Knižní recenze 274 Vlčí jáma

 Autor: Jarmila Glazarová

Žánr: Historický, Psychologický, Román z venkovského prostředí 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Osmnáctiletá dívka Jana, která během první světové války osiřela, přijíždí do nového domova. Adoptovali si ji totiž manželé Rýdlovi, Robert a Klára. Ti jsou bezdětní, a proto velice vítají novou životní změnu.

Jana se postupně seznamuje se vším novým, a neznámým. Nové město, honosný, přepychový dům, služebnictvo, stáje, koně, velká pole, to vše je pro dívku nové, lákavé, a také známkou toho, že Rýdlovi jsou jistě šťastni.

Otčím a tetička, jak jim Jana říká, však skrývají své slabosti a útrapy pod krásnou pozlacenou fasádou. Klára se totiž jeví na první pohled jako laskavá, starostlivá osoba, ale její druhá tvář je zlomyslná, dychtící po klepech a těšící se z lidského neštěstí. Zato Robert je její úplný opak, veselý, dobrosrdečný, rád pomáhá lidem i zvířatům, což se mu daří i díky tomu, že je starostou, a zároveň vykonává i praxi veterináře.

Mezi manžely je patnáctiletý věkový rozdíl, Klára je starší, před Robertem už prožila dvě manželství, která ale nedopadla šťastně. A teď je konečně šťastná se svým "bobánkem." Jana se má podle tety stát dobrou adoptivní dcerou, učí se vyšívat, péct, a také se chovat způsobně ve společnosti, aby si co nejdříve našla zaopatřeného ženicha.

Jenže Jana se v novém, maloměstském prostředí začíná nudit, a dusí ji sobecká tetina láska a chamtivost. Těší jí jen občasné popovídání s tetkou Karolinkou, starou paní, která se i přes nuzné poměry stará o svých pět dětí. 

A Jana si také všímá krás kolem sebe - těší se z drobností kolem, ale nejvíce jí učarují knihy, takže pravidelné večery, kdy tetě předčítá nahlas z knih, jsou pro ni malým svátkem. A snad také proto se začíná pomalu rodit cit mezi Janou a Robertem, přátelství pozvolna přejde v lásku, které ale nepřeje ani doba, ani okolnosti.

Všichni tři se tak ocitají ve vlčí jámě. Klára se utápí ve svých iluzích a vzdušných zámcích, Robert od obou žen a jejich citů utíká za prací do Opavy, a Jana chřadne, její mládí a energie uvadá.

Podaří se všem třem aktérům uniknout z tísnivé vlčí jámy, nebo v ní zůstanou už navždy pohřbeni? 

Hodnocení: Vlčí jámu jsem toužila už roky si přečíst, ale nikde jsem na knihu nenarazila. U nás v knihovně ji neměli, takže jsem si musela počkat. Před třemi lety jsem totiž viděla filmové zpracování z roku 1957, které se mi velmi líbilo.

Až před pár týdny, kdy mi paní v knihovně nabídla, jestli si nechci odnést domů knížky vyřazené z knihovny, mezi kterými bylo i pár titulů bez knihovního razítka, ty prostě do knihovny přinesou čtenáři, ale z nějakého důvodu nejsou zařazeny do knihovny, ale dány stranou - většinou je to asi kvůli stáří knihy.

Nabídku jsem s radostí přijala, a šla si knížky prohlédnout. A konečně se na mě usmálo štěstí, protože Vlčí jáma byla hned na vrchu v jedné z krabic. Vzala jsem to jako takové znamení, a knížku jsem si odnesla domů.

Číst jsem začala minulý týden s tím, že si odpočinu od detektivek, thrillerů a dalších hrůz, a přečtu si pořádnou českou klasiku. Musím ale konstatovat, že ani kdejaký thriller se nemůže rovnat této knize - protože to bylo místy opravdu těžké, a depresivní čtení.

Ale je to psychologický román, jak má být. I přes rok vydání 1938 pro mě neztratila své kouzlo. Nijak mi nevadilo ani slezské nářečí užité místy v knize, na konci byly vysvětlivky některých výrazů, takže paráda.

Autorka měla opravdu brilantní cit pro popsání psychologie postav. Tři hlavní postavy, které na malém městě prožívají velká dramata. Začáteční pohodová atmosféra toho, že Jana je konečně v novém domově, kde má sice materiální dostatek, se mění v tíživé, klaustrofobní dusno, které ke konci graduje až do extrému.

Závěr mě dost překvapil, byl takový hořkosladký. A kniha se i přes své zdánlivé stáří může v lecčems promítnout do dnešní doby - téma nešťastného manželství, přetvářky, falešných iluzí, které může zničit zdánlivá maličkost.

Ráda jsem si přečetla zase nějakou klasiku, i když se jednalo o trochu ponuřejší četbu. Překvapilo mě i zjištění, že knižní a filmový konec se v lecčems liší - rozhodně se na film v brzké době podívám, abych mohla porovnat čerstvé dojmy z knihy.

Vlčí jámu bych doporučila spíše zkušenějšímu čtenáři, protože se jedná o dost těžce stravitelný psychologický román, který je přesto brilantní. Jen na mě tak trochu padala při čtení tíseň, a nebylo to moc příjemné.

A co Vy? Četli jste Vlčí jámu? Znáte autorku Jarmilu Glazarovou? Čtete rádi staré české klasiky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥