Spolu (2022)

 Včera bylo počasí pěkně "na draka," a tak jsem strávila den uklízením, s knížkou, a nakonec večer posezením u televize. Zapnula jsem ji spíše z nudy, protože povětšinou mě máloco, co tam dávají, zaujme. Jak jsem přepínala a projížděla stanice, zaujalo mě, že na Prima Max zrovna začíná film s názvem Spolu.

Podle obsazení bylo očividné, že jde o český film, v hlavní roli s Veronikou Žilkovou, Štěpánem Kozubem, a s mladičkou, mě do včerejška neznámou, Kamilou Janovičovou. Musím říci, že zrovna Kozuba, ani paní Žilkovou nijak zvlášť nemusím, můj přítel miluje divadelní improvizační show Tři tygři, ve které vystupuje s dvěma kolegy i Kozub, ale mě tento druh humoru neoslovil, mnohdy mi připadá spíše nevkusný, až hraničící s trapností.

Zjistila jsem si na československé filmové databázi, o čem má vlastně film být. Hodnocení vypadalo slibně, jednasedmdesát procent, které Spolu vyšvihlo do červených čísel, to je na nově natočený film neobvyklé. Také mě překvapilo, že jsem o filmu ještě neslyšela, dokonce jsem ani nezaregistrovala, že byl promítán v kinech.

Tereza (Kamila Janovičová), se po letech vrací zpět domů. Ovšem, nedá se říci, že by se do rodného hnízda těšila - kdyby ji k tomu nedohnal rozchod s přítelem, nejspíše by se k mámě Ivaně (Veronika Žilková) nikdy nevrátila.

Největším problémem je pro Terezu její postižený bratr Michal (Štěpán Kozub.) Vizáží dvacetiletý, dospělý kluk, duší desetiletý chlapec. Michal je totiž duševně postižený, jeho stav by se dal popsat na hraně mentální retardace a autismu. Neumí číst, psát, nepozná, kolik je hodin, ale má svůj, jiný svět. 

Miluje auta, rád pomáhá máme luštit křížovky, a je velice komunikativní a společenský, i když poněkud svérázným způsobem. Tereza po svém návratu vidí, že se nic nezměnilo. Matka po smrti otce zůstala na Michala sama, a díky tomu, jak oddaně o něj pečuje, se stala vězněm ve vlastním domě. 

Jenže matka to samozřejmě takto nevnímá. Michal ji přeci potřebuje, ať je jaký je, pořád je to její syn. Ukazuje se, že vztah matky a dcery má do ideálu daleko. Tereza se cítí už roky ukřivděně - matka se jí nikdy pořádně nevěnovala, to Michal byl pořád ve středu zájmu. Máma by přeci měla myslet víc na sebe - a hlavně na ni!

Terezin příjezd rozboří poklidný život matky a syna. Tereza se nakonec uchýlí k zoufalému, a hlavně sobeckému kroku, který ovlivní životy celé rodiny, a hlavně Michala. Nikdo z nich už nebude takový, jaký byl...

České filmy nijak zvláště nevyhledávám - s výjimkou těch starších klasik - ale tady jsem moc ráda, že jsem dala zhlédnutí šanci, a také že jsem šťastnou náhodou chytila Spolu v televizi. Jedná se o velmi komorní film - s malou výjimkou jsou v záběru jen tři hlavní herci. 

Život rodičů, ale i dalších rodinných příslušníků s příbuzným, který je autista, je bezesporu hrozně těžký. A je skvělé, že se točí filmy, které na to upozorňují. Já sama jsem asi před pěti lety měla přes léto brigádu - hlídala jsem přes den autistického dvanáctiletého klučinu. Danek byl fajn, ale i tak to bylo někdy náročné. Většinu času trávil venku, ale když byl doma, nejvíce ho zajímal můj telefon, a s oblibou mi vypínal televizi, i když jsem se na ni zrovna dívala.

Chystala jsem mu jídlo, dohlížela na to, aby byl pořádně oblečený (kdybych mu nedonesla ven mikinu, klidně by i v chladném počasí chodil v tričku). Musím otevřeně přiznat, že mi už někdy docela lezly na nervy nesouvislé věty, které opakoval pořád dokola. Ale jinak byl hrozně hodný, nikdy neměl nějaké záchvaty vzteku, jak takto nemocné děti často mívají.

Byla to zajímavá, fajn zkušenost, a opravdu mi došlo, jak psychicky to musí být pro rodiče Danka náročné. 

Jako první musím na filmu vyzdvihnout úžasný herecký výkon Štěpána Kozuba. Pořád jsem ho měla zafixovaného jako "komediálního šaška," ale co předvedl tady, tak to opravdu klobouk dolů. Jeho role autisty, který mentálně zamrzl ve věku desetiletého dítěte, byla velice realistická - ta gesta, pohledy, to bylo tak neuvěřitelně věrné... On tu roli nehrál, on se Michalem stal.

Autisté totiž nejsou hloupí, mají také city, dovedou vyjadřovat emoce, a Michal chápal vztahy lidí kolem snad do větší hloubky, než zdravý jedinec.

Docela příjemně překvapila i Veronika Žilková, ač pořád platí, že ji jako člověka moc nemusím, ale předvedla pěknou škálu fantastických emocí. Film je takovým rodinným dramatem, které je civilní, uvěřitelné. Tedy lehce za polovinou už se děj zbytečně zkomplikoval, to už mi přišlo lehce přitažené za vlasy. Ale věřím tomu, že i takové věci se mohou v životě dít. 

Spolu se mi líbilo, a upřímně, nebýt úžasných hereckých výkonů, byl by to jen podprůměrný snímek. Škoda, že tvůrci nedokázali ze scénáře vytěžit trochu více! Ale i tak je pěkné hodnocení uživatelů na československé filmové databázi zasloužené, sama bych hodnotila třemi a půl hvězdičkami z pěti. 

Je rozhodně moc dobře, že filmy s podobně laděnými tématy vznikají i u nás! Na české poměry opravdu jedinečný film. Ráda se na něj podívám za pár let znovu. 

Dnes o čtvrt na pět bude film reprízován na stanici Prima, pokud na něj chcete mrknout. Pěkný, dojemný film o starostech, které zažívá rodina, která rozhodně nemá na růžích ustláno. Pokud máte rádi komorní filmy s dramatickou zápletkou, rozhodně doporučuji!

A co Vy? Viděli jste tento film? Zaujal Vás v poslední době nějaký český film? Máte rádi komorní filmy, kde hraje jen pár herců? Zaujala Vás recenze? Koukáte se rádi na televizi? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥