Přeskočit na hlavní obsah

Páteční zdravotní procházka

 Tento týden jsem nakonec v práci ještě vůbec nebyla, potřebovala jsem se dát ještě fyzicky, ale i psychicky pořádně do pořádku, takže se mi nedobrovolná pracovní dovolená protáhla. Beru to jako takové varování od svého těla, protože jsem fakt už byla hodně přepracovaná, málo jsem spala, neudělala jsem si čas pořádně na sebe a na své koníčky, a takhle to dopadlo.

Shodou okolností je na nemocenské už od minulého týdne moje nejlepší kamarádka, ta však zůstává doma kvůli psychickým problémům. No a protože už je mi opravdu mnohem líp, v pondělí jdu do práce, tak mě napadlo vytáhnout kamarádku ven. Má samozřejmě vycházky, ale nikam moc nechodí. Nakonec se mi ji podařilo přemluvit, protože co pomůže člověku na bolavou duší lépe, než čerstvý vzduch, les, a krásná příroda?

Autobusem jsme tedy vyrazili opět do Adolfovic, místní části obce Bělá pod Pradědem v podhůří Jeseníků. Nemáme to daleko, tam jsme se dovezly autobusem, a zpátky domů jsme vyrazily pěšky, i když počasí bylo jako na houpačce - chvíli svítilo slunce, pak se zase zatáhlo, no a tak pořád dokola.


Omlouvám se za kvalitu fotky, tady jsme vyráželi na naši výpravu. Na ceduli je napsáno toto: Adolfovice (U Grafa) 0.5 km

Jeseník (silniční obchvat) 2.5 km

Číslo tři pod cedulemi značí číslo rozcestníku, no a panáčci na bílé ceduli zase ukazují turistům chování v lyžařské stopě.


Mapa Jeseníků - pardon, zase vyfocena naprosto debilně, tak si říkám, jestli mi to živočišné uhlí, co jsem brala, nevymazalo kus mozku, protože jsem to přece mohla vyfotit líp, a zblízka! No nic, alespoň se Vám snad bude líbit ta rytina listů na dřevě...


Penzion Mlýnky, včera to vypadalo, že tu nikdo ubytovaný aktuálně není, žádná auta kolem, brána zavřená. Penzion již několikrát změnil majitele, protože byl docela problém nalákat sem turisty, takže podnikání bylo většinou bohužel ztrátové, ale co jsem koukala na internet, stránky penzionu fungují, a je možnost si zarezervovat pobyt.

Pokud máte zájem prohlédnout si penzion i zevnitř, přikládám odkaz na webovky: 

https://www.e-chalupy.cz/jeseniky/ubytovani-adolfovice-penzion-mlynky-13846.php


Tuto turistickou budku Vítejte v Mlýnkách již můžete znát z minulých fotografických článků.



Výhled na louky, akorát na druhé fotce to dost hyzdí odporně rozježděná polní cesta. Mám takový dojem, že se tu chodí předvádět mladí kluci na motorkách... Ale výhled stojí opravdu za to, kamarádka si dokonce cestou vzpomněla na to, že sem chodili se třídou na cvičení v přírodě.

Na první pohled kus uřezaného kmene, na druhý pohled ukázka síly života rostlin - krásně kvetoucí plejáda na zdánlivě mrtvém dřevě. Tento výjev mě opravdu hodně zaujal!



Kolem na loukách rostlo velké množství bodláků s krásně fialkovými květy. Podařilo se mi zachytit bodlák a včelku, kterak pilně opiluje...


V dálce můžete vidět zemědělské balíky - já jako dítě ještě pamatuji, že byly bez těch bílých obalů, protože mezi mé oblíbené kratochvíle patřilo se na tyto balíky snažit vyškrábat, případně se je svou dětskou silou snažit odvalit z místa někam pryč...




Když jsme došli ke stavení s dvěma koníky v ohradě, už bylo dosti zataženo, takže koníci jsou tady dost tmaví. Koníci byli opravdu roztomilí, líbí se mi i to, že nejsou zavřeni v žádném malém prostoru, naopak, jejich ohrada je dost velká, a je vidět, že se o ně majitelé hezky starají.

Po této zastávce u koníků jsme se již pomalu obrátily na cestu zpátky, protože nám za chvíli už jel autobus domů. Kamarádka byla z procházky nadšená, celou cestu mluvila o tom, jak ji to tady nabilo energií a že už se cítí mnohem lépe. Když jsem už byla doma, volala mi ještě jednou a znovu mi děkovala, že jsem ji vytáhla ven.

I ze zdánlivých maličkostí může mít člověk opravdu velkou radost.


Na závěr ještě fotka mojí Žofinky, která se samozřejmě zase odmítala fotit a dívat se do objektivu, takže jsem ji zachytila alespoň takto.

Procházka byla fajn, já osobně si z lesa a pobytu v přírodě odnáším vždycky pozitivní energii, a také mě to psychicky povzbudilo, takže se už moc těším v pondělí do práce!

A co Vy? Vyrážíte také někam o víkendu na procházku? Nebo jste to také stihli už v pátek? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já se teď o víkendu věnuju chalupě, ale předtím jsme byli 5 dní v Krušných horách a užívali jsme si výletů. Klidně bych tam bývala ještě zůstala, ale dovolenou jsem měla jen týden.
    Měj se fajn

    OdpovědětVymazat
  2. Já už teď chodím na procházky často. Dokud jsem chodila do práce, tak čas nebyl, protože jsem po práci měla mnoho povinností k rodině. To tady ale nebudu rozepisovat. Dělala a jsem jen to, co by měl udělat každý. Teď už si procházky užívám a doháním, co jsem si dřív dovolit nemohla. Procházky, výlety.. Měj se pěkně a užij si léta.

    OdpovědětVymazat
  3. Procházka lese snad nabudí energií každého. Také tam ráda chodím, ale když jsou vedra, tak jako právě dneska, sedím na zahradě neb o stojím pod sprchou. Měj se krásně, pá 😉

    OdpovědětVymazat
  4. Jéé, to musela být krásná procházka :) Také moc ráda bloudím přírodou. S koníky už bohužel nemůžu - mají bolavá kopýtka a cesty v lese, kam jsme dříve chodily, jsou rozježděné, takže by je to bolelo (nemají podkovy), tak chodím sama. Buď pěšky, nebo na kole. Je to skvělý relax.

    OdpovědětVymazat
  5. Procházky v lese mi také dělají dobře na duši. Krásný zdravotní výlet jste zvládly, Jeseníky jsou velmi malebné. Ať už je vám oběma lépe!

    OdpovědětVymazat
  6. tohle bych také potřebovala... minulý týden jsem měla pocit, že jedu psychicky nadoraz.... naštěstí jsem dneska trochu relaxovala na zahrádce :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js