Přeskočit na hlavní obsah

Vlastenectví nebo dezinformace

 Před dvěma lety jsem na Facebooku založila skupinu, která má v názvu slovo vlastenci. Založila jsem ji jako náhradu za starou skupinu se stejným názvem, která byla zrušena.

Skupinu jsem zakládala s tím, že tam budou politické příspěvky, ale i třeba fotografie z naší krásné vlasti, protože pro mě slovo vlastenectví znamená lásku k zemi, ve které žiju. Možná je to v dnešní době pro některé přežitek, od spousty lidí slýchám, že v České republice nemají být na co hrdí a necítí se jako vlastenci, ale já si myslím, že každý z nás, kdo tu vyrostl a žije, tu má určitým způsobem zapuštěné kořeny. Nemělo by nám tedy být jedno, jaká je politická, ale třeba i ekologická situace u nás doma.



V té své facebookové skupině mám aktuálně kolem dva a půl tisíce členů. Skupina je veřejná, může se do ní přidat kdokoliv. Ze začátku to celkem trvalo, než se to tam rozjelo, ale teď tam členové přidávají příspěvky pravidelně Nejvíce se tam řeší politika. Největší radost mi udělá to, když tam někdo nafotí fotky z výletů, a přidává seriózní informace ze světa. 

Před pandemií fungovala skupina normálně. Občas se tam vyskytla nějaká nepravda - jako správce mě na to upozorní Facebook, za tuto sociální síť to vyhodnotí jakýsi "nezávislý subjekt." Ale teď, poslední měsíc, úplně žasnu nad tím, kolik dezinformací se kolem vyrojilo a hlavně vrtím hlavou nad tím, jak si vlastně někteří lidé představují ty správné vlastence.

Podle většiny lidí ve skupině je koronavirus podvod století, i v době, kdy byly přeplněné nemocnice tak hlásaly, že jde o režisérsky upravené záběry a že zdravotníci mají být najatí herci. No, moje švagrová dělala na covidové jednotce v nemocnici a to co líčila, rozhodně nebyla žádná pohádka, ale horor. Když k vám s covidem přijde třicátník, který je v dobré fyzické kondici a za chvíli skončí na přístrojích a bojuje o život, není to opravdu žádná legrace.

Jistě, nikomu z nás se nelíbí omezení, zákazy, a tak. Jenže lze za pravého vlastence a hrdinu považovat člověka, který cíleně provokuje policisty v autobuse plném lidí, nemá nasazený respirátor a chová se jako největší machr? A u toho ještě drze tvrdí, že má právě astmatický záchvat. Na videu je vidět, že s ním policisté jednají slušně, ale když jeho provokace a urážející řeči dosáhnou vrcholu, je z autobusu vyveden. 

A ještě si nechal zavolat sanitku, protože sprostě simuloval astmatický záchvat. Já jsem díky alergii měla párkrát astmatický záchvat, a při tom nemůžete ani pořádně mluvit. Zadýcháváte se, jste rádi, že to nějak v klidu a pomalu udýcháte a díky inhalátoru záchvat přejde. Jenže pán ve videu nemá žádný záchvat. Mluví normálně, a to že ve videu třikrát zakašle, z něj nedělá astmatika.

Přikládám video, které je sice z dubna, ale je s dotyčným pánem, tentokrát z metra. Můžete sami posoudit, zda se takto chová normálně myslící člověk.


Největší nálož dezinformací se vyrojila s očkováním. Nejsem příznivce očkování proti koronaviru, hlavně se mi nelíbí to, jak nás do něj vláda tlačí. To mi nepřijde správné. Očkování by mělo být dobrovolné, a tedy nepodmíněné návštěvou třeba restaurace nebo kadeřníka.

Na očkování jsem nebyla a ani se nechystám. Ale znám spoustu lidí ve svém okolí, co jej podstoupily. Někomu nebylo nic, někdo měl teplotu, někoho dva dny bolela hlava. Nevím ale o nikom, kdo by měl po očkování nějaké opravdu vážné vedlejší účinky.

Ale aby o očkování vznikaly takové nehorázné bludy, to se na mě nezlobte. Vakcína proti nemoci Covid-19 má "zaručeně" obsahovat nanočástice, části čipů, mají v ní být rakovinné buňky, stopy potracených plodů, a dokonce se z některých naočkovaných může stát 5G vysílač! Takže po očkování asi budu moci ovládat telepaticky svou wifinu, a přepínat kanály v televizi pouze svou myslí... 

Vážně mě mrzí, jakou mají dezinformace sílu, jak ovlivňují tisíce lidí, a někteří se na nich dokáží pěkně přiživit.

Je důležité se zajímat o svět a situaci kolem sebe. Jenže je potřeba si informace důkladně prověřovat z více zdrojů a používat zdravý rozum. Pravý vlastenec, člověk, který má rád svou zemi, přece nešíří nesmysly a ještě se na tom někteří přiživují. A že je takových lidí i u nás bohužel pořád dost a dost.

Nejlepší je zlatý střed. Informace si prověřovat, ale na druhou stranu není ani dobré se nechat děsit informacemi ze zpráv a z internetu a pořád dokola si číst o mutacích a nakažených, to není dobré zejména pro psychiku.

Co si o tomto myslíte Vy? Je důležité vlastenectví, hrdost na zemi, ve které jsme se narodili a vyrostli? Cítíte se být vlastenci? Je to pravé vlastenectví provokovat policisty nenasazeným respirátorem? Věříte konspiracím o očkování? Napište mi do komentářů!

Přikládám ještě video o pánovi, který si myslí, že z vás očkování udělá vysílač 5G a kvantové počítače...


Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Také si myslím, že vlastenectví je především láska k vlasti a že máme být na co hrdí. Například máme krásnou přírodu, která už v jiných státech třeba není nebo nikdy ani nebyla. Nebo na naší historii. Třeba na to, jak jsme vždycky dokázali přežít a přečkat příkoří kterého bylo na můj vkus docela dost. Nebo třeba na naše letce, kteří po boku angličanů bojovali proti nacistů. Dneska ty jména člověk ani nezná. Nebo třeba na národní obrození. Kdyby tenkrát nebylo těch pár snílků, dneska bychom už možná vůbec nemluvili česky.
    Beztak naše země upadá právě kvůli takovým lidem, kteří tvrdí, že vlastenectví je přežitek a že vlastně nemáme být na co hrdí.
    Co se týče koronaviru, jsem na vážkách. Řeším to tak, že věřím informacím, které odpovídají mému světonázoru. Na druhou stranu se své stanovisko nesnažím někomu vnucovat, protože co kdybych náhodou neměla pravdu, že jo. Je to nejistá doba a pravdu ukáže až čas. Je ale fakt, že ani já se do toho očkování moc nehrnu. My totiž opravdu nevíme, co to s lidmi udělá za dva nebo tři roky. Na druhou stranu Osobně neznám nikoho, kdo by na to vakcínu umíral v bolestech. Všichni žíjí v nezměněné podobě dál. A ne, nemám v jejich přítomnosti lepší wi-fi signál. Ale slyšela jsem v obchodu, jak si povídají dvě ženy o tom, že jedna jejich známá po očkování proti covidu ochrnula od pasu dolů. Že jí to tedy za pár dní přešlo, ale že má velký strach si píchnout druhou dávku. Že tohle pro ní bylo dostatečné varování. No jak říkám. Zatím počkám.

    OdpovědětVymazat
  2. Musím se přiznat, že když jsem viděla, jací lidé si někdy vlastenectví brali v posledních pěti letech do huby, dost se mi zhnusilo. Jakmile náklonnost k jedněm vyvolá nenávist k druhým, je něco opravdu zásadně špatně.

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že u vlastenectví úplně stačí kladný vztah ke své "rodné hroudě" a hájení vlastních stanovisek. Extrémní projevy pojem degradují. Vůbec se mně ale nelíbí ani opačná poloha slepého a nekritického přebírání názorů/postojů odjinud, protože "soudruzi" v Bruselu, USA, ... už to vymysleli a nic specificky národního neexistuje.

    OdpovědětVymazat
  4. Když jsem jela ze školy, stalo se mi, že nastoupil asi 20letý klučina, který neměl respirátor. Řidič jej žádal, ať ho nasadí, on ale rázně odmítnul, že má povolení od doktora. Řidič ho chtěl vidět, kluk nato, že to může ukázat jen policajtům, ale nakonec mu to ukázal. Vzal ho, ale byl dost rozladěný. Vůbec se mu nedivím, nějaký fracek si na něj bude takhle dovolovat. Když chce jet busem, tak si ji přeci musí nasadit, jako všichni ostatní. Kdyby jel několik hodin, ale on jel jen do vedlejší vesnice... Ubohé, tohle opravdu není vlastenectví, ale hanba.
    Leník

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V těch autobusech to docela chápu. Já teda vždycky nastupuju s nasazeným respirátorem. Občas s ním vydržím celou cestu, ale častěji si ho během jízdy sundávám, protože se mi dělá zle od žaludku. O dětství trpím nevolnostmi v dopravních prostředcích. Naštěstí je nás v buse pět a půl a ani řidič mě zatím neokřiknul.

      Vymazat
  5. Ahoj Eliss,
    konspirační teorie nemám fakt ráda. Vlastenectví je důležité a stejně jako ty ho mám i já spojené i s láskou k naší vlasti, ke krajině, k naší zemi. Provokace jsou naprosto zbytečné. Já jsem na očkování byla, protože mi to v mé situaci přijde zodpovědné (jsem učitelka na střední zdravotnické škole, mám devadesátiletou babičku a rodiče za sebou mají určité zdravotní komplikace). Po obou dávkách mi bylo hodně špatně, měla jsem teploty, zimnice, bolela mě ruka, celkově jsem byla slabá, bolela mě hlava apod. Ale ani na chvilku toho očkování nelituji a vlastně jsem se na něj přihlásila hned, jak jsem mohla.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Eliss, souhlasím s tím, co napsala Hanka z ciculka a Raja Luthriela přede mnou. Vlastenectví je podle mě důležité. Konspirační teorie a podobné nesmysly nesleduju, je to pro mě ztráta času. Měj hezké léto. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Mám takovou zkušenost, že čím víc se někdo ohání slovy "vlastenec" nebo "vlastenectví", tím je větší pravděpodobnost, že to bude velmi vzdálené tomu, co si pod těmi slovy představuji. No a ti lidé, kteří si dokonce osobují právo dávat mi na vlastním příkladu "lekce vlastenectví" na základě nějakého většinou silně zjednodušeného modelu, který vyznávají, jsou v mých očích bohužel v drtivé většině arogantní nádivové, jejichž koncept "vlastenectví" je mi nahony vzdálený. Ale to není u pojmu "vlastenectví" nic nového, odedávna se na něj lepili kdejací křiklouni velmi různě pevného charakteru (viz např. Masarykovy texty o rozdílech mezi vlastenectvím a vlastenčením) a když došlo na lámání chleba, byli schopni kolaborovat "v nejlepším zájmu vlasti" s kdekým. Před těmi, kteří mají vlastenectví plná ústa, dávám přednost těm, kteří jsou tichými, slušnými a k ostatním vstřícnými lidmi (ano, vstřícnými i k těm, co mají jiné názory), a zároveň něco umějí, takže se mohou komukoli na světě skromně ale přitom hrdě podívat do očí bez mindráků z malosti a bez nadouvání z hloupé povýšenosti.

    OdpovědětVymazat
  8. Hezké téma. Já se považuju za vlastenku. Miluju to tady, vůbec si nedovedu představit, že bych odešla žít jinam. Máme úžasnou přírodu, historii, památky... narodili se tu skvělí lidé, kteří se proslavili v různých oblastech... dali jsme světu mnoho užitečných vynálezů... Skutečně máme na co být hrdí! To, že to tady dnes stojí za prd - vlastně si za to můžeme sami. Ctím však demokracii: Máme to, co si většina demokraticky zvolila a co si tedy zasloužíme. Proto ani nechodím na demonstrace, ani když jsou (podle mě) za správnou věc. Nesouhlasím totiž s tím, aby menšina určovala, co a jak se má dít. Měli jít k volbám a zvolit něco jiného!

    Co se týká očkování, netvrdím, že NIKDY, jen říkám ZATÍM NE. Nejvíc mě odrazuje ten nátlak a vyhrožování nejrůznějšími sankcemi. A taky si říkám, že kdyby vakcína byla skutečně bezpečná, tak to všem nařídí povinně. U žádného jiného očkování jsem nikdy nepodepisovala žádný papír o nějakých rizicích... A nikdo vlastně ani neví, kolik dávek té vakcíny a v jakém časovém odstupu je potřeba: donedávna stačily dvě, najednou už se mluví o třech... To u mě fakt nebudí důvěru.

    OdpovědětVymazat
  9. Slovo "vlastenectví" ve mně vzbuzuje rozporuplné pocity. Nějak došlo v jeho devalvaci, teď za ním vidím bohapustý patos, který projevuje při MS v hokeji, když kdejaký patriot si připíchne vlaječku na auto a troubí jako blázen.
    A mnozí si pletou vlastenectví s nacionalismem.
    Co se týče covidu, nejsem popíračem, jen mi hlava nebere některá podivuhodná rozhodnutí naší (strany) a vlády. A to, že se někdo na té epidemii nehorázně napakoval, je nezvratitelný fakt.

    OdpovědětVymazat
  10. Vlastenectví je hodně důležité, máme krásnou zem, naši lidí toho ve světě hodně dokázali. Tady je skutečně prostor pro hrdost.
    A očkování - mám obě dávky, máme je celá rodina a jsem moc ráda, i když mi po nich nebylo vůbec dobře. V únoru jsem covid prodělala a fakt si to nechci zopakovat. Dezinformacím nebo spíš jejich šířitelům moc nerozumím, asi přemíra volného času, nebo jen hlouposti.
    Eliss, měj hezké letní dny, Helena

    OdpovědětVymazat
  11. Já těmhle lidem, co berou Covid i očkování jako konspiraci taky nerozumím, ale na druhou stranu jim trochu rozumím - je tady vláda, která každý den předkládá jiné informace, která se nedokáže dohodnout ani mezi sebou, co je oficiální a co není. Pravidla měnící se ze dne na den a doktoři, kteří vám každý týden na přeskáčku říkají "bojte se covidu"/"nebojte se covidu". Souhlasím, že zlatá střední cesta je základ - plus selský rozum. Informacím slepě nedůvěřovat a prověřovat, ale na věrohodných zdrojích.
    Co se vlastenectví týče, já se za vlastence moc nepovažuji. Ano, vyrostla jsem tady, ale bohužel mám pocit, že Češi momentálně nemají být na co hrdí. Ano, krajina je krásná, ale devastujeme ji. Když všude vidím žluté lány plné řepky, je mi z toho smutno. A když pak vidím propasti mezi lidmi, které se neustále prohlubují, je mi ještě hůř.

    OdpovědětVymazat
  12. S vlastenectvím si to musí srovnat v hlavě každý z nás. Nestačí se jen někdy, abychom se zviditelnili, bít v prsa a tvrdit něco, čemu stejně to okolí moc nevěří. Vlastenec není u mne ten, kdo v době mistrovství světa v hokeji jezdí přes město nejméně s jednou vlajkou a troubí jak ďas. A přijde státní svátek, nebo dva, a my "máme prodloužený víkend". Každý to asi chápe jinak. ☺

    OdpovědětVymazat
  13. Já se jako vlastenec cítím, protože mám zkrátka naši zemi ráda a jsem vděčná za to, že tady můžu žít :). Ano, něco není dokonalé, ale to je všude :). Každopádně tyto konspirace a dezinformace mě dokážou jen a jen udivovat... šílené.

    OdpovědětVymazat
  14. Považuji se za vlastenku, miluji českou zem, a protože znám dost z českých dějin, vím, že Češi jsou jedinečný národ, v dobrém i zlém. Těm, kteři vzhlíží jinam, bych nařezala bičem, jako spravná česká selka za to, že si neváží české země.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula