Přeskočit na hlavní obsah

Návrat dětí do škol

 Již brzy skončí dětem školou povinným sladké prázdninové nicnedělání, a ony se vrátí zpět do školních lavic. Jenže bohužel díky covidu s další náloží pravidel, podmínek a zákazů.

Prvního září začne pro děti další kolo testování proti nemoci Covid-19. Tedy, pro ty nenaočkované. Další testy proběhnou ještě šestého a devátého září. Pro prvňáčky chválabohu první testování proběhne až druhého, nebudou mít tedy první školní den ovlivněný výtěry z nosu, což je fajn.

Zákonní zástupce dětí mají ale letos možnost testování dětí odmítnout, přičemž dítě se musí účastnit výuky i s tím, že může nemoc teoreticky mít. Má to ale háček. Podle ministra zdravotnictví musí v prvních dnech vlny testování nosit roušku či respirátor i ve třídě. Otestovaní ji musí mít pouze ve společných prostorách školy, jako jsou chodby. Dále bude mít neotestované dítě zakázáno zpívat.

Jasně, podle odborníků se přeci šíří zpěvem koronavirus daleko lépe, díky kapénkám, a tak. Ale vyřadit kvůli tomu třeba žáčka druhé třídy z hudebky? Není to až přehnané? Pak také bude neotestovaný žák vyřazen z tělesné výchovy ve vnitřních prostorách, bude moci cvičit pouze venku. No, ono září, a hlavně jeho začátek bývá už dost často studený, a třeba kolem toho devátého se už může začít podzimní sychravo pěkně projevovat, hlavně na horách. A v takové zimě bude muset žák cvičit venku? Co si pamatuji, tak i na střední, i na učňáku, jsme na začátku školního roku vždy cvičívali uvnitř, až na jaře, když se pořádně oteplilo, jsme chodili ven, výjimkou bylo snad jen někdy hodně nezvykle teplé počasí.

A dále, neotestované dítě, bude muset svačit a obědvat ve vzdálenosti jeden a půl metru od ostatních spolužáků. To už se snad nedá ani komentovat.





Jak si asi bude připadat malá holčička ve třetí třídě, jejíž rodiče ji nenaočkovali, nechtějí ji nechat v prvních dnech školy testovat, a ona teď bude muset mít pořád ve třídě nasazenou roušku, ostatní ne, bude muset svačit a obědvat odděleně od svých spolužáků? Asi si bude připadat odstrčená od ostatních a může mít pocit méněcennosti. 

Jako já chápu, že ministerstvo se snaží zabránit šíření nákazy, ale toto už lehce zavání diskriminací neočkovaných a neotestovaných dětí. A navíc, ty děti za to většinou nemohou. Jejich rodiče učiní rozhodnutí o tom, že nechtějí dítě otestovat, a odnese to dítě vyloučením z kolektivu. Pro někoho to nemusí být tak hrozné, ale děti mají složitou psychiku, a může to na ně mít dopad.

Takže rodiče jsou v podstatě přinuceni k testování dětí pod nátlakem, protože žádný rodič asi nebude chtít vyloučit své dítě takto z kolektivu. Nevím, jak bych se zachovala já, protože děti nemám, aletohle je fakt pěkně na hlavu.

Navíc, proč je to testování v tak malém časovém rozpětí? Začátek září až do půlky testy, a pak už nic? Tím tedy "diskriminace" dětí skončí a i ti netestovaní budou moci chodit bez roušek a cvičit a zpívat normálně? Nebo ministerstvo přijde s něčím dalším?

Nevím, selský rozum mi to prostě nebere, a vůbec se mi nelíbí takové jakési rozdělování dětí, hlavně na začátku roku. To může být pro některé podnět třeba k šikaně netestovaných a neočkovaných, protože ti si mohou připadat jako ti "lepší." Ale to je jen hypotéza. Jenže sama vím, že děti dovedou být hodně zlé k někomu, kdo je jiný, takže třeba u těch starších může docházet ke konfliktům.

Je samozřejmě i na každé škole, jak se k tomuto opatření postaví. V půlce dubna odmítl třeba ředitel Waldorské základní a střední školy v Semilech žáky testovat, a nevyžadoval po nich ani roušky a respirátory. Vyjádřil se k tomu s tím, že "škola není testovací centrum a za žáky mají nést zodpovědnost jejich rodiče." V článku je dále psáno, že městská rada měla v úmyslu ředitele odvolat, zda k tomu skutečně došlo, jsem už ale nedohledala.



Článek přikládám zde:

https://tn.nova.cz/clanek/reditel-se-vzeprel-narizeni-odmita-testovat-zaky-a-nepozaduje-rousky.html

Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. Reakce rodičů na sociálních sítích jsou většinou nesouhlasné, některé nechtějí děti za takových podmínek do škol poslat. Já sama děti nemám, nevím, jak bych se zachovala já, ale příkazy ministerstva mi připadají hodně divné a nerozumím tomu. Proč by děti měly nést zodpovědnost a být vyčleněny z kolektivu jen díky tomu, že rodiče s něčím nesouhlasí?

Co si o tomto myslíte Vy? Má smysl, aby se děti tak často v září testovaly, a aby ty netestované nemohly dělat některé činnosti a musely svačit stranou od ostatních? Jsou opravdu pro kolektiv tak nebezpeční? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Testovat se musí až do vyprodání zásob.
    Tak praví zákon trhu.
    Ale toho ředitele ze Semil obdivuji.
    I když už asi ředitelem není.
    Dříve byly děti nuceni nosit pionýrské šátky, nyní roušky😎

    OdpovědětVymazat
  2. Je-to-virus. Viru je u prdele, co si rodič myslí, nebo jak se bude cítit prvňáček, tudíž smůla, prostě prevence je nutná. A když to rodič nechce pochopit, tak má holt smůlu, se nemůže pokrčit rameny a nechat dítě bez jakékoli ochrany v době celosvětové pandemie navolno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Navolno? Takže je ok že děti ve třídě s rouškou ne a na chodbě jo? Stejně si ten bacil předají třeba cestou do nebo ze školy a je jedno kdo bude mít ochranu úst nebo ne. Politici to už předhánějí mám vnuky ve školce a děsím se toho jaká bude jejich budoucnost. A mimochodem ten "vir" není tak hrozný. Při opravdové pandemii by musela být úmrtnost mnohem vyšší dělají z nás celou dobu jen tupé bekajici ovečky. Děti jsou naše budoucnost. Eva

      Vymazat
    2. A viru je (jak je vidět ze statistik) šumák, jestli jsi očkovaný nebo ne.
      A plno buněk odumírá nedostatkem kyslíku, když má člověk respirátor nasazený ve vydýchané místnosti. Obzvlášť těch mozkových.

      Vymazat
  3. Je to hrozná komedie...jsem si jistá tím, že to bude mezi dětmi vyvolávat nevraživost, co je to za omezení, že bez testování budou děcka jíst svačinu o samotě?? Kde to do hajzlu jsme? Chápu důvod antigenních testů, ale není tohle všechno už prostě pořádně za hranou? Jak dlouho se tady s tím potýkáme a kam nás dostala vláda ČR? Do kouta, přesně jako ty blbý ovce a lidi se nechaj, protože pak mají výhody (bez ohledu na to, co jim napíchají do těla)...
    Očkovat se uměle vytvořenou vakcínou na umělý vir? Ne, děkuju. Už toho mám po krk.

    Hezky zpracovaný článek Eliss.

    OdpovědětVymazat
  4. Já myslím, že se zbytečně staráme. Plno úvah, rozčilování a praxe ve třídě ukáže jak to půjde a šikovná učitelka si určitě poradí.

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, zdravím. Moje vnučka Anička nastupuje v září do 1. třídy, tak jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Bojí se totiž testování, je vyplašená ze školky, nechtěla tam kvůli tomu vůbec chodit. Sama očkovaná jsem, ale diskriminace neočkovaných se mě nelíbí. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Eliss, já si myslím, že tyhle pravidla pro neočkované/netestované zůstanou jen na papíře... praxe ukáže :)

    Stačí se projít teď po venku a vidět, jak se dodržují opatření (třeba respirátory v MHD, obchodech...)

    OdpovědětVymazat
  7. Že se těmito opatřeními zastaví šíření koronaviru, je podle mého názoru jen iluze. Ideální cestu ani po roce a půl spolužití s virem neznáme a řada z opatření, která se dělají, jen maskují prostou skutečnost, že jako společnost nevíme, kudy dál, protože jsme narazili na limity plynoucí z rozvoje individuálních práv. Jenže ukaž mi politika, který řekne: "Hele, fakt nevíme, tápeme, zkoušíme, co zabere, moc nám to nejde a každé řešení, které vyzkoušíme, prostě někoho poškodí a nejspíš i někoho zabije, jinak to nejde, takže žádnou spravedlnost v tom nehledejte." No a některý z matematiků možná využije nejbližší příští lockdown k tomu, aby naformulovat nový zákon - něco v tom smyslu, že součin efektivity sebezáchovných (tedy nejen protiepidemických) společenských opatření E a míry individuální svobody IS zůstává konstantní, takže když chceme zvýšit jedno, snížíme tím automaticky to druhé, což se už z definice nikdy nebude líbit všem:-).

    OdpovědětVymazat
  8. Také se bojím, že děti budou kvůli tomu utlačovány. Je to strašně složité... Doufali jsme, že už všechno bude normální, ale asi bohužel zatím ne... :(

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula