Přeskočit na hlavní obsah

Návrat dětí do škol

 Již brzy skončí dětem školou povinným sladké prázdninové nicnedělání, a ony se vrátí zpět do školních lavic. Jenže bohužel díky covidu s další náloží pravidel, podmínek a zákazů.

Prvního září začne pro děti další kolo testování proti nemoci Covid-19. Tedy, pro ty nenaočkované. Další testy proběhnou ještě šestého a devátého září. Pro prvňáčky chválabohu první testování proběhne až druhého, nebudou mít tedy první školní den ovlivněný výtěry z nosu, což je fajn.

Zákonní zástupce dětí mají ale letos možnost testování dětí odmítnout, přičemž dítě se musí účastnit výuky i s tím, že může nemoc teoreticky mít. Má to ale háček. Podle ministra zdravotnictví musí v prvních dnech vlny testování nosit roušku či respirátor i ve třídě. Otestovaní ji musí mít pouze ve společných prostorách školy, jako jsou chodby. Dále bude mít neotestované dítě zakázáno zpívat.

Jasně, podle odborníků se přeci šíří zpěvem koronavirus daleko lépe, díky kapénkám, a tak. Ale vyřadit kvůli tomu třeba žáčka druhé třídy z hudebky? Není to až přehnané? Pak také bude neotestovaný žák vyřazen z tělesné výchovy ve vnitřních prostorách, bude moci cvičit pouze venku. No, ono září, a hlavně jeho začátek bývá už dost často studený, a třeba kolem toho devátého se už může začít podzimní sychravo pěkně projevovat, hlavně na horách. A v takové zimě bude muset žák cvičit venku? Co si pamatuji, tak i na střední, i na učňáku, jsme na začátku školního roku vždy cvičívali uvnitř, až na jaře, když se pořádně oteplilo, jsme chodili ven, výjimkou bylo snad jen někdy hodně nezvykle teplé počasí.

A dále, neotestované dítě, bude muset svačit a obědvat ve vzdálenosti jeden a půl metru od ostatních spolužáků. To už se snad nedá ani komentovat.





Jak si asi bude připadat malá holčička ve třetí třídě, jejíž rodiče ji nenaočkovali, nechtějí ji nechat v prvních dnech školy testovat, a ona teď bude muset mít pořád ve třídě nasazenou roušku, ostatní ne, bude muset svačit a obědvat odděleně od svých spolužáků? Asi si bude připadat odstrčená od ostatních a může mít pocit méněcennosti. 

Jako já chápu, že ministerstvo se snaží zabránit šíření nákazy, ale toto už lehce zavání diskriminací neočkovaných a neotestovaných dětí. A navíc, ty děti za to většinou nemohou. Jejich rodiče učiní rozhodnutí o tom, že nechtějí dítě otestovat, a odnese to dítě vyloučením z kolektivu. Pro někoho to nemusí být tak hrozné, ale děti mají složitou psychiku, a může to na ně mít dopad.

Takže rodiče jsou v podstatě přinuceni k testování dětí pod nátlakem, protože žádný rodič asi nebude chtít vyloučit své dítě takto z kolektivu. Nevím, jak bych se zachovala já, protože děti nemám, aletohle je fakt pěkně na hlavu.

Navíc, proč je to testování v tak malém časovém rozpětí? Začátek září až do půlky testy, a pak už nic? Tím tedy "diskriminace" dětí skončí a i ti netestovaní budou moci chodit bez roušek a cvičit a zpívat normálně? Nebo ministerstvo přijde s něčím dalším?

Nevím, selský rozum mi to prostě nebere, a vůbec se mi nelíbí takové jakési rozdělování dětí, hlavně na začátku roku. To může být pro některé podnět třeba k šikaně netestovaných a neočkovaných, protože ti si mohou připadat jako ti "lepší." Ale to je jen hypotéza. Jenže sama vím, že děti dovedou být hodně zlé k někomu, kdo je jiný, takže třeba u těch starších může docházet ke konfliktům.

Je samozřejmě i na každé škole, jak se k tomuto opatření postaví. V půlce dubna odmítl třeba ředitel Waldorské základní a střední školy v Semilech žáky testovat, a nevyžadoval po nich ani roušky a respirátory. Vyjádřil se k tomu s tím, že "škola není testovací centrum a za žáky mají nést zodpovědnost jejich rodiče." V článku je dále psáno, že městská rada měla v úmyslu ředitele odvolat, zda k tomu skutečně došlo, jsem už ale nedohledala.



Článek přikládám zde:

https://tn.nova.cz/clanek/reditel-se-vzeprel-narizeni-odmita-testovat-zaky-a-nepozaduje-rousky.html

Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. Reakce rodičů na sociálních sítích jsou většinou nesouhlasné, některé nechtějí děti za takových podmínek do škol poslat. Já sama děti nemám, nevím, jak bych se zachovala já, ale příkazy ministerstva mi připadají hodně divné a nerozumím tomu. Proč by děti měly nést zodpovědnost a být vyčleněny z kolektivu jen díky tomu, že rodiče s něčím nesouhlasí?

Co si o tomto myslíte Vy? Má smysl, aby se děti tak často v září testovaly, a aby ty netestované nemohly dělat některé činnosti a musely svačit stranou od ostatních? Jsou opravdu pro kolektiv tak nebezpeční? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Testovat se musí až do vyprodání zásob.
    Tak praví zákon trhu.
    Ale toho ředitele ze Semil obdivuji.
    I když už asi ředitelem není.
    Dříve byly děti nuceni nosit pionýrské šátky, nyní roušky😎

    OdpovědětVymazat
  2. Je-to-virus. Viru je u prdele, co si rodič myslí, nebo jak se bude cítit prvňáček, tudíž smůla, prostě prevence je nutná. A když to rodič nechce pochopit, tak má holt smůlu, se nemůže pokrčit rameny a nechat dítě bez jakékoli ochrany v době celosvětové pandemie navolno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Navolno? Takže je ok že děti ve třídě s rouškou ne a na chodbě jo? Stejně si ten bacil předají třeba cestou do nebo ze školy a je jedno kdo bude mít ochranu úst nebo ne. Politici to už předhánějí mám vnuky ve školce a děsím se toho jaká bude jejich budoucnost. A mimochodem ten "vir" není tak hrozný. Při opravdové pandemii by musela být úmrtnost mnohem vyšší dělají z nás celou dobu jen tupé bekajici ovečky. Děti jsou naše budoucnost. Eva

      Vymazat
    2. A viru je (jak je vidět ze statistik) šumák, jestli jsi očkovaný nebo ne.
      A plno buněk odumírá nedostatkem kyslíku, když má člověk respirátor nasazený ve vydýchané místnosti. Obzvlášť těch mozkových.

      Vymazat
  3. Je to hrozná komedie...jsem si jistá tím, že to bude mezi dětmi vyvolávat nevraživost, co je to za omezení, že bez testování budou děcka jíst svačinu o samotě?? Kde to do hajzlu jsme? Chápu důvod antigenních testů, ale není tohle všechno už prostě pořádně za hranou? Jak dlouho se tady s tím potýkáme a kam nás dostala vláda ČR? Do kouta, přesně jako ty blbý ovce a lidi se nechaj, protože pak mají výhody (bez ohledu na to, co jim napíchají do těla)...
    Očkovat se uměle vytvořenou vakcínou na umělý vir? Ne, děkuju. Už toho mám po krk.

    Hezky zpracovaný článek Eliss.

    OdpovědětVymazat
  4. Já myslím, že se zbytečně staráme. Plno úvah, rozčilování a praxe ve třídě ukáže jak to půjde a šikovná učitelka si určitě poradí.

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, zdravím. Moje vnučka Anička nastupuje v září do 1. třídy, tak jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Bojí se totiž testování, je vyplašená ze školky, nechtěla tam kvůli tomu vůbec chodit. Sama očkovaná jsem, ale diskriminace neočkovaných se mě nelíbí. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Eliss, já si myslím, že tyhle pravidla pro neočkované/netestované zůstanou jen na papíře... praxe ukáže :)

    Stačí se projít teď po venku a vidět, jak se dodržují opatření (třeba respirátory v MHD, obchodech...)

    OdpovědětVymazat
  7. Že se těmito opatřeními zastaví šíření koronaviru, je podle mého názoru jen iluze. Ideální cestu ani po roce a půl spolužití s virem neznáme a řada z opatření, která se dělají, jen maskují prostou skutečnost, že jako společnost nevíme, kudy dál, protože jsme narazili na limity plynoucí z rozvoje individuálních práv. Jenže ukaž mi politika, který řekne: "Hele, fakt nevíme, tápeme, zkoušíme, co zabere, moc nám to nejde a každé řešení, které vyzkoušíme, prostě někoho poškodí a nejspíš i někoho zabije, jinak to nejde, takže žádnou spravedlnost v tom nehledejte." No a některý z matematiků možná využije nejbližší příští lockdown k tomu, aby naformulovat nový zákon - něco v tom smyslu, že součin efektivity sebezáchovných (tedy nejen protiepidemických) společenských opatření E a míry individuální svobody IS zůstává konstantní, takže když chceme zvýšit jedno, snížíme tím automaticky to druhé, což se už z definice nikdy nebude líbit všem:-).

    OdpovědětVymazat
  8. Také se bojím, že děti budou kvůli tomu utlačovány. Je to strašně složité... Doufali jsme, že už všechno bude normální, ale asi bohužel zatím ne... :(

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne