Přeskočit na hlavní obsah

Nedělní ranní procházka

 V sobotu jsme s kamarádkou vyrazili na hasičský ples. Zábava fajn, hrála tam živá hudba, losovala se tombola, prostě fajn večer.

Jsem teď sama doma, přítel je pracovně pryč, takže jsem byla nucena nechat svoji fenku Žofku několik hodin doma. Neměla jsem bohužel nikoho, kdo by mi ji pohlídal. A protože jsem přišla domů až později v noci, měla jsem tak trochu výčitky, že jsem nechala Žofku tak dlouho samotnou. Ona je hrozně hodný pes, vydrží sama, když jsem v práci, ale takhle v noci to bylo jiné. Doma nic neprovedla, ale tak jsem si říkala, že si uděláme zase v neděli nějaký hezký výlet a vyrazíme na pořádnou procházku.

Autobusem jsme tedy brzy ráno vyrazili do místní části obce Adolfovice zvané Mlýnky. Vy, kteří navštěvujete můj blog pravidelně jistě víte, že jsem toto místo navštívila před Vánoci, kdy vyšel také fotografický článek.

Počasí se v neděli vydařilo, krásně svítilo sluníčko, pofukoval mírný příjemný větřík, prostě paráda.


Už v autobuse jsem si všimla, že na obloze bylo hodně kondenzačních pásů z průletů letadel. Je vidět, že se teď hodně létá.



Tento malý potůček protéká kousek od cesty na Mlýnky, pak už vede kopeček mírně do kopce. Bohužel jde vidět, že je pořád hrozné sucho, i u nás v obci ve větších potocích teď neprotéká skoro žádná voda. Snad nám pořádně zaprší.

Největší radost mi udělalo to, že i Žofce se na procházce očividně líbilo. Je to takový náš gaučový pes, na nějaké delší procházky moc není, někdy se mi stává, že ji musím vyloženě nutit do kroku a lehce ji na vodítku tahat, tentokrát šla ale ráda a s chutí.


Naše Žofka, kříženec trpasličího pinče a srnčího ratlíka.


Musím zmínit i jednu dost nepříjemnou situaci, která nás zastihla u obytné části výšlapu na Mlýnky. U jednoho z neoplocených domků se potuloval velký, hnědý pes. Nemyslím si, že by byl toulavý, protože vyběhl ze zadní části zahrady. Ale můžu se samozřejmě mýlit.

Na zahradě ani v dohledu nikdo, žádný psův páníček, no a psisko vyběhlo za námi. Tipovala bych ho na rasu zlatý retrívr, pravděpodobně s něčím zkřížený. Pes začal štěkat, pořád za námi utíkal a nechtěl odejít. Dostala jsem hrozný strach, že Žofku třeba kousne, ona je navíc hodně bázlivý pes, takže začala kňučet a třepat se. Vzala jsem ji do náručí a snažila se psa nějak zahnat, jenže ten byl neodbytný.

Nakonec nás přestal pronásledovat až kousek od tohoto mostku. Otočil se a utekl zpátky.


Já vím, že ten pes mohl být třeba jen přátelský a hodný, a chtěl by se s Žofkou kamarádit. Ale je to několikanásobně větší pes v poměru k Žofce, a pak taky, žádnému psovi nikdy do hlavy nevidíte. Tohle jsou situace, které opravdu nesnáším. V dohledu nikdo nebyl, co kdyby se na mě ten pes vrhnul a kousl mě nebo Žofku?

Nezlobte se na mě, ale tudy chodí právě dost často turisté, a takhle nechávat psa lítat bez dozoru není rozumné, protože tu jezdí i auta a traktory, takže nebezpečí hrozí i odsud. A to nás pak ten pes pronásledoval i cestou zpátky, zase nás kus doprovodil.


Toto místo je taková pěkná zastávka pro turisty, s krásnou dřevěnou budkou a kamenným stolečkem, na kterém je mapa obce a přilehlého okolí.




Za touto zastávkou jsme se prošli ještě kus cesty k lesu, ale pak už jsme se pomalu vraceli na autobus, který nám měl za chvíli jet.


Tyto kytičky mě zaujaly zvláštním tvarem a pěkným zbarvením listů.

Procházka se vydařila, obě jsme byly spokojené, nadýchaly jsme se čerstvého horského vzduchu, a mě ani moc nebolely nohy. Až na ten menší incident s neodbytným psem to bylo moc fajn.

A co Vy? Strávili jste neděli nebo sobotu také na nějaké procházce? Setkali jste se někdy na svých výpravách s toulavým, neodbytným psem? Napište mi do komentářů!

Doufám, že se Vám fotografie alespoň trochu líbily, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Budka s paprsky dopadajícím na stolek je překrásná.
    Taková milá pozvánka:
    "Pojď posvačit."

    OdpovědětVymazat
  2. Volně pobíhající psy bez pánů taky nesnáším. Od doby, kdy mě v dětství jeden pes docela ošklivě pokousal, jsem se hodně let bála kolem psa byť jenom projít a pes, co se ke mně jen tak rozeběhne, mi nahání strach doteď.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Eliss, to jste si udělaly se Žofkou pěkný výlet. Moc se mi líbí odpočivadlo se stolečkem z kamene. Měj se dobře. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Šerák, to mi něco říká, tam už jsem byla, ale v Mlýnkách tedy ne. Kytička je pitulník: https://visutazahrada.blogspot.com/2021/08/pudopokryvne-rostliny-pitulnik.html, taky ho mám z vycházky.

    OdpovědětVymazat
  5. Maš hezkou fenečku a měly jste krasny vylet.Se psem chodim ven několikrat denně a jezdi s nami i na výlety.Cizich volně pobihajicich psů se bojim ač je Bleky velka a mohla by u nich budit respekt.Zkušenost mam zatim jednu.V sidlišti se občas toula jeden pes už ho taky zname.Utika ze zahrady od Jizery.Je hodny,ale majitel by si ho měl hlidat.Potkaly jsme ho,kdyz Bleky harala,ale stačilo na něj zadupat a skoro se bal.
    Eli,měj hezke dny

    OdpovědětVymazat
  6. Když jsem byla menší, měla jsem ze psů všeobecně panickou hrůzu, teď už je to lepší, ale v blízkosti velkých psů se stejně pořád necítím úplně komfortně. V této situaci bych se teda hrozně bála, naštěstí jsem jí ještě nikdy nebyla vystavena. Je od tebe hezké, že jsi jí tu samotu doma chtěla takhle nahradit :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  7. Parádní výšlap, Eliss.
    Z pobíhajících psů bez páníčků mám taky obavy, člověk nikdy neví... Stala se nám před pár roky hodně velká nepříjemnost ve Valticích na náměstí, dobře dopadla , ale nemusela...
    Měj pohodový den. Helena

    OdpovědětVymazat
  8. Já miluji sobotní a nedělní procházky. Se psem je to náročnější, hlavně když má rád kdejakou louži. 😀

    OdpovědětVymazat
  9. Toulaví a nevychovaní psi mě taky děsí. Zvlášť z těch velkých mám strach, protože přesně jak píšeš, do hlavy jim člověk nevidí.

    Máte v okolí krásnou přírodu. Já jsem v sobotu byla taky na výletě. V okolí Brna, kde jsem se potulovala, bylo už úplné jaro, počasí jen na tričko. Jen to sucho je všude stejné...

    OdpovědětVymazat
  10. Pekna prochazka, mne jednou na prochazce pes kousl...kazdopadne je to neprijemne..Ta kyticka je pitulnik postribreny, hluchavkovita rostlina..

    OdpovědětVymazat
  11. krásná procházka :) a přesně... nevíš, co pejsek udělá :) může být hodný, přátelský, ale něco se mu nebude líbit a ožene se :/ jde i o jeho bezpečí, co kdyby mu někdo něco dal otráveného nebo ho něco může srazit... nechci ani pomyslet, co vše se může stát

    OdpovědětVymazat
  12. Několik adrenalinových setkání se psy jsem zažil v Řecku. Tam jsou psi většinou - zvlášť ve vesnických oblastech - opravdu ostří hlídači, žádní domácí mazánci, což v kombinaci s často chybějícím oplocením vytváří občas nepříjemné situace. Užuž jsem si párkrát myslel, že mě ten drsný hafík sežere, ale pak se naštěstí většinou ukázalo, že pes je naučený bránit konkrétní oblast a když ji opustíš, přestaneš psa zajímat, protože on splnil svůj úkol a zahnal tě :-).

    OdpovědětVymazat
  13. Psal jsem dlouhý komentář, ale zase mi zmizel...

    OdpovědětVymazat
  14. Měli jsme několik psů, ale to jsme bydleli na vesnici. Nejprve jsme si pořídili štěně boxera. To byl boží pes. Později si dcera - puberťačka vyškemrala NO. Také odstavené štěně. V obou případech jsme si pro ně osobně jeli, takže jsme viděli úroveň chovu a jejich majitele.
    Pak jsem jel jednou k panu veterináři pro sérum pro králíky proti myxomatóze. V krabici tam měl nějaká štěnátka. Ptal jsem so ho co to je a on mi řekl,že jsou k utracení. Takže mi na požádání klidně jedno dal. Byl to jezevčík - ovšem, kdo měl někdy nějakého jezevčíka, tak ví o čem mluvím. To byl takový čtverák, že si omotal kolem tlapky i manželku. Klidně mohl ležet v obýváku na křesle na leskimu. Také vůbec nevadilo, když rozkousal lodičky, černé lakýrky. Bohužel ho jednou srazilo na silnici auto. To bylo slziček a kopal se hrobeček.
    Před Boxerem jsem manželku varoval, že slimpe. Né, prý né. To jste neviděli když on jen viděl, jak před ním loupu pomeranč. Když hodil hlavou, tak to měla mnaželka na mikině.
    A, co si myslíte, když se dceři začaly "zapalovat lýtka", tak jsem Německého ovčáka podědil. To byl můj miláček, jezdili jsme s ním na dovolené na různé chaty a chalupy, a tam se na těch nekonečných polích a loukách vyřádil.

    OdpovědětVymazat
  15. To musela být skvělá procházka :) škoda toho psa. Také tohle nemám ráda. Mamka se bojí dalmatinů od té doby, co jsme byly se ségrou malé v kočárku a on se na mamku s kočárkem vyřítil... Nedávno jsme šli na procházku s Ťapkou a z jedné zahrady vyběhl obrovský pes. Naštěstí ho majitelé brzy odvolali. Jsou to nepříjemné zážitky :/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....