Od české spisovatelky Aleny Mornštajnové jsem tuším vloni začala číst román Listopád. Ale bohužel mě četba nezaujala, takže jsem ji odložila ani ne v půlce. A vloni jsem zaregistrovala mediální humbuk, který se strhl kolem další autorčiny knihy Les v domě. Recenze byly vesměs pozitivní, titulky opravdu navnaďující, takže jsem se těšila, až bude knížka k dostání u nás v obecní knihovně. Zaujalo mě hlavně to, že se jedná o dost depresivní čtení, a tak trochu i psychologický thriller.
No a konečně knížka doputovala i do naší knihovny. Plna očekávání jsem si tedy výtisk půjčila domů, a ve čtvrtek večer začala číst.
Hlavní hrdinka, které nikdo neřekne jinak než Cácora, a tato přezdívka se prolíná celým dějem, bydlí na vesnici s rodiči a babičkou a dědou v rodinném domě. Až do svých šesti let holčička nezažila celkem nic špatného. Jenže v roce 1997 přišly povodně, při kterých zmizel její tatínek. Tatínek, který jezdil domů vždycky jen na víkendy, ale holčičce se věnoval nejvíc z celé rodiny, hlavně jí každý večer četl milované pohádky.
Od té doby se Cácora cítí ještě víc sama než kdy dřív. Nechodí ani do školky, nemá žádné kamarády, až na Moniku, která ji nepravidelně navštěvuje, a zbytek rodiny k ní moc náklonosti nechová. Nikdy k ní nikdo vlídně nepromluvil a vypadá to, že je na světě jaksi navíc a nedopatřením.
Matka po odchodu otce propadne alkoholu a střídá milence jako ponožky, a děvče tak zůstane na krku babičce a dědečkovi, pro které je mnohem důležitější než vnučka práce na zahradě. Zahrada je totiž jejich obživou - zeleninu a ovoce prodávají na místních trzích, a děda zase ve stodole vyrábí poličky, vařečky a kvedlačky do kuchyně.
Babiččina životní filozofie je, že všechno jde vyhubit jako dravé plzáky. Nebo se jednoduše tvářit, že problém neexistuje, a on zmizí. Ale i tak se domem často ozývají drsné hádky, které neuniknou ani uším malé Cácory.
A když konečně nastoupí do školy a touží po tom najít si nové kamarády, setkává se kolem jen s nevraživostí. Mohla za to snad máma, která se k vedení školy chovala při první schůzce nepřátelsky? A co mají znamenat ta podivná slova směrem k učitelce - že do toho, jak žije celá její rodina, nikomu nic není?
Cácora dostane ještě před máminým odchodem varování - přece moc dobře ví, co se děje, když moc mluví... Zakřiknutá dívka si najde jednu pořádnou kamarádku, Ester, která je její pravý opak - průbojná, upovídaná, všichni ve třídě ji mají rádi. Jenže je jasné, že v dívčině životě dojde k velkým změnám.
Proč nemůže jít sama pěšky ze školy, ani do školy, i přes to, že to nemá do školy tak daleko? Proč ji rodina tak úzkostlivě střeží? Je to opravdu jen kvůli tomu, že "žijí po svém?" Pořád je tu totiž ještě les, schovaný za okny rodinného domku. Ale někdy v noci dívka cítí, jak po ní natahuje své zlověstné pařáty, a taky se v něm skrývá cosi hrozivého.
A když Cácora jednoho dne začne mluvit, na povrch vypluje šokující tajemství. Žádné tajemství se totiž nedá vyhubit jako ti plzáci, nebo pohřbít tak hluboko, aby se nikdy nedalo vykopat...
Prvně musím říct, že už se mi dlouho nestalo, abych knížku přečetla za pouhé dva dny. Začala jsem číst ve čtvrtek večer, a nemohla jsem přestat, i když mě pak už kolem desáté pálily oči únavou. V pátek dopoledne jsem měla Les v domě přečtený a byla jsem plná dojmů, které ve mně zanechala.
Milá Eliss, Les v domě na své přečtení ještě čeká, takže jsem záměrně recenzi nečetla celou, ale jsem moc ráda, že se ti knížka líbila - Mornštajnová je sázka na jistotu. 🙂
OdpovědětVymazatDoufám, že se máš dobře, užij si víkend a pohlaď za mě tvou psí slečnu. U nás prší, takže s pejsky vegetím taky u knížky. 🙂
Od autorky už jsem toho četla víc, ale tuhle knihu zrovna ne. Díky za tip, kouknu v knihovně 😀
OdpovědětVymazatKnížku jsem si koupila tuším loni na podzim a ani nevim , co si o ní myslet . Četla se hodně zvláštně a už jsem ani neměla chuť jí číst znova . Moc mě neoslovila , autorka má mnohem zajímavější knížky .
OdpovědětVymazatJá jsem od autorky četla Hanu a Slepé mapy. Hana mne zaujala víc. Kolem Lesa v domě byl dost mediální humbuk, který mne trocho odradil (a taky prozradil kus příběhu), tak jsem se do ní zatím nepustila
OdpovědětVymazatEliss, moc děkuji. nejen, že autorka bydlí v našem městě, ale často chodíme na procházky i kolem jejího domu. A přiznám se, že jsem od ní já ještě nic nečetla, možná manžel, který mne na její dům upozornil. A nyní po tvojí recenzi se po této knize určitě podívám. To by bylo, aby knihy místní autorky neměli v místní knihovně.
OdpovědětVymazatEliss zdravím. Alenu Mornštajnovou mám moc ráda, zatím jsem četla všechny její knihy, i Les v domě. Ta na mne zapůsobila opravdu silně a taky jsem ji přečetla na jeden zátah... Lenka
OdpovědětVymazatTvoje recenze mne natolik zaujala, že popátrám, jestli Les v domě nenajdu někde v knihovně a určitě si ji přečtu.
OdpovědětVymazatKnížka zní zajímavě, lákavé čtení. Od spisovatelky jsem četla zatím jenom Hanu.
OdpovědětVymazatod Mornštajnové jsem nic nečetla, jsem jsem slyšela Tiché roky jako audioknihu, to bylo fajn, ale na Les v domě se určitě chystám, hodně mě zaujalo to téma
OdpovědětVymazatČetla jsem Hanu, které se mi moc líbila. Asi před 3 týdny jsem četla Tiché roky, které se mi také líbily. Další v plánu mám Slepou mapu. O této knížce jsem slyšela, ale zatím se na ni nechystám.
OdpovědětVymazat