Přeskočit na hlavní obsah

Mnoho povyku pro nic?

 Na sociálních sítích a v médiích jsem zaregistrovala zprávu, která rozdělila naši společnost na dva tábory. 

Jedno pražské bistro totiž vydalo seznam pravidel, která se týkají chování dětí v jejich podniku. Hned v první řadě je tu předeslána informace, že podnik není na malé děti uzpůsoben - bistro nemá dětský koutek, přebalovací pult, ani dětské židličky, takže zákazník by si měl rozmyslet, zda děti sem vůbec vezme. Majitelé si navíc ani nepřejí, aby maminky děti přebalovaly na látkových sedačkách či židlích.

Ano, okamžitě se strhl poprask. Prý je to diskriminace maminek s dětmi. Jenže nikde není výslovně napsáno, že děti nesmí do podniku vzít. Pouze NENÍ uzpůsoben na jejich potřeby. 

Tak si pojďme ten seznam pravidel projít a zjistit, zda je to opravdu diskriminační? 

1.) Ujistěte se, že kočárek nebude překážet v cestě obsluze ani ostatním hostům. Pokud chcete k nám s kočárkem vjet, informujte se u obsluhy, kam s ním můžete zaparkovat. Tohle je snad úplně logická a pochopitelná věc, ne?

2.) V našem bistru nejsme na děti uzpůsobení. Nemáme dětský koutek, pastelky, dětskou židličku. Nemáme přebalovací pult a nejsme svolní k tomu, abyste děti přebalovali na stolech nebo na našich látkových sedačkách. Berte to prosím v potaz! Z tohoto je opravdu patrné, že majitelé ve svém podniku takto malé děti nechtějí. Snad se dá jít dítě přebalit na toalety, v případě nouze? Ale nevím. Jasně - nábytek se může často, byť nechtěně, při přebalování znečistit. 

3.) Naléhavě vás žádáme - nikdy nenechte děti pobíhat a překážet po place, mohlo by přijít k úrazu jak ono, tak náš personál, a to si nepřejeme ani vy, ani my. Tak tenhle bod, upřímně, je docela problém. Před lety jsem chodila pravidelně do kavárny, a tam byly často maminky s dětmi, které se bavily mezi sebou, a nudící se děti často vřeštěly a utíkaly mezi stolky. 

Ale že by snad maminka dítě okřikla, ukáznila v jeho chování? To opravdu ne. Poslední dobou si toho všímám třeba i na autobusovém nádraží, když čekám v čekárně na autobus. Maminka sedí na lavičce, hledí soustředěně do mobilu, a dítě pobíhá po čekárně, a matka jej snad dvakrát laxně napomenula. Neříkám, že všechny matky jsou stejné, ale když vidím, jak jsou venku na procházce s kočárkem a koukají do telefonu místo na dítě, je to vážně smutné.



4.) Pokud se u nás chcete najíst i s vaším dítětem, měli byste být schopni odhadnout, zda umíte vaše dítě dostatečně ukáznit a přizpůsobit našim pravidlům. Nepřejeme si, aby vaše dítě rušilo svým pláčem, křikem, nebo pobíháním hosty. Víme, že si to nepřejí ani naši hosté. 

Tohle je asi dost složitě proveditelné v praxi. Ale věřím, že když rodiče dítě dostatečně vzorně vychovají, tak by toto mohlo zvládnout. Jenže rozmazlené dítě může dostat záchvat vzteku, do toho se rozpláče a řve na celé kolo. Je jasné, že toto musí být ostatním hostům okolo nepříjemné. Na mě osobně působí dětský pláč také nepříjemně - na jednu stranu mi to vadí, na druhou stranu se snažím vždycky vcítit do toho miminka a přemýšlím, proč proboha tak usedavě pláče, zda není nemocné...

5.) Dítě by mělo být schopné jíst na takové úrovni, která se v lepším podniku očekává. Měli byste vědět, že boty ani zbytky jídla z rukou vašeho dítěte na látkovou sedačku nepatří. Po vás si přijdou sednout další hosté. S těmi botami naprosto souhlasím - proč proboha rodiče dovolí dítěti, aby si nechalo boty na látkové sedačce?

Chápu rozčilení servírek, které musí uklízet upatlané, špinavé sedačky. Z látky to musí jít bezvadně dolů! Snad se to dá vyřešit nějakým bryndákem, nebo prostě se snažit dohlédnout na to, aby se dítě najedlo  tak jak má? Já vím, že to není jednoduché. Ale pokud po dítěti zůstane zapatlaná sedačka od bramborové kaše, není to to pravé ořechové...

6.) Může se stát, že dítě neohlídáte, a provede něco nečekaného. V tu chvíli je namístě omluva a nabídka nápravy, popřípadě zaplacení škody. Spousta malých dětí jsou opravdoví "raubíři," a během mžiku oka mohou rozbít skleničku či talíř. 

Před lety se ženil můj bratr, a hostina byla v místní restauraci. Bylo to zrovna kolem Halloweenu, takže v sále byla výzdoba s gumovými pavouky, z látky vytvořené pavučiny, prostě celé takové příjemně duchařské. Šestiletý synek od sestřenice, tehdy velice hyperaktivní "spratek" začal pavouky sundávat dolů a rukama tahat látky, ze kterých byla pavučina.

Sestřenice na to jen koukala, dokonce se tomu začala smát. Já nevím, fakt mi to nepřišlo v pořádku. 


7.) Zvládne se vaše dítě v našem bistru chovat tak, jak od něj očekáváme? Pokud jste schopni naše pravidla dodržet, jste u nás srdečně vítáni i s vašimi ratolestmi. V opačném případě vás požádáme, abyste šli navštívit místa pro děti uzpůsobená a určená.

Jak už jsem psala výše. Majitelé si v podniku nastavili nějaká pravidla, a chtějí pouze to, aby je zákazníci respektovali. Výroky, že jedná ze strany restaurace o "agresivitu a diskriminaci," s tím nesouhlasím. 

Za mě je to naprosto v pořádku. Pokud se moje dítě neumí chovat, zůstanu s ním doma, a nebudu riskovat to, že si utrhnu ostudu na veřejnosti. Ano, myslím, že se kvůli této "kauze" strhlo mnoho povyku pro nic. Za mě jsou majitelé bistra plně v právu - prostě jen nechtějí nevychované a zlobivé děti ve své restauraci, co je na tom špatného, nebo dokonce diskriminujícího? 

Ukázka z diskuze v komentářích na Facebooku: 




Co si o tomto myslíte Vy? Mají si majitelé restaurací určovat taková pravidla? Setkali jste se někdy v restauraci s nevychovaným dítětem? Jsou dnešní matky při výchově příliš mírné? Napište mi do komentářů Vaše názory a zkušenosti!

Přikládám ještě odkaz, na článek na CNN: 

https://cnn.iprima.cz/prazske-bistro-vyvolalo-vasne-nemate-dite-pod-kontrolou-pak-bezte-jinam-vzkazuje-rodicum-208380?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu&fbclid=IwAR2It4yuVx5v_jJNa0Tc3_wgS87V3f92Zu9pOCfPtEG7ZvSiTODxzNJH2Kc

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥ 


Komentáře

  1. Na tohle mám, bohužel, svůj názor, ani ta různá upozornění nebo vysvětlení číst nemusím. Ono to směřuje k tomu, že ten slušný a spořádaný člověk je vlastně v neprávu, on je pak tím nepříjemným a stane se terčem kritiky. Proč? Naše společnost se mění a tohle je výsledek. Ty děti za to nemohou, ony jsou tak vychovány a tahle volná výchova neprospěje ničemu. On už kdysi dávno Darwin tvrdil, že druhy zvířat se musely přizpůsobit novým podmínkám, chápejme životním, aby přežily. Kdo se nepřizpůsobil, nepřežil. A kolikrát si při různých příležitostech na to vzpomenu. V určitých směrech to platí i u člověka, v mnoha věcech se přizpůsobujeme = ustupujeme. Takže nevychovance by měli z podniku vykázat a mnohé "matky" by děti ani mít neměly, když koukají do mobilu a samy dokazují, že se neumějí chovat. 😆

    OdpovědětVymazat
  2. Děti nemám , tak těžko posoudit . Jinej názor na to mají lidi s dětma a jinej bez a ani jedna strana se nedokáže a vlastně ani nechce vcítit do tý druhý . Tohle asi nikdy nebude mít vítěze.

    OdpovědětVymazat
  3. Já naprosto chápu personál a majitele restaurace. K zařízení dětského koutku musí být prostor. kolikrát za pronajatý prostor nájemce platí těžké prachy. Chce tedy, aby tam bylo co nejvíce platících hostů. Nezakazuje návštěvu s dětmi, ale chce, aby se děti chovaly slušně jako v restauraci. Za našich časů nebylo vůbec myslitelné, aby maminka vjela i s kočárkem do restaurace. Chtěla bych vidět reakci maminky, kdyby její pobíjající dítě vrazilo do servírky nesoucí horkou polévku a skotačící mazlíček byl opařen. To by bylo křiku. Vůbec nepovažuji za diskriminační opatření restaurace. Mám už odrostlá i vnoučata a určitě bych sama nechtěla aby moje ratolesti způsobovaly jiným nějaké těžkosti nebo je rušily. Ony mnohe maminky opravdu neumí své dítě usměrnit a nebo si ho tak rozmazlili, že si dítě řevem dokáže vymoci všechno, co chce a tak se pak chová i v restauraci. A jak píšeš na zastávkách , ve vlacích v autobusech.....A určitě jsou i restaurace, které umožní pobyt dětí s dětskými koutky, tak ať jdou rodiče tam.

    OdpovědětVymazat
  4. Vůbec mně to diskriminační nepřipadá, pokud někdo neumí zvládnout vlastní dítě, v restauraci nemá co dělat. Někdy se samozřejmě stane, že dítě zabrečí nebo zakřičí, to pochopí snad každý, ale děti, které na napomenutí (pokud teda nějak následuje) nereagují, do takových prostor nepatří. Lidé si chtějí v restauraci v klidu popovídat, najíst se, odpočinout. Nehledě na to, že opravdu může dojít k nějakému vážnějšímu problému při nečekaném střetu s personálem, třeba k opaření. Je to jen můj názor.

    OdpovědětVymazat
  5. Ono to je stále stejné, řešilo se už za dob první republiky viz např. cedulka v kavárně ARCO:
    Děti nepatří do kavárny, jsou-li však již v kavárně, musí se slušně chovat. Nechovají-li se slušně, nemohou za to děti, ale rodiče, kteří je řádně nevychovali. Nevychovaní rodiče nepatří do kavárny. Podepsán stejný J. Suchánek, kavárna a restaurace Arco, Praha.
    ( staženo z https://www.podnikatel.cz/clanky/gurman-nevychovani-rodice-nepatri-do-kavarny)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zajímavé, ta historická cedulka - docela si říkám, jestli byl tehdy pan Suchánek rovněž obviňován z diskriminace nebo tehdy ještě slušné chování brali jako běžnější jev a nevznikala kolem toho zbytečná hysterie...

      Vymazat
  6. Zajímavé - zrovna teď je tom debata na rádiu Beat.

    OdpovědětVymazat
  7. Mi připadá, že každý typ podniku může mít prostě svou atmosféru a cílit na různé zákazníky. Srovnávat dětem přátelské restaurace (ty, co mají hrací koutky a omyvatelné sedačky, běžné nádobí) s restaurací zaměřenou na dospělé (s látkovými sedačkami a drahým nádobím) je jako házet do jednoho pytle bufet, kde se jí na stojáka s nějakou top restaurací.
    Tak jako obchodní schůzky v oblecích se nebudou odehrávat v bufetu nad vlašákem, tak dělníci ve špinavých montérkách si na sváču nezaskočí do Alcronu.

    Jinak si myslím, že i ta případná negativní publicita ve výsledku dané restauraci spíš pomůže - rozhodně se teď dostala do širšího povědomí :-) A spousta lidí jí právě pro tato nastavená pravidla začne vyhledávat.

    Osobně - tu hysterickou reakci nechápu, připadá mi silně nepřiměřená.

    Když to vezmu obecně - třeba u nás doma se zouváme. A dost by mi vadilo, kdyby návštěvy zůstaly obuté a zašlapávaly do koberce špínu z chodníků. Byla bych za to obviněna z diskriminace? Nebo by platilo ono rčení: můj dům = můj hrad?
    Oproti tomu v jiném státě - kde se běžně v domácnostech nezouvá, bych byla za divnou pro změnu zas já... Diskriminovali by oni mě, kdybych se neměla zout?

    OdpovědětVymazat
  8. Mně to připadne celkem jednoduché. Platí to samé jako u nás na blogu: Můj dům, moje pravidla. Ber nebo nech bejt.

    OdpovědětVymazat
  9. zaregistrovala jsem to :) myslím, že existuje spoustu podniků, které jsou přizpůsobené pro děti a tam by maminky měly s dětmi chodit :) i mně osobně je nepříjemné s kamarádkou jít do kavárny, kde to není pro děti... malý tam hází jídlo po zemi, vše upatlává, protože krmit ho nebude a příbor použije, až bude chtít sám se s ním naučit a řekne si o to... free výchova :) snažím se tedy s nimi potkávat na dětském hřišti či v dětské herně :)

    OdpovědětVymazat
  10. Já bych řekla, že to chce soudnost na obou stranách - od těch aktuálně bez dětí, aby chápali, že dítě není zmenšenina dospělého a nebude se vždycky chovat 100%, prostě proto, že se to ještě učí, a od těch s dětmi, aby si vybírali vhodné podniky a nenechali děti vytvářet nebezpečné situace pro personál a nepříjemné prostředí pro ostatní. Většinou je poznat, co je totální ingnorance rodičů a nevychované dítě ...

    OdpovědětVymazat
  11. Souhlasím s majiteli restaurace či jiné provozovny. Nevychovaní rodiče a jejich potomci nemají tam co dělat. Majitel určuje pravidla. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js