Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 317 Temný muž

 Autor: Unni Lindellová

Žánr: Mysteriózní, Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Červenec byl toho roku v Oslu obzvlášť dusivý a horký. Vrchní komisař Cato Isaksen se zrovna vrátil z dovolené. Odpočatý, opálený. Na své podřízené se těší, až na jednu výjimku. A tou je mladá policistka Marian Dahleová, a její věrná společnice, boxerka Birka. Marian je na oddělení nováček, pracuje tu necelý rok, ale už se stihla projevit jako velmi dobrá kriminalistka.

Ovšem problémem je Marianina povaha. Podle Cata nejhorší kombinace - dotěrná, a zároveň uzavřená do sebe. A hlavně, co komisař nesnese, je to, jak Marin často porušuje pravidla, a nebo je šikovnými kličkami obchází. Cato je naopak zásadový. Je tedy jasné, že tito dva jsou jako oheň a voda, a i proto jsou pořád v sobě.

A první pracovní den po návratu z dovolené nezačal jinak než hádkou o "to zvíře," jak Cato Birce přezdívá. Ale malicherné špičkování musí jít rychle stranou. Ze šestého patra výškového obytného domu na předměstí Osla totiž vypadne sedmapadesátiletá Britt Else Bubergová. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o sebevraždu, což ale rychle vyvrátí svědek, který viděl, jak ženu někdo shodil z balkonu. 

Ta žila velice osaměle, nebyla moc sdílná ani ve vztahu k sousedům. Ti ji popsali jako hodnou, ale velice odtažitou postarší paní. Stýkala se pouze s ženou ze sousedního domova důchodců, Astrid Wismerovou. Další stopy vedou do kempinku, který leží nedaleko Osla. Majitel, Ewald Hjertnes, totiž bydlí ve stejném vchodě jako zemřelá žena.

Na tom by nebylo nic zase tak divného, kdyby ve stejnou dobu nezmizela polská dívka, která tu nelegálně uklízela, Lilly Rudecková. Ta policistům před pár dny vyděšeně vyprávěla o "temném muži," který ji měl v noci pozorovat. Zdá se, že kempink není místem prosluněné dovolené, ale skrývá se zde cosi temného, a hrozivého...

Vyšetřovatelé se octnou ve slepé uličce. Zdá se, že případ sahá až daleko do minulosti. V roce 1972 zde zmizela šestnáctiletá Hana Elizabeta Wismerová, jejíž tělo se nikdy nenašlo. Jakou má tato dívka spojitost s Astrid? 

Temné kořeny případu sahají mnohem hlouběji, než se na první pohled zdá. Tragické události se dají do pohybu vinou jedné dávné lži a v jejich víru se děsivým způsobem proplétají osudy několika lidí.

Když zaslechla slabý škrábavý zvuk, otevřela oči. Krev jí tepala v krku.

Teď mohla sledovat jeho pohyby, když ví, jak ta místnost vypadá. Poslouchala šramocení, jak si stoupal na židli a soukal se na malé patro. Ležela oblečená pod tenkou letní dekou. Kdo by jí mohl pomoct? Neměla kam uniknout.

Ležela a zírala do zdi. Poslouchala. Slyšela dech, zvuky za mřížkou. Pískání, nejdřív slabé, pak silnější. Rty, které se našpulují, svaly kolem úst, které se stahují. Čelist, jazyk, slabé sténání. Pohyb hrtanu při polykání.



Hodnocení: Konečně jsem se dostala ke čtení první várky knížek nakoupených v antikvariátu! Konkrétně na Temného muže jsem se těšila nejvíce. Od Unni Lindellové jsem již četla předchozí dva romány s oslovským policejním komisařem, a moc se mi líbily. Série má osm knih, bohužel u nás vyšly v českém překladu jen tři - Medová past a Cukrová smrt. 

Obě tyto knihy jsem četla, ale v knihovně nebyl k dostání tento díl. A proto jsem se zatetelila radostí, když jsem zjistila, že je za pěkné peníze knížka k dostání v internetovém antikvariátu! Čtení mi tentokrát zabralo více času - celý týden - ale o to více jsem si vychutnala děj.

Už úvodní část byla pěkně napínavá. Čtenář se octne u Britt Else doma, a dozví se, co předcházelo jejímu pádu z okna. Ale samozřejmě ne všechno, jen tak akorát, aby to příjemně navnadilo do dalšího děje! A pak už je tu policie, vyšetřování, prověřování.

Cato a Marian jsou takovou nesourodou dvojicí, napětí mezi nimi jen jiskří. Více mě bavila Marin - její genialita schovaná za traumaty, až antisociálním chováním a nevyřešenými křivdami z minulosti. A také se mi líbila její upřímnost, hraničící až s drzostí, a obcházení předpisů. Vždyť většinou v těch knížkách jinak případ ani vyřešit nelze! 

Pří čtení jsem se úplně ponořila do děje. Atmosféra prosluněného kempu, kde číhá cosi a kdosi zlověstný, kde mezi spokojenými rekreanty něco nesedí, to byla prostě bomba. Tajuplné, hraničící místy až s hororem. Vyšetřovací linka ze současnosti se prolíná s tou minulou, což mě strašně bavilo. Postupně se začínají skládat střípky skládačky do sebe. 

Místy mě ale mátla hodně podobná norská jména, a hlavně tu bylo na můj vkus až moc postav. Temného muže bych doporučila spíše zkušenějším čtenářům, protože děj je poměrně složitý, několikrát jsem musela zalistovat zpátky, abych si uvědomila, o čem se tu vlastně bavíme. Ale to mi nijak nekazilo požitek ze čtení.

Téměř tři sta osmdesát stránek jsem louskala celý týden, ale vůbec mi to nevadilo. Čtení jsem si totiž užívala. No a konečný závěr, který přinesl šokující odhalení, mě odrovnal úplně. Bylo fajn, že to celé bylo servírováno postupně - nemám ráda takové to odhalení celého případu na poslední stránce, to je mnohdy velmi uspěchané a zbytečné. 

Velmi mě mrzí, že český překlad mají jen tři autorčiny knihy. Tak ráda bych si přečetla další pokračování! A musím pochválit i vynikající český překlad Evy Dohnálkové. Mé celkové hodnocení je vysoké, nemám téměř co vytknout. Bavila jsem se.

A co Vy? Čtete rádi severské detektivky? Máte nějakého oblíbeného norského spisovatele? Četli jste nějakou knihu od Unni Lindellové? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu a příjemný vstup do pracovního týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss, díky za tip, určitě si přečtu. Měj se hezky, zdravím 😀

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, autorku neznám a podle recenze mi to přijde jako zajímavý tip. Severské detektivky mám ráda jak které (třeba k Nesbo jsem si vztah zatím nenašla)

    OdpovědětVymazat
  3. Severské detektivky mám hodně ráda a tvoje hodnocení je vysoké a proto si knihu píšu.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. Já dnes dočetla knížku od Jo Nesba. Slyším na něj samé chvály, ale knížka mi přišla hodně překombinovaná :(

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....