Přeskočit na hlavní obsah

Páteční zdravotní procházka

 Tento týden jsem nakonec v práci ještě vůbec nebyla, potřebovala jsem se dát ještě fyzicky, ale i psychicky pořádně do pořádku, takže se mi nedobrovolná pracovní dovolená protáhla. Beru to jako takové varování od svého těla, protože jsem fakt už byla hodně přepracovaná, málo jsem spala, neudělala jsem si čas pořádně na sebe a na své koníčky, a takhle to dopadlo.

Shodou okolností je na nemocenské už od minulého týdne moje nejlepší kamarádka, ta však zůstává doma kvůli psychickým problémům. No a protože už je mi opravdu mnohem líp, v pondělí jdu do práce, tak mě napadlo vytáhnout kamarádku ven. Má samozřejmě vycházky, ale nikam moc nechodí. Nakonec se mi ji podařilo přemluvit, protože co pomůže člověku na bolavou duší lépe, než čerstvý vzduch, les, a krásná příroda?

Autobusem jsme tedy vyrazili opět do Adolfovic, místní části obce Bělá pod Pradědem v podhůří Jeseníků. Nemáme to daleko, tam jsme se dovezly autobusem, a zpátky domů jsme vyrazily pěšky, i když počasí bylo jako na houpačce - chvíli svítilo slunce, pak se zase zatáhlo, no a tak pořád dokola.


Omlouvám se za kvalitu fotky, tady jsme vyráželi na naši výpravu. Na ceduli je napsáno toto: Adolfovice (U Grafa) 0.5 km

Jeseník (silniční obchvat) 2.5 km

Číslo tři pod cedulemi značí číslo rozcestníku, no a panáčci na bílé ceduli zase ukazují turistům chování v lyžařské stopě.


Mapa Jeseníků - pardon, zase vyfocena naprosto debilně, tak si říkám, jestli mi to živočišné uhlí, co jsem brala, nevymazalo kus mozku, protože jsem to přece mohla vyfotit líp, a zblízka! No nic, alespoň se Vám snad bude líbit ta rytina listů na dřevě...


Penzion Mlýnky, včera to vypadalo, že tu nikdo ubytovaný aktuálně není, žádná auta kolem, brána zavřená. Penzion již několikrát změnil majitele, protože byl docela problém nalákat sem turisty, takže podnikání bylo většinou bohužel ztrátové, ale co jsem koukala na internet, stránky penzionu fungují, a je možnost si zarezervovat pobyt.

Pokud máte zájem prohlédnout si penzion i zevnitř, přikládám odkaz na webovky: 

https://www.e-chalupy.cz/jeseniky/ubytovani-adolfovice-penzion-mlynky-13846.php


Tuto turistickou budku Vítejte v Mlýnkách již můžete znát z minulých fotografických článků.



Výhled na louky, akorát na druhé fotce to dost hyzdí odporně rozježděná polní cesta. Mám takový dojem, že se tu chodí předvádět mladí kluci na motorkách... Ale výhled stojí opravdu za to, kamarádka si dokonce cestou vzpomněla na to, že sem chodili se třídou na cvičení v přírodě.

Na první pohled kus uřezaného kmene, na druhý pohled ukázka síly života rostlin - krásně kvetoucí plejáda na zdánlivě mrtvém dřevě. Tento výjev mě opravdu hodně zaujal!



Kolem na loukách rostlo velké množství bodláků s krásně fialkovými květy. Podařilo se mi zachytit bodlák a včelku, kterak pilně opiluje...


V dálce můžete vidět zemědělské balíky - já jako dítě ještě pamatuji, že byly bez těch bílých obalů, protože mezi mé oblíbené kratochvíle patřilo se na tyto balíky snažit vyškrábat, případně se je svou dětskou silou snažit odvalit z místa někam pryč...




Když jsme došli ke stavení s dvěma koníky v ohradě, už bylo dosti zataženo, takže koníci jsou tady dost tmaví. Koníci byli opravdu roztomilí, líbí se mi i to, že nejsou zavřeni v žádném malém prostoru, naopak, jejich ohrada je dost velká, a je vidět, že se o ně majitelé hezky starají.

Po této zastávce u koníků jsme se již pomalu obrátily na cestu zpátky, protože nám za chvíli už jel autobus domů. Kamarádka byla z procházky nadšená, celou cestu mluvila o tom, jak ji to tady nabilo energií a že už se cítí mnohem lépe. Když jsem už byla doma, volala mi ještě jednou a znovu mi děkovala, že jsem ji vytáhla ven.

I ze zdánlivých maličkostí může mít člověk opravdu velkou radost.


Na závěr ještě fotka mojí Žofinky, která se samozřejmě zase odmítala fotit a dívat se do objektivu, takže jsem ji zachytila alespoň takto.

Procházka byla fajn, já osobně si z lesa a pobytu v přírodě odnáším vždycky pozitivní energii, a také mě to psychicky povzbudilo, takže se už moc těším v pondělí do práce!

A co Vy? Vyrážíte také někam o víkendu na procházku? Nebo jste to také stihli už v pátek? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já se teď o víkendu věnuju chalupě, ale předtím jsme byli 5 dní v Krušných horách a užívali jsme si výletů. Klidně bych tam bývala ještě zůstala, ale dovolenou jsem měla jen týden.
    Měj se fajn

    OdpovědětVymazat
  2. Já už teď chodím na procházky často. Dokud jsem chodila do práce, tak čas nebyl, protože jsem po práci měla mnoho povinností k rodině. To tady ale nebudu rozepisovat. Dělala a jsem jen to, co by měl udělat každý. Teď už si procházky užívám a doháním, co jsem si dřív dovolit nemohla. Procházky, výlety.. Měj se pěkně a užij si léta.

    OdpovědětVymazat
  3. Procházka lese snad nabudí energií každého. Také tam ráda chodím, ale když jsou vedra, tak jako právě dneska, sedím na zahradě neb o stojím pod sprchou. Měj se krásně, pá 😉

    OdpovědětVymazat
  4. Jéé, to musela být krásná procházka :) Také moc ráda bloudím přírodou. S koníky už bohužel nemůžu - mají bolavá kopýtka a cesty v lese, kam jsme dříve chodily, jsou rozježděné, takže by je to bolelo (nemají podkovy), tak chodím sama. Buď pěšky, nebo na kole. Je to skvělý relax.

    OdpovědětVymazat
  5. Procházky v lese mi také dělají dobře na duši. Krásný zdravotní výlet jste zvládly, Jeseníky jsou velmi malebné. Ať už je vám oběma lépe!

    OdpovědětVymazat
  6. tohle bych také potřebovala... minulý týden jsem měla pocit, že jedu psychicky nadoraz.... naštěstí jsem dneska trochu relaxovala na zahrádce :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula