Přeskočit na hlavní obsah

Návrat dětí do škol

 Již brzy skončí dětem školou povinným sladké prázdninové nicnedělání, a ony se vrátí zpět do školních lavic. Jenže bohužel díky covidu s další náloží pravidel, podmínek a zákazů.

Prvního září začne pro děti další kolo testování proti nemoci Covid-19. Tedy, pro ty nenaočkované. Další testy proběhnou ještě šestého a devátého září. Pro prvňáčky chválabohu první testování proběhne až druhého, nebudou mít tedy první školní den ovlivněný výtěry z nosu, což je fajn.

Zákonní zástupce dětí mají ale letos možnost testování dětí odmítnout, přičemž dítě se musí účastnit výuky i s tím, že může nemoc teoreticky mít. Má to ale háček. Podle ministra zdravotnictví musí v prvních dnech vlny testování nosit roušku či respirátor i ve třídě. Otestovaní ji musí mít pouze ve společných prostorách školy, jako jsou chodby. Dále bude mít neotestované dítě zakázáno zpívat.

Jasně, podle odborníků se přeci šíří zpěvem koronavirus daleko lépe, díky kapénkám, a tak. Ale vyřadit kvůli tomu třeba žáčka druhé třídy z hudebky? Není to až přehnané? Pak také bude neotestovaný žák vyřazen z tělesné výchovy ve vnitřních prostorách, bude moci cvičit pouze venku. No, ono září, a hlavně jeho začátek bývá už dost často studený, a třeba kolem toho devátého se už může začít podzimní sychravo pěkně projevovat, hlavně na horách. A v takové zimě bude muset žák cvičit venku? Co si pamatuji, tak i na střední, i na učňáku, jsme na začátku školního roku vždy cvičívali uvnitř, až na jaře, když se pořádně oteplilo, jsme chodili ven, výjimkou bylo snad jen někdy hodně nezvykle teplé počasí.

A dále, neotestované dítě, bude muset svačit a obědvat ve vzdálenosti jeden a půl metru od ostatních spolužáků. To už se snad nedá ani komentovat.





Jak si asi bude připadat malá holčička ve třetí třídě, jejíž rodiče ji nenaočkovali, nechtějí ji nechat v prvních dnech školy testovat, a ona teď bude muset mít pořád ve třídě nasazenou roušku, ostatní ne, bude muset svačit a obědvat odděleně od svých spolužáků? Asi si bude připadat odstrčená od ostatních a může mít pocit méněcennosti. 

Jako já chápu, že ministerstvo se snaží zabránit šíření nákazy, ale toto už lehce zavání diskriminací neočkovaných a neotestovaných dětí. A navíc, ty děti za to většinou nemohou. Jejich rodiče učiní rozhodnutí o tom, že nechtějí dítě otestovat, a odnese to dítě vyloučením z kolektivu. Pro někoho to nemusí být tak hrozné, ale děti mají složitou psychiku, a může to na ně mít dopad.

Takže rodiče jsou v podstatě přinuceni k testování dětí pod nátlakem, protože žádný rodič asi nebude chtít vyloučit své dítě takto z kolektivu. Nevím, jak bych se zachovala já, protože děti nemám, aletohle je fakt pěkně na hlavu.

Navíc, proč je to testování v tak malém časovém rozpětí? Začátek září až do půlky testy, a pak už nic? Tím tedy "diskriminace" dětí skončí a i ti netestovaní budou moci chodit bez roušek a cvičit a zpívat normálně? Nebo ministerstvo přijde s něčím dalším?

Nevím, selský rozum mi to prostě nebere, a vůbec se mi nelíbí takové jakési rozdělování dětí, hlavně na začátku roku. To může být pro některé podnět třeba k šikaně netestovaných a neočkovaných, protože ti si mohou připadat jako ti "lepší." Ale to je jen hypotéza. Jenže sama vím, že děti dovedou být hodně zlé k někomu, kdo je jiný, takže třeba u těch starších může docházet ke konfliktům.

Je samozřejmě i na každé škole, jak se k tomuto opatření postaví. V půlce dubna odmítl třeba ředitel Waldorské základní a střední školy v Semilech žáky testovat, a nevyžadoval po nich ani roušky a respirátory. Vyjádřil se k tomu s tím, že "škola není testovací centrum a za žáky mají nést zodpovědnost jejich rodiče." V článku je dále psáno, že městská rada měla v úmyslu ředitele odvolat, zda k tomu skutečně došlo, jsem už ale nedohledala.



Článek přikládám zde:

https://tn.nova.cz/clanek/reditel-se-vzeprel-narizeni-odmita-testovat-zaky-a-nepozaduje-rousky.html

Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. Reakce rodičů na sociálních sítích jsou většinou nesouhlasné, některé nechtějí děti za takových podmínek do škol poslat. Já sama děti nemám, nevím, jak bych se zachovala já, ale příkazy ministerstva mi připadají hodně divné a nerozumím tomu. Proč by děti měly nést zodpovědnost a být vyčleněny z kolektivu jen díky tomu, že rodiče s něčím nesouhlasí?

Co si o tomto myslíte Vy? Má smysl, aby se děti tak často v září testovaly, a aby ty netestované nemohly dělat některé činnosti a musely svačit stranou od ostatních? Jsou opravdu pro kolektiv tak nebezpeční? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Testovat se musí až do vyprodání zásob.
    Tak praví zákon trhu.
    Ale toho ředitele ze Semil obdivuji.
    I když už asi ředitelem není.
    Dříve byly děti nuceni nosit pionýrské šátky, nyní roušky😎

    OdpovědětVymazat
  2. Je-to-virus. Viru je u prdele, co si rodič myslí, nebo jak se bude cítit prvňáček, tudíž smůla, prostě prevence je nutná. A když to rodič nechce pochopit, tak má holt smůlu, se nemůže pokrčit rameny a nechat dítě bez jakékoli ochrany v době celosvětové pandemie navolno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Navolno? Takže je ok že děti ve třídě s rouškou ne a na chodbě jo? Stejně si ten bacil předají třeba cestou do nebo ze školy a je jedno kdo bude mít ochranu úst nebo ne. Politici to už předhánějí mám vnuky ve školce a děsím se toho jaká bude jejich budoucnost. A mimochodem ten "vir" není tak hrozný. Při opravdové pandemii by musela být úmrtnost mnohem vyšší dělají z nás celou dobu jen tupé bekajici ovečky. Děti jsou naše budoucnost. Eva

      Vymazat
    2. A viru je (jak je vidět ze statistik) šumák, jestli jsi očkovaný nebo ne.
      A plno buněk odumírá nedostatkem kyslíku, když má člověk respirátor nasazený ve vydýchané místnosti. Obzvlášť těch mozkových.

      Vymazat
  3. Je to hrozná komedie...jsem si jistá tím, že to bude mezi dětmi vyvolávat nevraživost, co je to za omezení, že bez testování budou děcka jíst svačinu o samotě?? Kde to do hajzlu jsme? Chápu důvod antigenních testů, ale není tohle všechno už prostě pořádně za hranou? Jak dlouho se tady s tím potýkáme a kam nás dostala vláda ČR? Do kouta, přesně jako ty blbý ovce a lidi se nechaj, protože pak mají výhody (bez ohledu na to, co jim napíchají do těla)...
    Očkovat se uměle vytvořenou vakcínou na umělý vir? Ne, děkuju. Už toho mám po krk.

    Hezky zpracovaný článek Eliss.

    OdpovědětVymazat
  4. Já myslím, že se zbytečně staráme. Plno úvah, rozčilování a praxe ve třídě ukáže jak to půjde a šikovná učitelka si určitě poradí.

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, zdravím. Moje vnučka Anička nastupuje v září do 1. třídy, tak jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Bojí se totiž testování, je vyplašená ze školky, nechtěla tam kvůli tomu vůbec chodit. Sama očkovaná jsem, ale diskriminace neočkovaných se mě nelíbí. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Eliss, já si myslím, že tyhle pravidla pro neočkované/netestované zůstanou jen na papíře... praxe ukáže :)

    Stačí se projít teď po venku a vidět, jak se dodržují opatření (třeba respirátory v MHD, obchodech...)

    OdpovědětVymazat
  7. Že se těmito opatřeními zastaví šíření koronaviru, je podle mého názoru jen iluze. Ideální cestu ani po roce a půl spolužití s virem neznáme a řada z opatření, která se dělají, jen maskují prostou skutečnost, že jako společnost nevíme, kudy dál, protože jsme narazili na limity plynoucí z rozvoje individuálních práv. Jenže ukaž mi politika, který řekne: "Hele, fakt nevíme, tápeme, zkoušíme, co zabere, moc nám to nejde a každé řešení, které vyzkoušíme, prostě někoho poškodí a nejspíš i někoho zabije, jinak to nejde, takže žádnou spravedlnost v tom nehledejte." No a některý z matematiků možná využije nejbližší příští lockdown k tomu, aby naformulovat nový zákon - něco v tom smyslu, že součin efektivity sebezáchovných (tedy nejen protiepidemických) společenských opatření E a míry individuální svobody IS zůstává konstantní, takže když chceme zvýšit jedno, snížíme tím automaticky to druhé, což se už z definice nikdy nebude líbit všem:-).

    OdpovědětVymazat
  8. Také se bojím, že děti budou kvůli tomu utlačovány. Je to strašně složité... Doufali jsme, že už všechno bude normální, ale asi bohužel zatím ne... :(

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...