Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 454 Turnus

 Autor: Hugh Howey

Žánr: Sci-fi, Fantasy, Postapokalyptický

Mé hodnocení: 60%

Obsah: V létě roku 2049 se ve Washinghtonu D. C. začaly odehrávat velké věci. Ale vše probíhalo plíživě, nenápadně... Jednatřicetiletý kongresman Donald Keene je náhle po svém jmenování do funkce předvolán k senátorovi Paulu Thurmanovi. A jak se ukáže, není to jen tak ledajaká návštěva. Thurman má pro Donalda speciální úkol. Potřebuje vybudovat zbrusu nové úložiště jaderného odpadu, a k tomu se perfektně hodí starý architektonický výkres, který Donald kdysi projektoval na vysoké. 

Podmínkou je, že nová budova musí být celá v podzemí. Takový "únikový východ." Pro případ, že by došlo k nějaké globální katastrofě. Zároveň tu musí být ubytovací komplex, sklady munice a potravin, zóna, kde se bude dát pěstovat zelenina - zkrátka takové podzemní město, které bude ale jen pro "vyvolené." Donald se rozhodne zakázku vzít, je nadstandardně finančně ohodnocena. A také je Donald z nedávné minulosti senátorovi za spoustu věcí vděčný... 

Jenže entuziasmus jej opustí když zjistí, že bude muset spolupracovat se senátorovou dcerou Annou. Před lety spolu tito dva nějakou dobu chodili, teď už je Donald šťastně ženatý s Helen, ale jak se říká, stará láska nerezaví... 

Vypracovat projekt obřích válců zapuštěných do země - tvarem připomínající sila, přičemž každé silo od sebe bude vzdáleno několik kilometrů, a tedy na sobě navzájem na sobě nezávislé. Co je ale důležité - tak právě Silo 1 má být řídící středisko, tedy jaksi nadřazené všem ostatním. Práce na projektu jde rychle i díky štědré finanční podpoře kongresmana. 

Začne se kopat v okresu Fulton v Georgii. Donald dohlíží na veškeré práce, ladí za pochodu detaily, ale stále více se vzdaluje své manželce. Anna jej dráždí, očividně se jej snaží při každé příležitosti svést, ale Donald přísahal, že už nepodlehne... 

A když je o tři roky později konečně hotovo, Donald se samozřejmě účastní slavnostního stříhání pásek a představení velkého díla veřejnosti. Věc naprosto nevídaná - obytný komplex zcela pod zemí, několik samostatných sil rozesetých po velkém prostoru. Nechybí ani Donaldova sestra Charlotte, která se nedávno vrátila z další vojenské mise v Íránu. A zrovna když slavnostní řeč mluví o svobodě, dojde ke katastrofě. Jaderné výbuchy či něco podobného zachvátí svět, a silo se stane jediným útočištěm. Poslední, co si Donald pamatuje, je dupot a křik davu, přičemž byl násilím veden do hlubin... 

Rok 2110. V Silu 1 byl probuzen muž jménem Troy. Z hlubokého zmrazení byl vzbuzen jako třetí od vedoucího lékaře. V dlouhé řadě zamrzlých rakví je opravdovým šťastlivcem. Hned po probuzení dostane modrou tabletu, jsou mu změřeny základní životní funkce. Jedná se o jeho první turnus - Troy má přidělenou kancelář, a jeho jediným úkolem je střežit Život a Odkaz. Tedy jde o to, aby v ostatních Silech panoval řád a pořádek - Silo 1 dbá na všechny ostatní komplexy. 

A co je důležité - obyvatelé o sobě navzájem nevědí. Nemají ani tušení, že existují nějaká další Sila, kde jsou další lidé... Troyova práce je celkem jednoduchá. Hraje hry na počítači, nemusí nic, jen občas uvede přes vysílačku do funkce nového šerifa či jinou formalitu. A také hodně podepisuje papíry. Ale když se jednou rozhodne nevzít si tabletu od lékaře, začíná se mu v hlavě něco mlhavě objevovat. Vzpomínky na svět tam venku. Spálenou zemi, kterou vídá každý den velkým průzorem. 

Oproti všem předpokladům si Troy začíná vzpomínat na minulost. A další komplikace - v Silu 18 se rodí nepokoje, Silo 17 se odmlčelo. Příběh o děsivé posedlosti mocí a neúnavném nasazení, s jakým jsou lidé ochotni zničit svět... 


Hodnocení: Silo je seriálový fenomén, který mě úplně minul. Přítel viděl zatím všechny díly, rád o seriálu mluví, ale já jsem neměla nějak chuť se na něj podívat. A tak když jsem na bazárku vyřazených knih z knihovny uviděla tuto knihu, rozhodla jsem se tedy vyzkoušet alespoň knižní podobu. Turnus je druhým dílem série, ale jedná se o prequel. Tedy dějově předchází prvnímu dílu, ale vznikl až jako druhý. Poměrně neobvyklé, asi jsem takto sérii nikdy nečetla. 

Ale nevadí, alespoň to napomáhá orientaci v ději. Prolínají se tu kapitoly ze života Troye a Donalda, přičemž tu čeká jedno velké čtenářské překvapení, které osvětluje mnohé. Jedná se o sci-fi, ale trochu jsem se zpočátku nemohla zorientovat v ději. Hlavně tedy co se týče života ze Sila 1 - vůbec jsem se nechytala o co pořádně jde a tak. Spousta věcí mi přišla nevysvětlených, ale možná je tu problém, že jsem četla druhý díl, že. 

Bavily mě pasáže ze života před katastrofou, tady už bylo ukázáno, co všechno mohou ovlivnit peníze, a Donald byl vlastně jen takový pěšák, jehož kroky ve výsledku řídil někdo jiný. A bylo jasné, že to celé spěje k velkému průšvihu. Donald je zajímavý hrdina, trochu mu chybělo větší charisma, na to, že byl kongresmanem postrádal nějakou osobitou auru. Ale přišla mi zajímavá ta historie celého projektu, a začátek mě taky hodně bavil. 

Bohužel to ale všechno bylo jakési příliš chaotické a nepřehledné. Spousta událostí nebyla vysvětlena - musela jsem se často vracet v textu, listovat zpátky. A moc tomu nepomáhá ani to, že se hodně moc cestuje v čase. Stále se jede chronologicky, což je fajn, protože přeskakování v čase by knize ještě více ublížilo. Celý koncept Sila je zde podán velice tajemně, ale bohužel to knize spíše škodí. 

Ale když jsme se konečně dostali do Sila 18, kde hrál hlavní roli mladý chlapec Mission, děj nabral na obrátkách. Mission totiž v Silu již vyrostl, neznal svět tam "venku" - a v podstatě je fascinující, jak se rozběhl život v podzemí, na uzavřené ploše. Pole, farmy, obchody, kavárny, škola a školka, a samozřejmě setu lidé zamilovávali, rodily se děti, a také se umírá. A jak to tak bývá, každá společnost má své mouchy. Mission pracoval jako nosič - těžká práce spočívající v tom, že přenáší různá těžká břemena mezi jednotlivými patry - třeba léky, zeleninu, a tak. 

Dost deprimující, smutný svět, bez slunečního světla, kdy rostliny rostou pod umělým osvětlením, a lidé neznají jiný svět než uzavřený v Silu. Ale začne docházet ke vzpourám, povstáním, protože společnost má pořád své neduhy... 

Dějově jsem ale pořád nevěděla, kam směřujeme. Zánik, osvobození, nějaké velké odhalení, či něco jiného? A jak jsem četla dál, bohužel mě to přestávalo bavit. Příliš mnoho "vaty" kolem, zbytečné natahování, musela jsem se pak už do čtení spíše nutit. Ano, bylo to vymyšlené pěkně, spousta šokujících odhalení a tajemství vystoupila na povrch. Ale škoda té omáčky kolem, ale asi hodně uškodilo i to, že jsem nečetla první díl...

Tak už mám objednaný z internetu třetí díl, Prach, i přes mé výtky mě totiž zajímá, jak to celé dopadne. Největší problémem knihy je, že chybí ucelený pohled na postavy, a celé se to nějak ztrácí. Ale dávám šedesát procent, je to úplně něco jiného ze sci-fi žánru, a asi už chápu ten poprask kolem seriálu. I tak si ho nejspíše nepustím, no... 

Šedesát procent je adekvátní hodnocení, ke konci už jsem byla ze čtení vážně unavená, a pořád musím přemýšlet, co jsem to vlastně četla, a je to dobrá kniha či ne? Ale ano, třetímu dílu dám šanci, opožděný dárek k narozeninám, a těším se!

A co Vy? Viděli jste seriál Silo? Líbil se Vám? Nebo jste četli knižní předlohu? Máte rádi postapokalyptické sci-fi? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...