Na film Tiché místo: Část II jsem se moc těšila. V roce 2018 jsem viděla první díl, ten se mi velmi líbil, a byla jsem tedy zvědavá na pokračování. A to jsem měla konečně možnost shlédnout předevčírem.
Po úvodních titulcích se seznamujeme s rodinou Abbottových. Ti tráví poklidný letní den na hřišti, kde sledují zápas svého staršího synka. Jenže pohodu najednou přeruší něco naprosto šokujícího. Na obloze se objeví podivný oheň, který připomíná roj meteoritů.
Jenže toto rozhodně není žádné vesmírné těleso. Na překvapené obyvatele městečka zaútočí roj krvelačných obřích nestvůr, které vzdáleně připomínají filmového vetřelce, a lidi, kteří se jim dostanou do cesty, nemají šanci přežít.
Rodina Abbotových se ale dostala včas do úkrytu a naučila se žít v novém, postapokalyptickém světě, kde se podařilo přežít jen hrstce lidí. Nestvůry se totiž řídí výhradně svým sluchem, protože jsou slepé. Ze světa se tedy stalo tiché místo - kdo chce přežít, musí se naučit žít ve světě ticha. Abbottovi mají v tomto směru výhodu - jejich nejstarší dcerka Regan je neslyšící, proto perfektně ovládají znakovou řeč.
Po úvodní pasáži, která je flashbackem, se vracíme do současnosti. Abbottovi přišli o hlavu rodiny, Lea, který zemřel při ochraně své manželky a tří dětí, z nichž ten nejmenší se narodil před pár měsíci. Evelyn a její tři děti se vydávají dál, pryč z farmy, kde se jim dařilo roky úspěšně přežívat. Už to není bezpečné místo, je čas se vydat hledat lidskou společnost a pokusit se společnými silami porazit vychytralé příšery.
Bohužel po cestě rodina musí znovu bojovat o život, protože sebemenší zvuk přiláká stále hladové příšerky. Naštěstí se rodinka setká se svým bývalým sousedem Emmetem , který, ač psychicky nevyrovnaný po ztrátě své rodiny, nabídne Abbottovým pomocnou ruku. Jenže neslyšící Regan je tak trochu jiná. Díky komunikaci znakovou řečí se svým bratrem se dozví z rádia zajímavou informaci. Za mořem má být vzdálené místo, kde má žít početná komunita, která se úspěšně ubránila invazi monster a žije postaru. Bez omezování hluku, bez nemožnosti poslechnout si hudbu jinak než ve sluchátkách.
Regan se proto rozhodne od sourozenců a matky odejít, a vydat se sama hledat štěstí jinde. Jenže ji čeká dobrodružství, které by si nepředstavila ani ve svých nejdivočejších snech. Jak totiž poznamenal cynicky Emmett: "Lidi, co zůstali, si zachránit rozhodně nezaslouží."
Jak jsem zmínila na začátku, první část filmu vyšla v roce 2018. na československé databázi má první část dvaasedmdesát procent, druhé pokračování dokonce aktuálně o dvě procenta více. Kolem prvního dílu byl tehdy docela velký boom, pamatuji, jak byli kritici z filmu nadšení a předháněli se v psaní oslavných recenzí.
Upřímně, nechápala jsem to, a nechápu ani tak vysoké hodnocení druhého dílu.
Tiché místo: Část II totiž paradoxně vykrádá první díl. Musím přiznat, že na začátku sledování filmu jsem byla dost zmatená. Je to už přeci jen nějaký ten rok, kdy jsem viděla první díl, a tak jsem si nepamatovala některé postavy a taky pár maličkostí z prvního dílu - možná jsem si měla pustit na osvěžení paměti jedničku, a pak se teprve vrhnout na pokračování, ale to mi došlo až potom...
Prvně musím pochválit herecké výkony, hlavně Emily Blunt, která je ve své roli hlavy rodiny opravdu přesvědčivá, ale ani její filmové děti se za své herecké výkony rozhodně stydět nemusí. Emoce jsou zde prožívány opravdu až na dřeň.
Jenže bohužel, divákovi, který viděl jedničku, pokračování po dějové stránce nic moc nového nepřinese. Výhodou je, že se na to celé prostě dobře kouká - pěkné lokace, kostýmy, herci. Ani ty dialogy nejsou úplně hloupé, jen mě někdy prostě nudily. Nevím, proč tvůrci označují film jako horor, když se ničeho nijak extra nevyděsíme. Jako vhodnější žánr by seděl sci-fi, thriller, a hlavně survival - což je boj o přežití, a toto slovo dle mého film naprosto vystihuje.
Stopáž je lehce přes hodinu a půl, což je tak akorát, ale bohužel, celý film pro mě byl takovou lehce navoněnou bídou. Hezky se na to kouká, spěje to ke konci, který se dá čekat, nic překvapivého se po celý film nestane, a musím přiznat, že mi pak už bylo tak nějak jedno, jak to celé dopadne.
Tvůrci se ale rozhodli vytřískat z potencionálu filmu co nejvíce peněz, proto se již avizuje třetí pokračování. Upřímně, za mě je to opravdu zbytečné. Mrzí mě, že když se natočí nějaký hodně dobrý film, tak velmi často pokračování už nestojí za nic. A to se bohužel děje i u českých kultovních snímků. Producenti spoléhají na to, že první film udělá tomu druhému reklamu, ale pro diváka zůstane po shlédnutí pokračování kultovního filmu jen trpká pachuť.
Dávám filmu tři hvězdičky z pěti, protože i tak se tam najdou světlé momenty, ale znovu už se na něj nebudu mít potřebu podívat. Kdybych se za pár let podívala na třetí pokračování - pokud bude - tak budu asi stěží vzpomínat na to, co se vlastně dělo v té dvojce... Ani atmosféra film nezachrání, protože tam prostě žádná není, ani co se hororového podtónu týče...
Tento film nemohu nijak extra doporučit, podívejte se na první část, pokud jste ji neviděli, ta je rozhodně kvalitnější!
A co Vy? Viděli jste tento film? Nebo jeho první část? Máte rádi horory a filmy, ve kterých jde o přežití? A zklamalo Vás také někdy pokračování filmu? Mají tvůrci vařit z vody a točit zbytečná pokračování, která se jen a jen vykrádají? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
To jsem ráda,že jsi nás upozornila na druhý díl.První jsem viděla a docela to šlo i když příšerky nemusím.Horory mám ráda,ale ty nové se mi moc nelíbí.Spíš mám raději tu starší klasiku. Eli,měj se hezky
Také si myslím, že pokračování kvalitních filmů je zbytečné. Např. Kameňák, Slunce seno (první dva díly dobré, ale trojka naprostá hloupost). První díly jsou prostě skoro vždycky nejlepší... Ale třeba u Vyprávěj byly všechny série kvalitní. Vyprávěj mám moc ráda <3 Leník
Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit. Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení. Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená. Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu. Je úžasné pozorova
Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů. Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa
Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat. Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela. Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to mám až takto napsat. Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula
viděla jsem první díl a líbil se :) o druhém vím, že je, ale nějak se mi za tím do něj nechce :) a díky tobě už vím proč :D
OdpovědětVymazatuvidíme, teď mám týden dovolenou, tak se možná aspoň ze zvědavosti podívám :)
To jsem ráda,že jsi nás upozornila na druhý díl.První jsem viděla a docela to šlo i když příšerky nemusím.Horory mám ráda,ale ty nové se mi moc nelíbí.Spíš mám raději tu starší klasiku.
OdpovědětVymazatEli,měj se hezky
tohle asi nebude nic pro mne.
OdpovědětVymazatToto není zrovna můj šálek kávy.
OdpovědětVymazatAle díky za Tvoji recenzi.
Hezký den!
Hanka
Také si myslím, že pokračování kvalitních filmů je zbytečné. Např. Kameňák, Slunce seno (první dva díly dobré, ale trojka naprostá hloupost). První díly jsou prostě skoro vždycky nejlepší... Ale třeba u Vyprávěj byly všechny série kvalitní. Vyprávěj mám moc ráda <3
OdpovědětVymazatLeník