Nedělní ranní procházka

 V sobotu jsme s kamarádkou vyrazili na hasičský ples. Zábava fajn, hrála tam živá hudba, losovala se tombola, prostě fajn večer.

Jsem teď sama doma, přítel je pracovně pryč, takže jsem byla nucena nechat svoji fenku Žofku několik hodin doma. Neměla jsem bohužel nikoho, kdo by mi ji pohlídal. A protože jsem přišla domů až později v noci, měla jsem tak trochu výčitky, že jsem nechala Žofku tak dlouho samotnou. Ona je hrozně hodný pes, vydrží sama, když jsem v práci, ale takhle v noci to bylo jiné. Doma nic neprovedla, ale tak jsem si říkala, že si uděláme zase v neděli nějaký hezký výlet a vyrazíme na pořádnou procházku.

Autobusem jsme tedy brzy ráno vyrazili do místní části obce Adolfovice zvané Mlýnky. Vy, kteří navštěvujete můj blog pravidelně jistě víte, že jsem toto místo navštívila před Vánoci, kdy vyšel také fotografický článek.

Počasí se v neděli vydařilo, krásně svítilo sluníčko, pofukoval mírný příjemný větřík, prostě paráda.

Už v autobuse jsem si všimla, že na obloze bylo hodně kondenzačních pásů z průletů letadel. Je vidět, že se teď hodně létá.

Tento malý potůček protéká kousek od cesty na Mlýnky, pak už vede kopeček mírně do kopce. Bohužel jde vidět, že je pořád hrozné sucho, i u nás v obci ve větších potocích teď neprotéká skoro žádná voda. Snad nám pořádně zaprší.

Největší radost mi udělalo to, že i Žofce se na procházce očividně líbilo. Je to takový náš gaučový pes, na nějaké delší procházky moc není, někdy se mi stává, že ji musím vyloženě nutit do kroku a lehce ji na vodítku tahat, tentokrát šla ale ráda a s chutí.

Naše Žofka, kříženec trpasličího pinče a srnčího ratlíka.

Musím zmínit i jednu dost nepříjemnou situaci, která nás zastihla u obytné části výšlapu na Mlýnky. U jednoho z neoplocených domků se potuloval velký, hnědý pes. Nemyslím si, že by byl toulavý, protože vyběhl ze zadní části zahrady. Ale můžu se samozřejmě mýlit.

Na zahradě ani v dohledu nikdo, žádný psův páníček, no a psisko vyběhlo za námi. Tipovala bych ho na rasu zlatý retrívr, pravděpodobně s něčím zkřížený. Pes začal štěkat, pořád za námi utíkal a nechtěl odejít. Dostala jsem hrozný strach, že Žofku třeba kousne, ona je navíc hodně bázlivý pes, takže začala kňučet a třepat se. Vzala jsem ji do náručí a snažila se psa nějak zahnat, jenže ten byl neodbytný.

Nakonec nás přestal pronásledovat až kousek od tohoto mostku. Otočil se a utekl zpátky.

Já vím, že ten pes mohl být třeba jen přátelský a hodný, a chtěl by se s Žofkou kamarádit. Ale je to několikanásobně větší pes v poměru k Žofce, a pak taky, žádnému psovi nikdy do hlavy nevidíte. Tohle jsou situace, které opravdu nesnáším. V dohledu nikdo nebyl, co kdyby se na mě ten pes vrhnul a kousl mě nebo Žofku?

Nezlobte se na mě, ale tudy chodí právě dost často turisté, a takhle nechávat psa lítat bez dozoru není rozumné, protože tu jezdí i auta a traktory, takže nebezpečí hrozí i odsud. A to nás pak ten pes pronásledoval i cestou zpátky, zase nás kus doprovodil.

Toto místo je taková pěkná zastávka pro turisty, s krásnou dřevěnou budkou a kamenným stolečkem, na kterém je mapa obce a přilehlého okolí.

Za touto zastávkou jsme se prošli ještě kus cesty k lesu, ale pak už jsme se pomalu vraceli na autobus, který nám měl za chvíli jet.

Tyto kytičky mě zaujaly zvláštním tvarem a pěkným zbarvením listů.

Procházka se vydařila, obě jsme byly spokojené, nadýchaly jsme se čerstvého horského vzduchu, a mě ani moc nebolely nohy. Až na ten menší incident s neodbytným psem to bylo moc fajn.

A co Vy? Strávili jste neděli nebo sobotu také na nějaké procházce? Setkali jste se někdy na svých výpravách s toulavým, neodbytným psem? Napište mi do komentářů!

Doufám, že se Vám fotografie alespoň trochu líbily, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥