Přeskočit na hlavní obsah

Blahodárná síla světla

 Denní světlo patří mezi důležitý aspekt spokojeného života, ač je jeho vliv často přeceňován. Dokonce už i zakladatel moderní medicíny, Hippokrates, mluvil o tom, že na jeho množství reaguje nejen tělo, ale i duše. A v tomto tvrzení je opravdu velký kus pravdy.

Přirozené denní světlo totiž řídí naše biologické hodiny, které mají vliv na náladu, aktivitu, ale také na metabolismus. Když máme málo denního světla, celý metabolismus se rozhodí, což s sebou nese nepříjemné zažívací potíže. Ruku v ruce s tím jde přibírání, nebo naopak hubnutí.

V zimních měsících máme přirozeného denního světla méně, sluneční aktivita je v útlumu, dny jsou kratší, a hlavně sluneční paprsky mají v zimě a v létě krapet jiné složení. Největším problémem je to, že k nám v zimních měsících neproudí vitamin D. Jeho primárním zdrojem je právě slunce, respektive UVB záření. A díky tomu, že je v zimě slunce nízko nad horizontem,, potřebné UVB záření na nás nedopadá.




Vitamin D hraje důležitou roli v ukládání vápníků v těle - mimo jiné i pro tvorbu kostí a zubů, ale také pro imunitu jako takovou. Vitamin D se dá brát i jako vitaminový doplněk, ovšem je lepší si jej přirozeně nachytat ze sluníčka.

Podle odhadů nedostatkem vitaminu D trpí až třetina populace. Vyskytuje se i v některých potravinách, zejména v rybách - pamatujete na to nenáviděné polykání rybího oleje ze lžičky? Tak i ten obsahuje právě déčko. Když tehdy vypukla pandemie covidu, jedna lékárenská společnost posílala roční balení vitaminu D3 do každé domácnosti zdarma. 

Jsem si skoro jistá, že i díky tomu jsme tenkrát s přítelem neonemocněli. 

Já mám světlo ráda. Přes den mám doma odtažené žaluzie, hlavně v letních měsících, protože to se pak byt krásně vyhřeje. V tomto tak trochu bojujeme s přítelem - on má rád šero a tmu, zato mě vytáčí, když nemám světlo a slunce. A právě teď mi to světlo taky hodně chybí - už kolem šesté hodiny je tma jako v pytli, a je pravdou, že ta brzká a dlouhá tma mě ubíjí.

Je to takové - do práce za tmy, z práce taky pomalu za tmy. Jsem ráda, že netrpím na tzv. sezónní deprese, které se objevují hlavně v zimních měsících, kdy převládá šero, brzy se stmívá, a citlivějším jedincům to nedělá na psychiku vůbec dobře. 



Odborníci radí, že co se týče světla, měli bychom se snažit kopírovat přírodu - přes den hodně, večer málo, a během spánku žádné. Jednoduchá poučka, kterou ale není v dnešní době tak snadné dodržet.

Já třeba vstávám do práce za tmy. Takže na řadu přicházejí hned elektroničtí společníci - buď si svítím mobilem, nebo si rozsvítím světla. Častěji ale používám ten mobil, abych nerušila přítele. A už tohle svícení rozhazuje přirozený biorytmus. Jenže, není zbytí. Velký vliv na naši psychickou pohodu má mít i to, jak často doma svítíme.

Obecně se doporučuje alespoň hodinu a půl před spaním nekoukat do počítače, do mobilu, a dokonce ani na televizi. Nejvhodnější je se nějak zrelaxovat, například si číst, dělat nějaká dechová cvičení, prostě něco, u čeho si navodíme pohodičku. Tzv. "modré světlo," vycházející z těchto elektronických přístrojů, snižuje produkci melatoninu. Pak spíme neklidně, často se budíme, a ráno se cítíme, jako by nás přejel parní válec.

Sama to dobře znám. Ráda si před spaním čtu, ale mívám ještě nutkání koukat do mobilu. Kontroluju sociální sítě, hraju hry, a ten spánek tak oddaluju. Je fakt, že používám funkci, která snižuje účinek modrého světla, ale nevím, zda to má ten kýžený efekt, protože se často ještě převaluju, než se mi podaří usnout. Ale vážnější problémy se spaním nemám, tedy v tom smyslu, že se nebudím.

Vhodným řešením, může být i tzv. fototerapie - tedy léčba světlem. Na trhu existují lampy, které díky využití plnospektrálního světla věrně napodobuje sluneční světlo. A tohle je právě celkem účinným pomocníkem proti sezónním depresím. 

Při nákupu těchto lamp je ale vždy důležité zkontrolovat, zda mají zdravotní certifikaci - tedy že je výrobek bezpečný, ověřený, a má odpovídající parametry. Tato lampa je prospěšná i v boji s tzv. pásmovou nemocí. Co jsem se dívala na internetu, tak hodně levná fototerapeutická lampa se dá pořídit i do tisíce korun - otázkou je, zda má onu zdravotní certifikaci.




Takto nějak může vypadat terapie světlem v praxi.

Nakonec tu mám pár světelných faktů:

• 100 000 luxů je intenzita světla během slunečného letního dne

• 3 000 luxů vydává zatažená zimní obloha

• 300 až 500 luxů je běžné osvětlení vnitřních prostor

• 10 000 luxů je intenzita lampy pro účinnou fototerapii 

• 1500 hodin slunečního svitu se eviduje v České republice v průměru za rok

Jeden lux udává intenzitu osvětlení - 1 lux znamená, že plocha o rozloze jednoho metru čtverečního je rovnoměrně osvětlena jedním lumenem. Našla jsem jeden poměrně složitě napsaný článek, jak se dá vlastně vypočítat hodnotu luxu, pokud máte zájem, přikládám jej zde:

https://www.svetla24.cz/inspirace/intenzita-osvetleni-lux/

A co Vy? Milujete denní světlo v bytě, nebo trávíte dny se zataženými závěsy a roletami? Padá na Vás v zimních měsících deprese z nedostatku světla? Užíváte vitamin D v tabletách? Myslíte, že terapie pomocí speciálních světelných lamp může pomoci? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Denní světlo miluji a když je slunečný den, tak se rozhodně i víc usmívám.

    Zimu nemám moc ráda i kvůli tomu nedostatku přirozeného světla, ale říkám si, že to je celkem brnkačka oproti národům zažívajícím polární noc. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám rád krátké dny, člověk si víc odpočine, nikam ho to tolik netáhne, přibere pár kg živé váhy, pohodička...

    OdpovědětVymazat
  3. Taky miluju světlo a pokud je sluníčko , tak strašně ráda jím nechávám prozářit celej byt a krásně se v tomhle spí . Vitamín D v tabletách užívám pravidelně .

    OdpovědětVymazat
  4. Miluji denní světlo, ale tady v Budějovicích ho mám bohužel nedostatek, protože bydlím ve starém vysokém domě v 1. patře. Naproti jsou taky staré vysoké domy, takže sem moc denního světla nepřijde. Dnes jsem přišla dopoledne ze školy a byla tu tma jak večer :( je to smutné, že si musím i ve dne svítit lampičkou. Jak pro biorytmus, tak kvůli šetření... Myslím (doufám), že mi modré světlo moc nevadí. Bohužel se do noci učím na PC, takže hodinu a půl před spaním opravdu nezvládám :( zajímavé informace, taky jednu přidám. Máme 3 druhy soumraků: 1) občanský - oko přepne do černého módu (přestáváme vidět barevně), Slunce je 6° pod obzorem
    2) naotický - na moři přestáváme rozeznávat moře a oblohu, Slunce je 12° pod obzorem
    3) astronomický - úplná tma, Slunce je 18° pod obzorem, POUZE V ZIMĚ, ne v létě

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Eliss, zdravím. Já mám denní světlo ráda a v zimě mě chybí. Jsem vždycky v zimě hodně unavená, i když beru vitamíny. Měj se dobře, Lenka

    OdpovědětVymazat
  6. Samozřejmě, denní světlo mám rád. Ale zase nebudu organismus rozmazlovat; musí si poradit s podmínkami, jaké jsou, a přizpůsobit se.

    OdpovědětVymazat
  7. Tlustjoch : já světlem nejraději maluji (=foto graphos).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...