Náročnější týden

 Tento týden patří bezesporu mezi ty, na které bych raději pozapomněla. Ale začnu popořádku. Pondělí bylo ještě v pohodě. Počasí bylo pořád hezké, tak jsme si s Julinkou udělaly pěkný den. Prakticky celý jsme ho strávily venku, hodně jsme se procházely, dlouho jsme si hrály v lesoparku na posilovacích strojích, a tak bylo dobře. 

V úterý už to bylo o trochu horší. Ráno jsme jely do města, jako ostatně skoro každý den, nakoupit, projít se po obchodech. A když jsme čekaly na autobus na nádraží, najednou Julinka "au, au." Julinka je poměrně lítostivá, co se týče i starých zranění - s oblibou ukazuje lidem v autobuse staré odřeniny co má po svých pádech, a doprovází to "au au, boli to." Prve jsem tomu tedy nevěnovala zase tolik pozornosti. Ale přeci jen mi něco zablikalo v hlavě, když se mi zdálo, že to Juli říká s jakousi větší razancí. 

Ukazovala mi ruku, konkrétně zápěstí. A teď vidím, že tam má jakousi červenou tečku. No jistě, štípla ji vosa! Zrovna měla totiž v kočárku lízátko, což je pro tento hmyz úplná pochoutka. Julinka vosy moc dobře zná, letos jich u nás létalo hrozně moc i na zahradě u pískoviště, a jak je malá, tak nerozumí tomu, že je nemá dráždit. Prostě když kolem ní něco letí, začne máchat rukama, což vosu rozlítilo. 

Ale překvapilo mě, že vůbec neplakala, čekala bych, že bude řvát, ale pořád jen "boli, au au." Tak jsme přijely domů, mezitím ta ruka začala napuchat. Nemám sama s bodnutím od vosy žádné zkušenosti, nepamatuji se, že by mě kdy nějaká štípla. Zrovna jsem byla doma sama, neměla jsem ani žádný gel po bodnutí hmyzem, tak jsem zaběhla za sousedkou. Naštěstí byla doma, je to starší paní do má už vnoučata. Byla hrozně hodná, podívala se Julince na tu ručičku a prý je to celkem normální reakce. Alergii nemá, to už by se projevilo. A naštěstí měla doma v lékárničce Fenistil. Gel, který poslouží dobře při bodnutí hmyzem, ale třeba i při spáleninách od sluníčka. 

Ještě mi říkala, že na to nemám dávat cibuli, to se prý také doporučuje, ale podle ní to nefunguje. No tak jsem to mazala, otok se ještě trochu zvětšil, ale nešířil se, a to je důležité. Tak jsem to poctivě mazala, ručička byla na dotek trochu teplejší, ale jinak byla Julinka v pohodě. Neplakala, nekřičela, jen vždycky ukazovala "au au, boli," a ručičku si prohlížela. 

Měla jsem obavy, zda si to nebude škrábat, ale naštěstí ne. A co mě pobavilo příští den ráno. Už ukazovala na chlebník, kam jsem dala mastičku. "Mast, mast," volala, a tak jsme to hned namazali. Tak se jí to líbilo, že chtěla namazat mastí i druhou ruku, i když na ní nic neměla. Nijak se to nehoršilo, otok ustupoval, a už je to v pořádku. První taková zkušenost, a tak je hlavně důležité, že Julinku nepíchla včela, protože to by tam jinak zůstalo žihadlo a to je pak těžší pořízení... 

Takový krásný východ slunce byl včera. Opravdová nádhera, která hned zvedne náladu! 

A takto se stihlo navečer zatáhnout, trochu mrholilo, ale tak je toho deště opravdu třeba, to sucho a parno je vážně neúnosné. 

Další problém přišel ve středu k večeru. Zrovna jsem uklízela, vytírala jsem v ložnici, a najednou bolest v břiše. A už mi bylo jasné, že se jedná o močový měchýř. Ostrá, tupá bolest. Na chvíli jsem si lehla, a když jsem se šla osprchovat, všimla jsem si trochu krve ve vodě - dávám si při sprše vždycky špunt do odtoku, abych nestála na studené podlaze. No tak mi bylo jasné, že tohle není dobré, že se velmi pravděpodobně jedná o zánět močového měchýře. 

V noci ze středu na čtvrtek jsem špatně spala, bolelo to, takový ten typ bolesti, která tlačí, a velmi nepříjemně. Takže jsem si ve čtvrtek přivstala, a hned v osm ráno jsme s Julinkou vyrazily na autobus. Doktorka má na stránkách napsáno, že akutní případy bere od osmi do devíti, a jelikož ve městě přesedám na další autobus, který mě odveze do jesenických lázní, kde mám právě doktorku, bylo výhodnější vyrazit dřív. Ještě jsem s sebou vezla ve skleničce ranní moč, protože mi bylo jasné, že to doktorka bude chtít taky. 

Julinka byla v příjemné náladě, líbila se jí jízda autobusem, zrána bylo tepleji, ale tak raději jsem si vzala svetr a Julince ho dala taky. Naštěstí druhým autobusem do lázní nejelo moc lidí, Julinka byla nadšená a překvapená, že jedeme "na výlet." No, výlet to tedy byl. Vystoupila jsem u lázeňského domu Bezruč, kde sídlí moje doktorka. Je to hned u zastávky tak to je super. 

U recepce jsem zaparkovala kočárek, a s Julinkou jsme šly do druhého patra. Od loňského mají v čekárně objednávkový systém - kartičku pojištěnce jsem vložila do přístroje, to zeleně bliklo se sdělením, že sestra o mně ví. Fajn. Přede mnou byli asi tři pacienti, z toho jedna paní čekala na manžela, jak se ukázalo po chvíli. Když vyšla sestra, řekla jsem jí svůj problém, dala jsem jí skleničku s močí. Tak že mi udělá hned ještě CRP testy na přítomnost zánětu. 

Píchnutí do prstu, celkem rychlé, Julinka byla hodná, všude mě doprovázela, samozřejmě ji všechno hrozně zajímalo. Celkem jsem čekala asi dvacet minut, Julča pořád pobíhala kolem, co chvíli mě vzala za ruku a "mama," což znamená jdeme. Konečně mě doktorka zavolala dovnitř. Posadila jsem se na židli, a zeptala se, co mě trápí. Všechno jsem jí znovu odvyprávěla. 

"Hm, ale ten nález v moči není velký. Dostanete antibiotika na pět dní." Do mobilu mi přišel hned recept. Ani mi neprohmatala břicho, že by se přesvědčila, kde mě to bolí. Já nevím ale tohle mě nebaví. Moje bývalá doktorka, která skončila, byla úplně jiná. Procházela si moji kartu, řešila se mnou, která antibiotika jsem už brala a celkově mi to přišlo takové jiné. A hlavně mě vždycky prohmatala na břiše, ale tahle ani nevstala od stolu, aby se na mě pořádně podívala. 

Štve mě to. Už posledně mi napsala kapky na zánět zvukovodu, které nezabraly, a vše se rozjelo v parádní zánět středního ucha... 

Takže mi poslala do mobilu recept, a nashledanou. Velmi rychlá návštěva, ale autobus mi už stejně ujel. Rozhodla jsem se že půjdeme pěšky. Bylo docela teplo, a i když mě pořád bolelo to břicho, šla jsem pomaleji. 

Alespoň dvě fotky z pramenů, které jsem rychle vyfotila. Cestou jsem si musela ještě zaběhnout do křoví, fakt pěkně nepříjemné, když se chce pořád člověku močit a tlačí to. A už jsme byly z kopce dole, kolem vlakového nádraží, a už do centra. Julince jsem koupila párek v rohlíku a vydala jsem se do lékárny. Ukázala jsem lékárnici recept v mobilu a vydala mi léky. Brát je co dvanáct hodin pět dní - ještě mě upozorňovala, že bych neměla na tabletky nic kyselého.

Přikoupila jsem si i menší balení probiotik, mám už za ty roky své zkušenosti. Doma jsem si udělala urologický čaj, večer v sedm po svačině jsem si vzala tabletku a lehla jsem si. Odpočívat tedy moc nešlo, samozřejmě jsem se musela starat o Julču, a nosit ji s tím bolavým břichem do koupelny, to nebylo nic příjemného. A to nejhorší mělo teprve přijít. 

Nešlo mi tak nějak usnout, pořád jsem chodila na toaletu, a k tomu se přidaly bolesti jiného rázu. Asi v jedenáct hodin jsem se vzbudila zpocená s šílenou bolestí břicha. To nebyl močový měchýř, ale žaludek! Letěla jsem na záchod, zvracela jsem, a šlo to i druhou stranou. Strašný. Seděla jsem zpocená na záchodě a nemohla jsem nic. Přesně stejný stav, jaký jsem měla při střevní chřipce před dvěma lety - to je taková bolest, že jsem si myslela, že umírám. 

Napila jsem se jen trochu vody a hned jsem zvracela znovu. Tohle pokračovalo skoro celou noc, ustalo to až k ránu, ale stejně jsem pořád měla žaludek jako na vodě. Dala jsem si trochu rohlíku, probiotika, a pila jsem hodně vody. Úplně jsem zapomněla, že mě bolí ještě něco jiného... 

Příbalový leták k tomuto léku je dost šílený - předně se nejedná o antibiotikum, ale chemoterapeutikum - což je produkt vzniklý vyloženě v laboratoři, narozdíl od třeba antibiotik, která mají biologický původ! A i když jsem si vzala další antibiotikum, tak to okamžitě letělo ven. Znovu jsem se pozvracela. Tak mi bylo jasné, že tudy cesta nepůjde! 

A tak jsem volala znovu praktické doktorce. Na svých webovkách má napsáno, že telefony bere sestra jen od sedmi do osmi. A já se tam dovolala až chvíli před osmou! V intervalech jsem to zkoušela po pěti minutách, telefon vyzváněl, nic. Až těsně před osmou konečně telefon vzala sama doktorka. Tak jsem jí vysvětlila, že mi je hrozně špatně, zvracím, a mám silný průjem. A tak že mi už další antibiotika psát nebude. Prý trochu zabraly ty dvě tablety, co jsem si vzala - i když jsem argumentovala tím, že nevím, nakolik mohly projít vůbec zažívacím traktem! 

A tak jediné, co mi doporučila, že si mám koupit v lékárně běžně dostupnou D-manosu. Ještě dodala, že ten zánět je jen slabý, takže by to mělo být v pořádku. A pokud by se to zhoršilo, mám zavolat v pondělí, a prý "něco vymyslíme." No super. Tak to jsem si mohla rovnou zajít do lékárny pro běžně dostupný produkt! Ale jak jsem byla doma sama a ještě mi bylo všelijak, poprosila jsem sousedku, která jezdí do města každou chvíli, zda-li by mi nezajela i do lékárny. 

Dala jsem jí peníze, přidala něco i na benzín, a byla tak hodná, že mi ten zázrak z lékárny skutečně přivezla. 

Už jsem se z té antibiotické hrůzy docela vzpamatovala, mám články většinou napsané do zásoby, takže tohle se hodí, když není zrovna hej. 

Tento drink si dělám třikrát, čtyřikrát denně. Tak tedy od pátku. Nevím, nehorší se to, nebolí to víc, ale žádná hitparáda to tedy taky není. Hodně piju, urologické čaje a obyčejnou vodu, žádnou kávu ani sladké, ale nevím. Asi zítra zavolám znovu o nějaká jiná antibiotika. Nebo mám počkat až skončím s bolestmi a přechozeným zánětem v nemocnici?! Fakt mě to naštvalo, ten přístup doktorky, podle mě dost laxní, klidně mi už v ten pátek mohla něco napsat, a ne mě nechat trpět celý víkend! 

Tak tohle bylo fakt parádní. A to mám zítra narozeniny, a tak nějak na ně vůbec nemám náladu. Ach jo. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, snad máte lepší dny než já. Mějte se hezky, Vaše Eliss ♥