Přeskočit na hlavní obsah

Pořádná sněhová nadílka

 V pondělí ráno snad celé Česko zasypal sníh. U nás na horách padalo už od rána, a to pořádně hustě. Přiznám se, že kdybych nemusela do práce, tak bych nevystrčila ani nos. Taky jsem měla strach, jestli se vůbec kvůli počasí dostanu na prodejnu. Autobus měl pár minut zpoždění, ale řidič jel vážně moc opatrně. 

No a pak jsme v práci poslouchali rádio, a kolegyňka průběžně kontrolovala zprávy na internetu. Kolem kalamita, několik nehod, naštěstí ale bez nějakých vážných následků. Když jsem šla pak ven, napsat novou ceduli lákající zákazníky, tak jsem se i v pracovních botách s protiskluzovou podrážkou málem natáhla na zem. 

Cesta byla jako sklo, nepříjemně namrzlá, a do toho pořád sněžilo. A počasí se projevilo i na návštěvnosti sýrárny - zákazníků bylo opravdu méně, a jeden pán mi vykládal, že přes hodinu stál v koloně. Už jsem se nemohla dočkat, až budu doma. 

Stalo se u nás zvykem, že každoročně nadáváme na silničáře a na to, jak nestíhají dělat svou práci. Já se jich musím ale tak trochu zastat - jeden můj dobrý kamarád jezdí s odhrnovačem a tak vím, že to není vůbec lehká práce, a bohužel jim stále chybí lidi, a ani vybavení není na takové úrovni, na jaké by mělo být. 

Nadávat umí každý, ale vžít se do situace člověka, který v odporném počasí vyjíždí ven s těžkým strojem, to už neumíme. A když je na celý okres jen omezený počet strojů a lidí, tak se s tím žádné zázraky neudělají. Ale to je problém, který se už řeší roky, a úplně ideální stav tu asi nebude nikdy.


Sníh mám ráda. Jako dítě jsem milovala sáňkování na kopcích, hodiny jsem vydržela venku blbnout ve sněhu. Ale když je člověk dospělý, tak spoustu věcí to komplikuje. Ale na druhou stranu to už několik let bylo u nás se sněhem bídné, a letos napadlo po letech opravdu hodně.


Včera už se teploty vyšplhaly mírně nad nulu, svítilo sluníčko, tak jsem cestou z nákupu cvakla pár sněhových momentek. Sníh nepadal, ani dnes nepadá, ale od rána je pošmourno, po sluníčku ani památky. A hlavně teploty klesly pod nulu, je znát, že pořádně přituhlo.



Zasněžené odpočívadlo s posilovacími stroji, dle vyšlapaných stop si tam předtím asi hrály nějaké děti.






Pěkně odhrnutá cyklostezka s přilehlým lesíkem. Miluju ten sníh křupající mi pod nohama, který jako jediný ruší to zvláštní, zimní ticho, kdy se kolem nic nehýbe. Celou procházku jsem potkala tak maximálně tři lidi. Ale já si tyto klidné procházky opravdu užívám, i když je mráz!




Z cyklostezky jsem zamířila přes mostek na hlavní cestu. A tady mě zaujal zasněžený krušpánek neboli buxus. Tyto keříky jsou vysázené vedle chodníčku, nejspíše se jedná o obecní zeleň, ale už v létě jsem si všimla, že pár listů je tu uschlých, a nikdo o rostliny moc nepečuje, což je škoda.

Ale kontrast zelné a bílé se mi moc líbil.


Nakonec tu mám jako poslední zasněžený kostelík.

Procházka byla sice kratší, ale pěkně jsem si ji užila, koukala kolem sebe a užívala si pohled na pěknou zimu. Byla bych ráda, kdyby sníh chvilku ještě vydržel, a před svátky by mohlo ještě něco málo napadnout!

A co Vy? Také u Vás napadl sníh, nebo na něj toužebně čekáte? Máte rádi, když sněží, nebo preferujete zimu úplně bez sněhu? Myslíte, že silničáři dělají svou práci špatně, nebo je chyba někde jinde? Napište mi do komentářů!

Doufám, že se Vám fotky alespoň trochu líbily, děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Moc hezké fotografie. U nás je také hodně sněhu, ale ten jsme musela házet a tak mě ještě dnes bolí záda. Naštěstí mi pomohl soused. Manžel už sníh házet nemůže. Jeho zdravotní stav už na to není...Měj se moc pěkně a užívej krásné dny adventu.

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, taková pohádková zima, to je opravdu nádhera. Fotky jsou krásné 😉😊

    OdpovědětVymazat
  3. Fakt je, že ve městě toliko sněhu už dlouho nebylo.

    Taky mám ráda to křupání sněhu pod nohama :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné fotky jako vždycky . Jako dítě jsem měla sníh ráda , teď už ne , protože se mi špatně pohybuje na vozíku a je to docela stres ,jestli bude odhrnuto a někde nezapadnu .

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, sníh napadl i v Praze :). Taky bych byla ráda, kdyby chvíli vydržel - aspoň tak dlouho, než si stihnu udělat aspoň malou procházku zasněženým centrem.
    A pokud jde o ty silnice, tak někdy mám pocit, že si řidiči představují, že v prosinci budou silnice vypadat stejně jako v červenci :)

    OdpovědětVymazat
  6. u nás napadlo krásně až včera a je to hezké :) akorát jsem zjistila, že nemám žádné pořádné zimní boty :D loni se mi rozpadly a já na to úplně zapomněla :D

    OdpovědětVymazat
  7. Sníh křupající pod nohama je hudba nebeská.

    OdpovědětVymazat
  8. Hezké fotky :) u nás sníh také je, v ČB je ho tedy míň, tam je vždycky tepleji :D. Vyrazila bych na běžky, ale bohužel to teď nebudu časově stíhat. Tak snad později. A kdybych to přeci jen stihla jen párkrát, říkám si, že si snad zaběžkuji dost na lyžáku :DTaké mám sníh moc ráda. Myslím, že k zimě prostě patří:-) na silničáře nenadávám, protože taťka je jedním z nich, není přesně u silnic, ale u technických služeb. Vím, jak je to náročná práce. Vstává kolem 4, je nervózní, jestli napadne, nebo ne, jestli má vyjet apod. Je to fakt náročné i psychicky, protože pomáhá i ostatním lidem. Vždycky si oddechne, když mu služba skončí a má týden volno. Když ji má, tak si přeje, aby nepadalo :D

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Eliss, zdravím. Fotografie se mě líbí moc, je to jak v pohádce. I u nás napadl sníh, chodím hodně do lesa a je tam krásně. Opatruj se, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Fotky jsou krásné. I u nás od minulého týdne sněží. Sněhu je opravdu hodně, a když se podívám z okna, je to jako v pohádce. Přála bych si, aby to vydrželo na Vánoce. 🙂

    OdpovědětVymazat
  11. Hezké fotografie. Se sněhem je to taková opravdová, téměř ladovská, zima. I u nás na jižní Moravě napadlo a trvalo několik hodin než se s tím dopravci popasovali. Zítra budu cestovat vlakem. Tak uvidím, jestli budou mít zpoždění. Nejedu do hor, tak by to mohlo klapnout.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc pěkná sněhová procházka. Líbí se mi "krušpánek" - to jsem neznala. Tak si ho zapamatuji. Měj se hezky, zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  13. Procházka lesíkem musel být balzám na duši :) U nás také napadlo několik čísel. Jen škoda, že to do Vánoc nevydrží :/ :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula