Přeskočit na hlavní obsah

Podivné sny

 Mám takový dojem, že když jsem byla dítě, sny jsem si pamatovala mnohem více - někdy jich bylo za jednu noc dokonce několik. Často se mi zdálo o škole nebo o rodině.

Ve dvanácti letech se u mě poprvé projevila náměsíčnost. Stalo se to v létě, tehdy jsme byli s rodiči na dovolené v Praze u tety. Já osobně si z toho zážitku nepamatuji vůbec nic, jenom jsem byla druhý den hrozně unavená, jako bych se vůbec nevyspala. Na druhý den mi to popisovala máma. V noci ji probudil nějaký hluk, tak vstala a našla mě, jak škrábu nehty na skříň. 

Měla jsem jsem zavřené oči, vypadalo to, jako bych spala. Když na mě mluvila, tak jsem normálně komunikovala, dokonce jsem tvrdila, že potřebuju na záchod. Když mě tedy v tom podivném transu dovedla na toaletu, začala jsem usínat, a tak mě dovedla zpátky do postele. Tam jsem zase normálně spala, jakoby se vůbec nic nestalo. 

Myslím, že tento stav náměsíčnosti mohlo spustit dlouhé únavné cestování do Prahy, pak jsme šli ještě na nějaký výlet a možná taky spánek v cizím prostředí, na které jsem nebyla zvyklá. Souhra okolností, a moje noční putování bylo na světě. Kdyby mi to máma na druhý den nevyprávěla, vůbec bych o tom nevěděla, tento noční výlet si vůbec nepamatuji. Toto se mi stalo ještě několikrát, i na učňáku, když jsem byla na intru. To na mě jednou ráno s hrůzou koukaly spolubydlící a tvrdily, že jsem je v noci hrozně vyděsila. V noci je vzbudil řev, a uviděly mě, sedět na posteli s nataženýma rukama a křičet: "Adélo, Adélo!" To jsem zopakovala několikrát, a pak jsem si měla zase lehnout a klidně usnout. Zase si to vůbec nepamatuji a přemýšlela jsem, jestli si ze mě holky nedělají srandu, ale byly jsme dobré kamarádky tak si myslím, že říkaly pravdu.



Co bydlím s přítelem, tak už náměsíčná nejsem, ale je tu trochu jiný problém. Když se mi zdá nějaký ošklivý sen, křičím, a někdy dokonce i brečím ze spaní. Nejhorší to bylo vloni před maturitou, kdy jsem byla ve velkém stresu z jedné části zkoušky.

Tehdy se mi zdálo snad tři noci po sobě o pavoucích. Pavouky nesnáším, mám z nich fobii, a kdo z Vás má podobnou fobii z jiného zvířete jistě víte, jaké to je. Když vidím nějakého většího pavouka mám husí kůži po celém těle a zcela iracionální strach. Já vím, že ten pavouk na mě jen tak neskočí a nezakousne mě, ale nervová soustava reaguje nepřiměřeně... 

A ten opakující se sen o pavoucích byl neuvěřitelně živý. V tom snu jsem totiž měla pavouka v posteli vedle sebe na polštáři, lezl mi přímo vedle hlavy. Tak nějak jsem si asi myslela, že je to skutečné, a budila jsem se s hrozným řevem. Přítel často ponocuje, takže za mnou hned utíkal z obýváku. Prý jsem řvala, jako by mě někdo vraždil.

Kdyby se stalo jednou, tak dobrý, ale tři dny po sobě? Vždycky to bylo stejné - křik, vzbuzení, pláč a pak jsem znovu klidně usnula. Pamatuji si ten hrozný pocit, jak jsem se celá třásla a tahala přítele do postele ať se podívá, kde je ten pavouk, protože jsem měla strach si do té postele znovu lehnout. Hrozně jsem se za to styděla, protože hned vedle naší ložnice mají ložnici i sousedi, a kdoví co si mysleli, když slyšeli uprostřed noci takový hrozný řev. 

Jak ustal předmaturitní stres tak ustaly i tyto hrozné živé sny, ale myslím, že na to nikdy nezapomenu.

Jak jsem začala chodit do práce, většinou si sny moc nepamatuji. Jednak vstávám hodně brzo, a asi to celé tak nějak zaspím. Stresy poslední dobou moc nemám, v práci je to pořád stejný kolotoč, sice byl ze začátku problém si zvyknout na to brzké vstávání, ale to už je v pohodě. Když se cítím hodně unavená, tak si doma po práci ještě na hodinku nebo dvě zdřímnu. 

Ale v noci ze včerejška na dnešek se mi zdál dost divný sen, po dlouhé době je to něco, co si opravdu pamatuji a bylo to dost divné, tak jsem se rozhodla o tom napsat.

Vtom snu jsem byla v našem městě, asi jsem se vydala na nákupy. Vešla jsem do obchůdku s kávou a sypanými čaji, kde běžně nakupuji. I v tom snu mě zarazilo, že nikdo z nakupujících ani prodavačka neměl roušky. Obchůdek byl zařízený jinak, než jsem zvyklá, byla tam velká fronta a také jiná, mladší prodavačka.

Když jsem viděla tu frontu, rozhodla jsem se odejít ven. Z kabelky jsem venku na ulici vytáhla respirátor, který byl celý špinavý od nějakých drobků, zmuchlaný, prostě hnus. Začala jsem šílet a říkala jsem si, že budu muset poprosit někoho na ulici, aby mi prodal nějaký respirátor či roušku, protože v tom špinavém mě přeci řidič nevezme do autobusu.

Procházela jsem se po městě dál, až jsem došla k vývěsce, kde bývají parte. Tak jsem uviděla jméno svojí spolužačky z učňáku. Bylo tam napsáno, že zemřela nějak tragicky, a pod ní byla další tři smuteční oznámení mladých lidí. Bylo jasné, že šlo o autonehodu. V tom snu jsem se hrozně rozbrečela a šla jsem na autobus, a to bylo všechno. Vzbudila jsem v sedm hodin ráno, zase s brekem a úplně mokrým polštářem. I moje fenečka, která se mnou spí v posteli - máme krysaříka - na mě vyjeveně hleděla.

Zase jsem brečela ze spaní. Ale musím říct, že jsem z toho snu dost špatná. Nevím, proč se mi zdálo zrovna o té spolužačce, protože se nestýkáme, neviděla jsem ji několik let, naposledy před dvěma lety a to obsluhovala v jedné restauraci. Hned ráno jsem pro jistotu zkontrolovala její profil na Facebooku, jestli se fakt nic nestalo, a samozřejmě že ne. 

Dlouho se mi nezdálo nic tak hnusného a musím o tom pořád přemýšlet. Dívala jsem se i na internetový snář a sen o smrti prý značí symbolicky konec jedné životní etapy a začátek další, čili něco nového. Tak uvidím, třeba mě opravdu potká nějaká změna, ale doufám, že příjemná. A sny o pavoucích zase znamenají nějaký podvědomý strach, což by souhlasilo s tou loňskou maturitou. 

Je fascinující, jak dokáže lidská mysl reagovat na nějaké věci v podobě snů, a asi bychom měli snům naslouchat a zajímat se o jejich význam.



Tak už jen doufám, že se mi nic podobně ošklivého nebude dlouho zdát. Uvítala bych nějaký pěkný sen o horách sladkostí nebo o nějaké pěkné dovolené, třeba v Karibiku. Jen už žádné noční můry. Možná to bude znít hloupě, ale já pak o tom snu celý den přemýšlím a jsem z toho opravdu špatná.

A co Vy? Jaké se Vám zdají sny? Byli jste někdy náměsíční? Křičíte někdy ze spaní? Zdálo se Vám už někdy něco zneklidňujícího? A hledáte výklady svých snů ve snáři, nebo nad tím, co se Vám zdálo, jen mávnete rukou? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

PS: Přeji všem svým čtenářům jen pěkné sny a klidný a dostatečný spánek!



Komentáře

  1. Je pravda, že jsem taky kdysi občas míval děsivé sny, ze kterých jsem se probouzel zpocený do hluboké noci. Pak jsem ale paradoxně díky tomu, že jsem začal psát blogové články, přišel na metodu, díky které tyhle noční můry prakticky vymizely. Asi kdybych to vyprávěl nějakému psychologovi, poťukal by si na čelo, jak amatérsky mu fušuju do práce, ale pro mě je důležité, že můj "blogový plašič nočních můr" funguje a zlý sen už jsem neměl řadu let.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak radí bard Wolker: "Zabij sen" /viz Balada o snu ze sbírky Těžká hodina/

      Vymazat
  2. Já jsem byla náměsíčná jako dítě a pak to nějak přestalo. Mě nedávno probudilo, jak jsem zpívala jednu písničku :D Jinak taky brečím ze spaní, zrovna včera se mi zdálo, že jsem se vrátila v čase, že umřel dědeček, který už je ve skutečnosti po smrti. Ležel v posteli a já dala obličej na polštář vedle něj a hrozně brečela. Pak jsem se probudila a říkala si "dědečku, chybíš nám". Tak jsem z toho taky bylo špatná. Tak tedy přeju ať se dneska zdá o tom Karibiku :D

    OdpovědětVymazat
  3. Když jsem byla malá, opakovaně jsem mívala sen, že jsem v nějaké krtčí noře (nebo někde hluboko pod zemí) a tam byly nějaké příšery, které za mnou stále dokola chodily... Bylo to strašné, probouzela jsem se s pláčem.
    Před maturitou se mi hodně často zdálo o maturitě, jak jsem ji neudělala apod.. Hrozný sny.
    Spím ráda a vcelku dlouho, takže se mi za noc zdá spoustu snů a občas si je stihnu zapamatovat do rána, ale po pár dnech už si je stejně nepamatuji.
    Náměsíčná jsem párkrát byla, když jsem šla z mého pokoje do ložnice rodičů. Vůbec jsem si to nevybavovala.
    Už asi půl roku mám problém, že každou noc chodím na záchod. I když si dojdu před spaním, stejně v noci jdu, klidně dvakrát. Noci, kdy nejdu ani jednou jsou opravdu výjimečné. Nevím, čím to je. Myslím, že zase tolik nepiju, že bych potřebovala chodit i v noci... Kdo ví, čím to je...
    Také občas mluvím ze spaní, prý dost zřetelně. Ale to si samozřejmě taky nepamatuji :D
    Leník

    OdpovědětVymazat
  4. Já si sny asi nepamatuji i když občas ve mně zůstanou nějaké pocity.Hezké sny si pamatuji dlouho a děsivé nemívám.
    Eli,měj hezký sváteční den

    OdpovědětVymazat
  5. Můj první sen, který jsem odvyprávěl babičce byl o prasatech:
    "Byla tady dvě plasata, jedno stálo na palketách a mělo špinavé nohy a druhé se mnou hejbalo."
    Nutno podotknouti, že na naleštěnost parket byla babička velice hrdá.

    OdpovědětVymazat
  6. NOční můry si pamatuju akorát jako dítě, že bych se teď budila takhle dramaticky, to ne. Nicméně náměsíčná jsem byla někdy v pubertě. Jednou jsem se vzbudila v noční košili a bosa u schránek v našem paneláku, protože mě zábly nohy - jinak bych se asi ani neprobrala. Šla jsem vzbuzená zpátky, ale klíče jsem neměla a dveře od bytu zabouchlé. Ve tři ráno jsem burcovala rodiče - ti nemohli uvěřit, co to blbnu venku :D

    OdpovědětVymazat
  7. Klidné spaní a hlavně jen hezké sny přeji moc a moc! Ale dobře vím, že hlava si v noci dělá, co chce...
    Moc zdravím, Eliss. Helena

    OdpovědětVymazat
  8. Páni, to jsi první člověk, od kterého slyším, že je doopravdy náměsíčný! Jako dítě jsem o tom měla dost děsivé představy, představovala jsem si, jak náměsíční chodí po střechách a kdo ví co ještě, takže ráda slyším, že to nemusí být tak dramatické. Ale sny o pavoucích naprosto chápu. Kdyby se něco takového zdálo mně, taky bych se asi budila s řevem...

    OdpovědětVymazat
  9. Eliss, ahoj. Já mívám jen šeredné, dramatické sny. Většinou o rodině, dětech, že se jim něco šeredného stalo. Je to jednou za čas, ale není to nic příjemného... Náměsíčný byl můj nejstarší syn, jako malý dost často chodil v noci po domě. Ráno o ničem nevěděl...Snàř doma mám, občas nakouknu. Užij si léto, moc Tě zdravím. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Náměsíčností netrpím. Avšak i já jsem byla přistižena při tomto nešvaru. Poprvé, to mi bylo tak pět, nebo šest let, jsem nějak z pokojíku odešla do ložnice za rodičema, nakvartýrovala jsem se tam mamce do postele. A asi jsem byla dost neodbytná, protože ráno jsem byla celá pryč z toho, že nejsem ve své posteli. Za boha si nepamatuju, jak jsem se tam dostala.
    Po druhé, to už jsem asi už chodila na střední, jsem vstala otevřela okno a nějak podivně tančila ve větru, který proudil do pokoje. Ségru to dost vyděsilo. A když na mě promluvila strašně jsem se jí lekla, až mě to vzbudilo.
    Jinak sny mám většinou klidné. Většinou se mi v nich zdá o práci nebo ve snech chodím po úzkých uličkách a dlouhých chodbách. Kdysi jsem v těch snech po nich bloudila, dnes už je tak nějak už znám a spíš je prozkoumávám. Pravda, občas se mi zdá něco dramatického, nebo něco vyloženě hrozného, ale je to spíš výjimka. Nebo si to prostě nepamatuju.

    OdpovědětVymazat
  11. Vždycky mě náměsíčnost fascinovala, nikdy jsem tím však netrpěla, jen znám příběhy z vyprávění....jedna má kamarádka měla tyto "stavy" v dětství dost často a jednou, když jí bylo okolo šesti let, málem vyskočila v kuchyni z okna. Kdyby ji tehdy nezastavili rodiče, radši ani nedomýšlím, jak to mohlo dopadnout...

    OdpovědětVymazat
  12. Já už od dětství mívám noční můry a divné sny atd

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js