Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 11 Noční směna

Autor: Stephen King
Žánr: Horor, Povídkový
Mé hodnocení: 70%
Obsah: Knížka obsahuje dvacet hororových povídek. Je tu i povídka Děti kukuřice, podle které byl natočen film.
Pojďte se bát nad stránkami této knížky a prozkoumat temná a děsivá zákoutí lidské duše...
Hodnocení: Nemám moc v oblibě knihy, kde je několik různých příběhů.
Ale protože je od Kinga, tak jsem se rozhodla si ji přečíst.
Hned na začátku je napsaná pěkná předmluva, která je takové povídání o strachu a mě osobně hodně navnadila.
Je tam i zajímavé zamyšlení o tom proč spoustu čtenářů tak přitahuje tajemno.
Ale všechny povídky nejsou hororové. Například Nekuřáci a. s. pojednává o muži, který chce přestat kouřit a jeho známý mu doporučí právě firmu Nekuřáci a. s. Tam by odnaučili kouřit i hodně silného kuřáka, ale i tak povídka spadá spíše do dramatu - možná krimi.
Děti kukuřice se mi líbily nejvíce ze všech příbehů. Film jsem neviděla, ale povídka je opravdu hodně děsivá.
Tajemné opuštěné město Gatlin je plné kukuřice a zvláštní tajemné atmosféry.
Když Vicky a Burt městečkem projíždějí a rozhodnou se ho prozkoumat, čeká je nejedno překvapení...
Náklaďáky mě moc nezaujaly. Povídka je o náklaďácích, které získaly schopnost se samy ovládat, jezdit jak rychle chtějí a tím získaly nadvládu nad všemi. Připadalo mi to jako moc velké sci-fi.
Zhodnotila bych to na těch sedmdesát procent, protže větší část povídek se mi líbila.
A co Vy? Četli jste tuto knížku? Napište mi do komentářů, které povídky se nejvíce líbily Vám.
Přeji hezký den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro noční směna

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula