Mnoho povyku pro nic?

 Na sociálních sítích a v médiích jsem zaregistrovala zprávu, která rozdělila naši společnost na dva tábory. 

Jedno pražské bistro totiž vydalo seznam pravidel, která se týkají chování dětí v jejich podniku. Hned v první řadě je tu předeslána informace, že podnik není na malé děti uzpůsoben - bistro nemá dětský koutek, přebalovací pult, ani dětské židličky, takže zákazník by si měl rozmyslet, zda děti sem vůbec vezme. Majitelé si navíc ani nepřejí, aby maminky děti přebalovaly na látkových sedačkách či židlích.

Ano, okamžitě se strhl poprask. Prý je to diskriminace maminek s dětmi. Jenže nikde není výslovně napsáno, že děti nesmí do podniku vzít. Pouze NENÍ uzpůsoben na jejich potřeby. 

Tak si pojďme ten seznam pravidel projít a zjistit, zda je to opravdu diskriminační? 

1.) Ujistěte se, že kočárek nebude překážet v cestě obsluze ani ostatním hostům. Pokud chcete k nám s kočárkem vjet, informujte se u obsluhy, kam s ním můžete zaparkovat. Tohle je snad úplně logická a pochopitelná věc, ne?

2.) V našem bistru nejsme na děti uzpůsobení. Nemáme dětský koutek, pastelky, dětskou židličku. Nemáme přebalovací pult a nejsme svolní k tomu, abyste děti přebalovali na stolech nebo na našich látkových sedačkách. Berte to prosím v potaz! Z tohoto je opravdu patrné, že majitelé ve svém podniku takto malé děti nechtějí. Snad se dá jít dítě přebalit na toalety, v případě nouze? Ale nevím. Jasně - nábytek se může často, byť nechtěně, při přebalování znečistit. 

3.) Naléhavě vás žádáme - nikdy nenechte děti pobíhat a překážet po place, mohlo by přijít k úrazu jak ono, tak náš personál, a to si nepřejeme ani vy, ani my. Tak tenhle bod, upřímně, je docela problém. Před lety jsem chodila pravidelně do kavárny, a tam byly často maminky s dětmi, které se bavily mezi sebou, a nudící se děti často vřeštěly a utíkaly mezi stolky. 

Ale že by snad maminka dítě okřikla, ukáznila v jeho chování? To opravdu ne. Poslední dobou si toho všímám třeba i na autobusovém nádraží, když čekám v čekárně na autobus. Maminka sedí na lavičce, hledí soustředěně do mobilu, a dítě pobíhá po čekárně, a matka jej snad dvakrát laxně napomenula. Neříkám, že všechny matky jsou stejné, ale když vidím, jak jsou venku na procházce s kočárkem a koukají do telefonu místo na dítě, je to vážně smutné.

4.) Pokud se u nás chcete najíst i s vaším dítětem, měli byste být schopni odhadnout, zda umíte vaše dítě dostatečně ukáznit a přizpůsobit našim pravidlům. Nepřejeme si, aby vaše dítě rušilo svým pláčem, křikem, nebo pobíháním hosty. Víme, že si to nepřejí ani naši hosté. 

Tohle je asi dost složitě proveditelné v praxi. Ale věřím, že když rodiče dítě dostatečně vzorně vychovají, tak by toto mohlo zvládnout. Jenže rozmazlené dítě může dostat záchvat vzteku, do toho se rozpláče a řve na celé kolo. Je jasné, že toto musí být ostatním hostům okolo nepříjemné. Na mě osobně působí dětský pláč také nepříjemně - na jednu stranu mi to vadí, na druhou stranu se snažím vždycky vcítit do toho miminka a přemýšlím, proč proboha tak usedavě pláče, zda není nemocné...

5.) Dítě by mělo být schopné jíst na takové úrovni, která se v lepším podniku očekává. Měli byste vědět, že boty ani zbytky jídla z rukou vašeho dítěte na látkovou sedačku nepatří. Po vás si přijdou sednout další hosté. S těmi botami naprosto souhlasím - proč proboha rodiče dovolí dítěti, aby si nechalo boty na látkové sedačce?

Chápu rozčilení servírek, které musí uklízet upatlané, špinavé sedačky. Z látky to musí jít bezvadně dolů! Snad se to dá vyřešit nějakým bryndákem, nebo prostě se snažit dohlédnout na to, aby se dítě najedlo  tak jak má? Já vím, že to není jednoduché. Ale pokud po dítěti zůstane zapatlaná sedačka od bramborové kaše, není to to pravé ořechové...

6.) Může se stát, že dítě neohlídáte, a provede něco nečekaného. V tu chvíli je namístě omluva a nabídka nápravy, popřípadě zaplacení škody. Spousta malých dětí jsou opravdoví "raubíři," a během mžiku oka mohou rozbít skleničku či talíř. 

Před lety se ženil můj bratr, a hostina byla v místní restauraci. Bylo to zrovna kolem Halloweenu, takže v sále byla výzdoba s gumovými pavouky, z látky vytvořené pavučiny, prostě celé takové příjemně duchařské. Šestiletý synek od sestřenice, tehdy velice hyperaktivní "spratek" začal pavouky sundávat dolů a rukama tahat látky, ze kterých byla pavučina.

Sestřenice na to jen koukala, dokonce se tomu začala smát. Já nevím, fakt mi to nepřišlo v pořádku. 

7.) Zvládne se vaše dítě v našem bistru chovat tak, jak od něj očekáváme? Pokud jste schopni naše pravidla dodržet, jste u nás srdečně vítáni i s vašimi ratolestmi. V opačném případě vás požádáme, abyste šli navštívit místa pro děti uzpůsobená a určená.

Jak už jsem psala výše. Majitelé si v podniku nastavili nějaká pravidla, a chtějí pouze to, aby je zákazníci respektovali. Výroky, že jedná ze strany restaurace o "agresivitu a diskriminaci," s tím nesouhlasím. 

Za mě je to naprosto v pořádku. Pokud se moje dítě neumí chovat, zůstanu s ním doma, a nebudu riskovat to, že si utrhnu ostudu na veřejnosti. Ano, myslím, že se kvůli této "kauze" strhlo mnoho povyku pro nic. Za mě jsou majitelé bistra plně v právu - prostě jen nechtějí nevychované a zlobivé děti ve své restauraci, co je na tom špatného, nebo dokonce diskriminujícího? 

Ukázka z diskuze v komentářích na Facebooku: 

Co si o tomto myslíte Vy? Mají si majitelé restaurací určovat taková pravidla? Setkali jste se někdy v restauraci s nevychovaným dítětem? Jsou dnešní matky při výchově příliš mírné? Napište mi do komentářů Vaše názory a zkušenosti!

Přikládám ještě odkaz, na článek na CNN: 

https://cnn.iprima.cz/prazske-bistro-vyvolalo-vasne-nemate-dite-pod-kontrolou-pak-bezte-jinam-vzkazuje-rodicum-208380?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu&fbclid=IwAR2It4yuVx5v_jJNa0Tc3_wgS87V3f92Zu9pOCfPtEG7ZvSiTODxzNJH2Kc

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥