje, a on zmizí. Ale i tak se domem často ozývají drsné hádky, které neuniknou ani uším malé Cácory.

A když konečně nastoupí do školy a touží po tom najít si nové kamarády, setkává se kolem jen s nevraživostí. Mohla za to snad máma, která se k vedení školy chovala při první schůzce nepřátelsky? A co mají znamenat ta podivná slova směrem k učitelce - že do toho, jak žije celá její rodina, nikomu nic není? 

Cácora dostane ještě před máminým odchodem varování - přece moc dobře ví, co se děje, když moc mluví... Zakřiknutá dívka si najde jednu pořádnou kamarádku, Ester, která je její pravý opak - průbojná, upovídaná, všichni ve třídě ji mají rádi. Jenže je jasné, že v dívčině životě dojde k velkým změnám.

Proč nemůže jít sama pěšky ze školy, ani do školy, i přes to, že to nemá do školy tak daleko? Proč ji rodina tak úzkostlivě střeží? Je to opravdu jen kvůli tomu, že "žijí po svém?" Pořád je tu totiž ještě les, schovaný za okny rodinného domku. Ale někdy v noci dívka cítí, jak po ní natahuje své zlověstné pařáty, a taky se v něm skrývá cosi hrozivého. 

A když Cácora jednoho dne začne mluvit, na povrch vypluje šokující tajemství. Žádné tajemství se totiž nedá vyhubit jako ti plzáci, nebo pohřbít tak hluboko, aby se nikdy nedalo vykopat...

Prvně musím říct, že už se mi dlouho nestalo, abych knížku přečetla za pouhé dva dny. Začala jsem číst ve čtvrtek večer, a nemohla jsem přestat, i když mě pak už kolem desáté pálily oči únavou. V pátek dopoledne jsem měla Les v domě přečtený a byla jsem plná dojmů, které ve mně zanechala.

Na první pohled příběh jedné utrápené holčičky, kterou nikdo nemá rád, a ona se přesto snaží bojoval o své místo na světě. Dětství měla opravdu bezútěšné, znala jen rodný dům, zahradu, mámu a prarodiče, a její největší jistota, otec, ji nadobro opustil. Vše ale vypadá pořád celkem normálně. Jasně, Janotovi jsou trochu zvláštní. S nikým se pořádně nestýkají, jsou pevně uzavřeni ve svém rodinném kruhu.

A Cácora je taky tak trochu podivínská. Ze všeho nejvíc miluje knihy, kam může uniknout před realitou, která se skládá z rodinných hádek, které iniciuje opilá matka, a také před hrozbou blízkého lesa. Přišlo mi hodně zvláštní to, že se babička snažila dívku vystrašit děsivými historkami - no řekněte, má šestileté dítě poslouchat to, jak před lety někdo zabil v lese malou dívku, a proto tam dodnes stojí křížek? 

Ostatní postavy nejsou o moc víc sympatické. Matka je nezodpovědná, nejradši by byla, kdyby se jí dcera nikdy nenarodila a teď ji s sebou musí vláčet jako kouli na noze. Babička je škodolibá, popichující ženská, která miluje disciplínu a vnučku vnímá jako nepodařené nemehlo. Děda je nemluvný, okolního světa si příliš nevnímá a před vším utíká do stodoly, kde pracuje s dřevem. A když už se projeví, tak taky jako největší škarohlíd.

Děj pořád postupoval, vše vypadalo zdánlivě nevinně, až pak za polovinou - najednou velké BUM, a velký zvrat. Tušila jsem celou dobu, že je něco špatně, ovšem to, co přišlo, to jsem vůbec nečekala, to byl fakt velký čtenářský šok.

Takové příběhy dovede napsat snad jenom sám život. Přišlo mi naprosto šílené, jak se to celé odehrávalo dál. Cácora byla opravdu předurčena k tomu, aby se k ní všichni chovali lhostejně, a ona přitom toužila jen po tom, být šťastná. Jenže osud to chtěl celé jinak...

Skvěle napsaná kniha s těžkým tématem, plná emocí a složité psychologie postav. Neumím si představit, že nějaké dítě vyrůstá v takto toxickém domácím prostředí. A hlavně to napětí - pořád jsem si říkala, k čemu to všechno směřuje? A najednou to bylo tady, podáno tak syrově a opravdově, že jsem fakt koukala s otevřenou pusou.

Jsem moc ráda, že jsem si o knížce předem nic nezjišťovala. To by mi totiž docela určitě zkazilo ten skvělý dojem, který jsem si odnesla. I když, "skvělý." Po přečtení mnou rezonovaly pocity, které jsem snad ještě nezažila, a musela jsem to strávit sama v sobě. Proto také recenze, a v trochu jiné podobě, vychází až dnes.

Rozhodně to není odlehčené čtení, ale doporučuji všem, protože o podobných věcech se musí mluvit. Les totiž může číhat nedaleko, zprvu nenápadně, ale může se zmocnit i někoho z našeho okolí. 

Hodnotím pěti hvězdičkami z pěti, ale už bych si Les v domě znovu nepřečetla. Ale přesto si jsem jistá, že na tuto knížku nikdy nezapomenu.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo nějakou jinou od Aleny Mornštajnové? Líbí se Vám její romány? Zaznamenali jste mediální humbuk, který se strhnul okolo vydání Lesu v domě? Chtěli byste si knížku přečíst? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥