Po delší době jsem se rozhodla napsat zase nějakou trochu strašidelnou povídku. Doufám, že se Vám bude alespoň trochu líbit! Před měsícem jsem se přestěhovala do nového bytu. Ve svých jednadvaceti letech jsem usoudila, že bylo vhodné se trochu osamostatnit a nemít za zády pořád rodiče. Domek jsem měla pronajatý, stál na konci města, v klidné čtvrti, žádní pobudové ani vřískající děti, prostě pohodička. Ideální bylo i to, že majitel dům pronajímal až za směšně nízkou cenu i vzhledem k tomu, že se jednalo o málo frekventované místo. To mi ale nevadilo, klid mám ráda, a do práce jsem to měla z nového domku pár metrů pěšky. Super. Domek s popisným číslem sto padesát sedm neměl žádnou zahrádku zahrádku ani dvorek. Při prvním rozhovoru s majitelem jsem získala dojem, že chce dům pronajmout co nejrychleji, a to třeba i zdarma. Byl nervózní, sice se snažil působit mile, ale nijak moc se mu to nedařilo. Ale tento špatný dojem napravil nakonec dům samotný. Byl sice menší, ale úžasně zařízený, s