Události posledních dní

 Další deníčkový článek je tu o něco dřív, a to proto, že poslední dny byly opravdu nabité všemi možnými událostmi. Takže popořádku. 

V neděli, po vysazení antibiotik, ze kterých jsem měla neskutečné žaludeční problémy, to nebylo nijak lepší. Pojídala jsem brusinky, prolévala jsem se urologickým čajem a D-manosou, a už jsem fakt nevěděla co dělat. Bolest se z močového měchýře přesunula do ledvin, tupá, hnusná bolest, jako bych tam měla kámen nebo co. Málo jsem jedla, pořád jsem se jen prolévala střídavě urologickým čajem, vodou a D-manosou. 

Teplotu jsem měla mírně zvýšenou, a v noci mi nešlo usnout. V pondělí jsem se vzbudila totálně zpocená, pyžamo letělo okamžitě do pračky. Fakt to bylo hnusný. Jak to šlo tak jsem ležela, bohužel s malým dítětem to povalování moc nejde. Julinka co chvíli pro mě chodila do postele, s "mama" mě chtěla táhnout k sobě, že mám jít do obýváku, a když jsem ji měla vzít do náruče při přenášení do koupelny, fakt to bolelo. 

Ta největší legrace nastala, když jsem se pokoušela dovolat k praktické doktorce. Tragédie. Vzala to až těsně před osmou sestra. A tak že ano, paní doktorka mi posle léky, ale až kolem jedenácté hodiny, prý na to dřív nemá čas. Co na to říct, že. Chtěla jsem mít ty léky doma co nejdřív, sice jsem je měla v plánu vzít až večer, ale tak pro ten pocit, že. V pondělí bylo celkem hezky, tak jsem si s Julinkou alespoň na chvíli vyšla ven na zahradu. Oběd jsem měla z mrazáku, den předtím jsem rozmrazila kuřecí maso na polévku, většinu pak stejně jedla Julinka. 

Hned jsem tedy začala řešit přestup k jinému lékaři. To jsem tady psala také v posledním článku. Ale chtěla jsem počkat, až budu mít léky, klid, a pak to pořešit. K novému lékaři jsem se také nemohla dovolat. Ale jaké bylo mé velké překvapení - to se mi v životě nestalo - že mi zavolala sestra zpátky! Představila jsem se, zeptala jsem se, zda ještě nabírají nové pacienty s tím, že jsem nespokojená u stávajícího lékaře. 

"Nooo... Ale jo, ještě nabíráme!" Super. Sestřička byla v telefonu moc příjemná, všechno jsme domluvily. Jelikož jsem tam kdysi chodila ještě když tam byla stará paní doktorka, měli v počítače mé údaje. Takže od úterý jsem registrována tam, dívala jsem se na internet, a pokud budu něco potřebovat, tak mám jít už k novému praktikovi, jestli jsem to pochopila správně? Na to jsem se zapomněla zeptat, ale i když tam ještě nemají moji kartu, ošetřit mě prý mohou i bez toho. 

A ještě ten den mi moje bývalá doktorka poslala SMS. Že mi posílá antibiotika Medoxin a že se mám ozvat za týden, jak to vypadá. Najednou takový zájem, nechala mě bez léků celý víkend! Kdyby mi je napsala hned, panebože, mohlo se mi ulevit už dřív! 

Tak jsem doma vařila, nic moc jsem v plánu neměla. A jak jsem dělala tu polévku a šla z toho pára, říkám si, na chvíli otevřu okno. Sice bylo tepleji ale já teď větrám opravdu opatrně, ventilačku jo, ale na noc vůbec. A tak otevřu okno, a najednou slyším nějaké "haló." Prve jsem tomu nevěnovala moc pozornosti. Vedle na pozemku se staví domy, takže je tam rachot prakticky celý den, chlapi na stavbě pořád něco hulákají. Ale pak slyším "pomoc, pomoc." 

To už mi to nedalo, otevřu dveře a měla jsem namířeno ven, že se podívám tam. Ale zdroj toho volání byl jinde. Ve sklepě pod schody ležela sousedka. Starší paní, letos oslavila dvaaosmdesáté narozeniny. Prý tak už volá dvacet minut, upadla když chtěla jít do schodů, a nemůže se zvednout. Že potřebuje pomoct na nohy a mám zajít pro sousedku která bydlí nahoře. Já jsem dost hubená a paní bych opravdu nezvedla. Tak buším na sousedku, a zase běžíme do sklepa. 

Jenže paní se nešlo zvednout, stěžovala si, že ji bolí ruka. Tak to už jsem utíkala pro mobil a volala jsem sanitku. Paní pořád, že nechce do nemocnice, že nemám nikde volat, jenže co dělat jiného? Na dispečinku to zvedla ochotná paní, ptala se mě na všechno možné, sousedka nám prve vůbec neřekla že se ještě praštila do hlavy, jako krev tam nikde nebyla, ale to samozřejmě nehraje roli, že. Sanitka tu byla celkem rychle, ještě jsem dávala paní napít vody, protože jak volala o pomoc, měla úplně sucho v krku. 

Celou dobu byla při vědomí, problém byl s tou rukou. Ještě před příjezdem sanitky zaběhla sousedka paní pro peněženku, kde měla průkazku pojišťovny a občanku. Tak si říkám jestli to nebylo nějaké vnuknutí, že jsem otevřela to okno! Ono to totiž opravdu jinak není slyšet, a taky bych to opravdu neslyšela, protože dveře na chodbu zavírám, a to mi ještě většinou běží televize a Julinka taky nadělá dost rámusu, takže opravdu bez šance. A sousedka z horního patra zrovna uklízela ložnici, takže neslyšela taky vůbec nic. 

Paní odvezla sanitka, má nadvakrát zlomenou ruku, chtěla se nějak ještě sama zvednout a při tom si tu ruku zlomila podruhé! A je to tak hrozně hodná, nenápadná paní, ještě přede dvěma týdny chtěla ať jí zajdu koupit aviváž, a když jsem jí vracela peníze zpátky, tak mi je honem dávala zpět, že mám koupit něco Julince. Mrzí mě, že si nenechá pomoct, co se týče toho odnášení věci ze sklepa. Šla si totiž do sklepa pro vody, ty si nosí v kyblíku, a už několikrát jsme se s přítelem nabízeli, že ji pomůžeme. A to na nás byla skoro ještě naštvaná, prý to zvládne sama... Hlavně že byl někdo doma, protože já i sousedka chodíme často ven, a ve vedlejším bytě u nás přes chodbu je někdo doma málokdy, soused jezdí na montáže, takže tu bývá párkrát do roka. 

V pondělí jsem měla narozeniny a tak to bylo hodně hektické. Zastavila se na chvíli máma, donesla mi dárky, ale fakt jsem neměla náladu na nějaké sedánky, tak to bylo jenom rychlé. Zajela jsem si pro léky, a hned jsem se cítila líp, že je mám už doma. Ale dárky mi udělaly radost, i když sladkosti jsem teď také dost omezila, protože ty bakterie v močovém měchýři si na nich taky moc rády pochutnávají a pak dělají neplechu... 

Nový batůžek, takový styl mám ráda, je o něco větší, takže na nákupy ideální. Akorát ta barva, přijde mi moc šedivý, je to takové smutné, ale je zase praktický, to jo. Ale mám ráda barevné věci. 

Sladkosti, značka Roshen je fajn, kupuju si od nich často malé čokoládky. Mívají je hodně v Penny. Oboje mi moc chutná. 

Eva Natura hydratační pěna do koupele s lněným biokomplexem. Voní moc hezky, nevtíravě, a ta pěna je opravdu parádní, krásně pění. Na to bolavé břicho jsem si hodně dělala koupele, v té horké vaně ta bolest úplně polevila a na chvíli bylo zase fajn. 

Ve středu jsem dělala kuřecí stripsy, nechala jsem na lince mouku a strouhanku, a tak si Julinka krásně "pohrála" s moukou. A jak byla krásně potichoučku, než přišla maminka a uviděla tu spoušť! Mouka všude po kuchyni, na oblečení, takže oblečení letělo to pračky a Julinka do vany. Ale jo, tak bylo to úsměvné! 

A radost jsem si udělala i já, koupila jsem tyto moc pěkné, látkové úložné vaky na hračky v Penny Marketu. Jeden stál 199 korun, což myslím docela jde. Máme oranžově vymalovaný obývák tak se to hodí. A Julinka už se pěkně učí po sobě uklízet hračky, ovšem někdy to nedopadne... 

...a v koši skončí Julinka! Ale jsem za ně fakt ráda, plánuji ještě koupit další, tentokrát něco ve stylu ratanu, tak třeba si na mě vzpomene Ježíšek! 

A tohle je úplný poklad ze sekáče. Za 49 korun úžasná mluvící interaktivní knížka. Nová originální přitom stojí 800! Stránky jsou dotykové, dá se přepnout do tří různých úrovní, a nechybí ani angličtina. Velkou výhodou je, že stránky se nedají vytrhat, jsou přidělané, takže je v podstatě nezničitelná. Funguje na dotykovém principu - dotknete se obrázku a v první úrovni se představí obrázek, ve druhé co umí - dopravní prostředky třeba vydávají zvuky -  a třetí je právě v angličtině. 

Julinka si knížku okamžitě zamilovala, spolu si ukazujeme obrázky, už spoustu věcí pozná a začíná se více a více rozmlouvat, z čehož mám velkou radost. Přitom nová knížka stojí na internetu 838 korun, takže tohle byl opravdu dobrý kup. Fungují všechny stránky a funkce, stav bezvadný, takže opravdu, mám radost. A Julinka taky, což je nejdůležitější! 

Tak teď už se jenom uzdravit. Je to lepší, pořád to tedy cítím, ale už se mi nechce tak akutně čurat, kdy jsem musela třeba ve městě třikrát na veřejné toalety, protože to prostě nešlo vydržet. Ještě dva dny s antibiotiky, tak snad to bude fajn! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné zářijové dny, Vaše Eliss ♥