Přeskočit na hlavní obsah

Páteční zdravotní procházka

 Tento týden jsem nakonec v práci ještě vůbec nebyla, potřebovala jsem se dát ještě fyzicky, ale i psychicky pořádně do pořádku, takže se mi nedobrovolná pracovní dovolená protáhla. Beru to jako takové varování od svého těla, protože jsem fakt už byla hodně přepracovaná, málo jsem spala, neudělala jsem si čas pořádně na sebe a na své koníčky, a takhle to dopadlo.

Shodou okolností je na nemocenské už od minulého týdne moje nejlepší kamarádka, ta však zůstává doma kvůli psychickým problémům. No a protože už je mi opravdu mnohem líp, v pondělí jdu do práce, tak mě napadlo vytáhnout kamarádku ven. Má samozřejmě vycházky, ale nikam moc nechodí. Nakonec se mi ji podařilo přemluvit, protože co pomůže člověku na bolavou duší lépe, než čerstvý vzduch, les, a krásná příroda?

Autobusem jsme tedy vyrazili opět do Adolfovic, místní části obce Bělá pod Pradědem v podhůří Jeseníků. Nemáme to daleko, tam jsme se dovezly autobusem, a zpátky domů jsme vyrazily pěšky, i když počasí bylo jako na houpačce - chvíli svítilo slunce, pak se zase zatáhlo, no a tak pořád dokola.


Omlouvám se za kvalitu fotky, tady jsme vyráželi na naši výpravu. Na ceduli je napsáno toto: Adolfovice (U Grafa) 0.5 km

Jeseník (silniční obchvat) 2.5 km

Číslo tři pod cedulemi značí číslo rozcestníku, no a panáčci na bílé ceduli zase ukazují turistům chování v lyžařské stopě.


Mapa Jeseníků - pardon, zase vyfocena naprosto debilně, tak si říkám, jestli mi to živočišné uhlí, co jsem brala, nevymazalo kus mozku, protože jsem to přece mohla vyfotit líp, a zblízka! No nic, alespoň se Vám snad bude líbit ta rytina listů na dřevě...


Penzion Mlýnky, včera to vypadalo, že tu nikdo ubytovaný aktuálně není, žádná auta kolem, brána zavřená. Penzion již několikrát změnil majitele, protože byl docela problém nalákat sem turisty, takže podnikání bylo většinou bohužel ztrátové, ale co jsem koukala na internet, stránky penzionu fungují, a je možnost si zarezervovat pobyt.

Pokud máte zájem prohlédnout si penzion i zevnitř, přikládám odkaz na webovky: 

https://www.e-chalupy.cz/jeseniky/ubytovani-adolfovice-penzion-mlynky-13846.php


Tuto turistickou budku Vítejte v Mlýnkách již můžete znát z minulých fotografických článků.



Výhled na louky, akorát na druhé fotce to dost hyzdí odporně rozježděná polní cesta. Mám takový dojem, že se tu chodí předvádět mladí kluci na motorkách... Ale výhled stojí opravdu za to, kamarádka si dokonce cestou vzpomněla na to, že sem chodili se třídou na cvičení v přírodě.

Na první pohled kus uřezaného kmene, na druhý pohled ukázka síly života rostlin - krásně kvetoucí plejáda na zdánlivě mrtvém dřevě. Tento výjev mě opravdu hodně zaujal!



Kolem na loukách rostlo velké množství bodláků s krásně fialkovými květy. Podařilo se mi zachytit bodlák a včelku, kterak pilně opiluje...


V dálce můžete vidět zemědělské balíky - já jako dítě ještě pamatuji, že byly bez těch bílých obalů, protože mezi mé oblíbené kratochvíle patřilo se na tyto balíky snažit vyškrábat, případně se je svou dětskou silou snažit odvalit z místa někam pryč...




Když jsme došli ke stavení s dvěma koníky v ohradě, už bylo dosti zataženo, takže koníci jsou tady dost tmaví. Koníci byli opravdu roztomilí, líbí se mi i to, že nejsou zavřeni v žádném malém prostoru, naopak, jejich ohrada je dost velká, a je vidět, že se o ně majitelé hezky starají.

Po této zastávce u koníků jsme se již pomalu obrátily na cestu zpátky, protože nám za chvíli už jel autobus domů. Kamarádka byla z procházky nadšená, celou cestu mluvila o tom, jak ji to tady nabilo energií a že už se cítí mnohem lépe. Když jsem už byla doma, volala mi ještě jednou a znovu mi děkovala, že jsem ji vytáhla ven.

I ze zdánlivých maličkostí může mít člověk opravdu velkou radost.


Na závěr ještě fotka mojí Žofinky, která se samozřejmě zase odmítala fotit a dívat se do objektivu, takže jsem ji zachytila alespoň takto.

Procházka byla fajn, já osobně si z lesa a pobytu v přírodě odnáším vždycky pozitivní energii, a také mě to psychicky povzbudilo, takže se už moc těším v pondělí do práce!

A co Vy? Vyrážíte také někam o víkendu na procházku? Nebo jste to také stihli už v pátek? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já se teď o víkendu věnuju chalupě, ale předtím jsme byli 5 dní v Krušných horách a užívali jsme si výletů. Klidně bych tam bývala ještě zůstala, ale dovolenou jsem měla jen týden.
    Měj se fajn

    OdpovědětVymazat
  2. Já už teď chodím na procházky často. Dokud jsem chodila do práce, tak čas nebyl, protože jsem po práci měla mnoho povinností k rodině. To tady ale nebudu rozepisovat. Dělala a jsem jen to, co by měl udělat každý. Teď už si procházky užívám a doháním, co jsem si dřív dovolit nemohla. Procházky, výlety.. Měj se pěkně a užij si léta.

    OdpovědětVymazat
  3. Procházka lese snad nabudí energií každého. Také tam ráda chodím, ale když jsou vedra, tak jako právě dneska, sedím na zahradě neb o stojím pod sprchou. Měj se krásně, pá 😉

    OdpovědětVymazat
  4. Jéé, to musela být krásná procházka :) Také moc ráda bloudím přírodou. S koníky už bohužel nemůžu - mají bolavá kopýtka a cesty v lese, kam jsme dříve chodily, jsou rozježděné, takže by je to bolelo (nemají podkovy), tak chodím sama. Buď pěšky, nebo na kole. Je to skvělý relax.

    OdpovědětVymazat
  5. Procházky v lese mi také dělají dobře na duši. Krásný zdravotní výlet jste zvládly, Jeseníky jsou velmi malebné. Ať už je vám oběma lépe!

    OdpovědětVymazat
  6. tohle bych také potřebovala... minulý týden jsem měla pocit, že jedu psychicky nadoraz.... naštěstí jsem dneska trochu relaxovala na zahrádce :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne