Pořádná sněhová nadílka

 V pondělí ráno snad celé Česko zasypal sníh. U nás na horách padalo už od rána, a to pořádně hustě. Přiznám se, že kdybych nemusela do práce, tak bych nevystrčila ani nos. Taky jsem měla strach, jestli se vůbec kvůli počasí dostanu na prodejnu. Autobus měl pár minut zpoždění, ale řidič jel vážně moc opatrně. 

No a pak jsme v práci poslouchali rádio, a kolegyňka průběžně kontrolovala zprávy na internetu. Kolem kalamita, několik nehod, naštěstí ale bez nějakých vážných následků. Když jsem šla pak ven, napsat novou ceduli lákající zákazníky, tak jsem se i v pracovních botách s protiskluzovou podrážkou málem natáhla na zem. 

Cesta byla jako sklo, nepříjemně namrzlá, a do toho pořád sněžilo. A počasí se projevilo i na návštěvnosti sýrárny - zákazníků bylo opravdu méně, a jeden pán mi vykládal, že přes hodinu stál v koloně. Už jsem se nemohla dočkat, až budu doma. 

Stalo se u nás zvykem, že každoročně nadáváme na silničáře a na to, jak nestíhají dělat svou práci. Já se jich musím ale tak trochu zastat - jeden můj dobrý kamarád jezdí s odhrnovačem a tak vím, že to není vůbec lehká práce, a bohužel jim stále chybí lidi, a ani vybavení není na takové úrovni, na jaké by mělo být. 

Nadávat umí každý, ale vžít se do situace člověka, který v odporném počasí vyjíždí ven s těžkým strojem, to už neumíme. A když je na celý okres jen omezený počet strojů a lidí, tak se s tím žádné zázraky neudělají. Ale to je problém, který se už řeší roky, a úplně ideální stav tu asi nebude nikdy.

Sníh mám ráda. Jako dítě jsem milovala sáňkování na kopcích, hodiny jsem vydržela venku blbnout ve sněhu. Ale když je člověk dospělý, tak spoustu věcí to komplikuje. Ale na druhou stranu to už několik let bylo u nás se sněhem bídné, a letos napadlo po letech opravdu hodně.

Včera už se teploty vyšplhaly mírně nad nulu, svítilo sluníčko, tak jsem cestou z nákupu cvakla pár sněhových momentek. Sníh nepadal, ani dnes nepadá, ale od rána je pošmourno, po sluníčku ani památky. A hlavně teploty klesly pod nulu, je znát, že pořádně přituhlo.

Zasněžené odpočívadlo s posilovacími stroji, dle vyšlapaných stop si tam předtím asi hrály nějaké děti.

Pěkně odhrnutá cyklostezka s přilehlým lesíkem. Miluju ten sníh křupající mi pod nohama, který jako jediný ruší to zvláštní, zimní ticho, kdy se kolem nic nehýbe. Celou procházku jsem potkala tak maximálně tři lidi. Ale já si tyto klidné procházky opravdu užívám, i když je mráz!

Z cyklostezky jsem zamířila přes mostek na hlavní cestu. A tady mě zaujal zasněžený krušpánek neboli buxus. Tyto keříky jsou vysázené vedle chodníčku, nejspíše se jedná o obecní zeleň, ale už v létě jsem si všimla, že pár listů je tu uschlých, a nikdo o rostliny moc nepečuje, což je škoda.

Ale kontrast zelné a bílé se mi moc líbil.

Nakonec tu mám jako poslední zasněžený kostelík.

Procházka byla sice kratší, ale pěkně jsem si ji užila, koukala kolem sebe a užívala si pohled na pěknou zimu. Byla bych ráda, kdyby sníh chvilku ještě vydržel, a před svátky by mohlo ještě něco málo napadnout!

A co Vy? Také u Vás napadl sníh, nebo na něj toužebně čekáte? Máte rádi, když sněží, nebo preferujete zimu úplně bez sněhu? Myslíte, že silničáři dělají svou práci špatně, nebo je chyba někde jinde? Napište mi do komentářů!

Doufám, že se Vám fotky alespoň trochu líbily, děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥