Knižní recenze 317 Temný muž

 Autor: Unni Lindellová

Žánr: Mysteriózní, Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Červenec byl toho roku v Oslu obzvlášť dusivý a horký. Vrchní komisař Cato Isaksen se zrovna vrátil z dovolené. Odpočatý, opálený. Na své podřízené se těší, až na jednu výjimku. A tou je mladá policistka Marian Dahleová, a její věrná společnice, boxerka Birka. Marian je na oddělení nováček, pracuje tu necelý rok, ale už se stihla projevit jako velmi dobrá kriminalistka.

Ovšem problémem je Marianina povaha. Podle Cata nejhorší kombinace - dotěrná, a zároveň uzavřená do sebe. A hlavně, co komisař nesnese, je to, jak Marin často porušuje pravidla, a nebo je šikovnými kličkami obchází. Cato je naopak zásadový. Je tedy jasné, že tito dva jsou jako oheň a voda, a i proto jsou pořád v sobě.

A první pracovní den po návratu z dovolené nezačal jinak než hádkou o "to zvíře," jak Cato Birce přezdívá. Ale malicherné špičkování musí jít rychle stranou. Ze šestého patra výškového obytného domu na předměstí Osla totiž vypadne sedmapadesátiletá Britt Else Bubergová. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o sebevraždu, což ale rychle vyvrátí svědek, který viděl, jak ženu někdo shodil z balkonu. 

Ta žila velice osaměle, nebyla moc sdílná ani ve vztahu k sousedům. Ti ji popsali jako hodnou, ale velice odtažitou postarší paní. Stýkala se pouze s ženou ze sousedního domova důchodců, Astrid Wismerovou. Další stopy vedou do kempinku, který leží nedaleko Osla. Majitel, Ewald Hjertnes, totiž bydlí ve stejném vchodě jako zemřelá žena.

Na tom by nebylo nic zase tak divného, kdyby ve stejnou dobu nezmizela polská dívka, která tu nelegálně uklízela, Lilly Rudecková. Ta policistům před pár dny vyděšeně vyprávěla o "temném muži," který ji měl v noci pozorovat. Zdá se, že kempink není místem prosluněné dovolené, ale skrývá se zde cosi temného, a hrozivého...

Vyšetřovatelé se octnou ve slepé uličce. Zdá se, že případ sahá až daleko do minulosti. V roce 1972 zde zmizela šestnáctiletá Hana Elizabeta Wismerová, jejíž tělo se nikdy nenašlo. Jakou má tato dívka spojitost s Astrid? 

Temné kořeny případu sahají mnohem hlouběji, než se na první pohled zdá. Tragické události se dají do pohybu vinou jedné dávné lži a v jejich víru se děsivým způsobem proplétají osudy několika lidí.

Když zaslechla slabý škrábavý zvuk, otevřela oči. Krev jí tepala v krku.

Teď mohla sledovat jeho pohyby, když ví, jak ta místnost vypadá. Poslouchala šramocení, jak si stoupal na židli a soukal se na malé patro. Ležela oblečená pod tenkou letní dekou. Kdo by jí mohl pomoct? Neměla kam uniknout.

Ležela a zírala do zdi. Poslouchala. Slyšela dech, zvuky za mřížkou. Pískání, nejdřív slabé, pak silnější. Rty, které se našpulují, svaly kolem úst, které se stahují. Čelist, jazyk, slabé sténání. Pohyb hrtanu při polykání.

Hodnocení: Konečně jsem se dostala ke čtení první várky knížek nakoupených v antikvariátu! Konkrétně na Temného muže jsem se těšila nejvíce. Od Unni Lindellové jsem již četla předchozí dva romány s oslovským policejním komisařem, a moc se mi líbily. Série má osm knih, bohužel u nás vyšly v českém překladu jen tři - Medová past a Cukrová smrt. 

Obě tyto knihy jsem četla, ale v knihovně nebyl k dostání tento díl. A proto jsem se zatetelila radostí, když jsem zjistila, že je za pěkné peníze knížka k dostání v internetovém antikvariátu! Čtení mi tentokrát zabralo více času - celý týden - ale o to více jsem si vychutnala děj.

Už úvodní část byla pěkně napínavá. Čtenář se octne u Britt Else doma, a dozví se, co předcházelo jejímu pádu z okna. Ale samozřejmě ne všechno, jen tak akorát, aby to příjemně navnadilo do dalšího děje! A pak už je tu policie, vyšetřování, prověřování.

Cato a Marian jsou takovou nesourodou dvojicí, napětí mezi nimi jen jiskří. Více mě bavila Marin - její genialita schovaná za traumaty, až antisociálním chováním a nevyřešenými křivdami z minulosti. A také se mi líbila její upřímnost, hraničící až s drzostí, a obcházení předpisů. Vždyť většinou v těch knížkách jinak případ ani vyřešit nelze! 

Pří čtení jsem se úplně ponořila do děje. Atmosféra prosluněného kempu, kde číhá cosi a kdosi zlověstný, kde mezi spokojenými rekreanty něco nesedí, to byla prostě bomba. Tajuplné, hraničící místy až s hororem. Vyšetřovací linka ze současnosti se prolíná s tou minulou, což mě strašně bavilo. Postupně se začínají skládat střípky skládačky do sebe. 

Místy mě ale mátla hodně podobná norská jména, a hlavně tu bylo na můj vkus až moc postav. Temného muže bych doporučila spíše zkušenějším čtenářům, protože děj je poměrně složitý, několikrát jsem musela zalistovat zpátky, abych si uvědomila, o čem se tu vlastně bavíme. Ale to mi nijak nekazilo požitek ze čtení.

Téměř tři sta osmdesát stránek jsem louskala celý týden, ale vůbec mi to nevadilo. Čtení jsem si totiž užívala. No a konečný závěr, který přinesl šokující odhalení, mě odrovnal úplně. Bylo fajn, že to celé bylo servírováno postupně - nemám ráda takové to odhalení celého případu na poslední stránce, to je mnohdy velmi uspěchané a zbytečné. 

Velmi mě mrzí, že český překlad mají jen tři autorčiny knihy. Tak ráda bych si přečetla další pokračování! A musím pochválit i vynikající český překlad Evy Dohnálkové. Mé celkové hodnocení je vysoké, nemám téměř co vytknout. Bavila jsem se.

A co Vy? Čtete rádi severské detektivky? Máte nějakého oblíbeného norského spisovatele? Četli jste nějakou knihu od Unni Lindellové? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu a příjemný vstup do pracovního týdne, Vaše Eliss ♥