Autor: Tadeusz Konwicki
Žánr: Román, Romantický, Mysteriózní, Historický
Mé hodnocení: 90%
Obsah: Březen roku 1939 neměl být v polském městečku Vilna ničím výjimečný. Snad jen občasná přítomnost vojáků, kteří zde prováděli svá četná cvičení, s sebou nesla předzvěst něčeho temného. Ale tohle devatenáctiletý Vít zrovna moc neprožíval. Za pár týdnů jej čeká maturita, a jelikož je Vítek vzorným studentem, nečeká se, že by u maturity propadl. Touží stát se doktorem - respektive je to velké přání jeho matky.
Vítek totiž pochází z neúplné rodiny, a jeho poměry jsou více než skromné. Bydlí se stařičkým dědečkem, který je velice starý a prakticky nevstává z postele, jen co chvíli dýchavičně zakašle. A co je horší, tak Vítkův otec před několika lety spáchal sebevraždu, oběsil se na stromě, a chlapec tak s sebou nosí cejch, že je "synem sebevraha."
Příběh začíná vcelku nenápadně. Vítek jede vlakem zpět do městečka, s partou kamarádů se byli jen tak projet a lelkovat po loukách. A v tom v kupé osloví Vítka neznámý muž. Vypadá jako žebrák, zarostlý, špinavý, a Vítkovi podává svou starou tašku. Vítek se zděsí, protože od cizích lidí se přeci nemá nikdy nic brát! A tak mu cizinec na rozloučenou řekne zvláštní slova: "To nevadí. Stejně svůj osud nezměníš." Vítkovi se hrůzou zježí vlasy na hlavě a zmocní se jej děsivá předtucha čehosi zlého.
O pár minut později je vlak zastaven. Pod vlak někdo skočil, a srážka s lokomotivou byla fatální. Vítek má ošklivý pocit, že to byl právě onen žebrák, se kterým se bavil v kupé, ale mohl stihnout na zastávce vystoupit a vrhnout se pod koleje...?
Další den čeká Vítka zase škola. Má tady svoji partu kamarádku, Ljovka, Piotr a Griška. A po škole je tu zase jízda vlakem, co taky jiného dělat v malém nudném městečku... A tam Víťa zase potkává Alinu. Stejně jako jindy. Jenže teď ho dívka, která sedí v kupé ve společnosti své nejlepší kamarádky Zuzany, něčím výjimečným zaujme.
Alině je také devatenáct, ale pochází z úplně jiných poměrů. Její otec, plukovník Nalencz, má moc, peníze i vliv. A ve své honosné vile na kopci vládne tvrdou a nesmlouvavou rukou, po městečku se o něm špitá, že je to tak trochu tyran.
A co se nestane, Vítka začne dívka neodolatelně přitahovat. Jak se říká - láska nezná hranic. Pomalu, polehoučku se mezi nimi projevuje hluboký cit, láska, jedinečná, osudová, ale svým způsobem také nebezpečná a krutá. Víťa má také jiné starosti, jednak jejich vztahu nepřeje okolí, zvláště plukovník Nalencz není novým nápadníkem své dcery zrovna nadšen, a pak tu jsou podivínské sousedky, sestry Puciatovy, u kterých Víťa rád tráví večery, ač jsou podivné - z gramofonu hrají teskné písně, a kolem jakoby se zastavil čas.
Vítek a Alina se dál posouvají ve svém vztahu, jenže okolnosti jim dále nepřejí, a tak vše spěje k tragickému konci. Bude ale opravdu tragický, nebo dopadne tentokrát černá kronika lásky úplně jinak...?
Hodnocení: Černou kroniku lásky jsem si koupila z internetového antikvariátu restorio.cz. Detektivek jsem už docela přehlcená, tak ráda zabrousím i k jinému žánru. Mimo jiné mám ráda právě i válečnou literaturu. Tady se jedná sice o dobu krátce předválečnou, přesto se tu s její hrozbou setkáváme - vojáci v terénu, zprávy o válce v rozhlase, podivné dusno a napětí, kdy je jasné, že se k něčemu schyluje...
Po přečtení anotace jsem čekala něco jiného. Romantiku, takový klasický příběh červené knihovny. Ale tohle Černá kronika lásky úplně nenabízí. Mám ráda, když na mě příběh z knihy pohltí "něčím" víc. A přesně tohoto se mi dostalo. Pokud nemáte rádi spoustu popisů, lyrické pasáže, tak tohle je pro vás to pravé ořechové. Já tedy, jak už jistě víte z mých recenzí, nemám ráda moc "okecávací" pasáže v knihách. Ovšem tohle je něco úplně jiného.
Tadeusz Konwicki to s vydáním této knihy neměl vůbec jednoduché. Kniha měla vyjít v českém překladu již v roce 1978, ale neprošla tehdejší cenzurou. A to, prosím pěkně, kvůli pouhým šesti odstavcům. "Budeš žít se svobodnou vůlí a v nesvobodě. Tak žít nechci a nebudu." I tyto pasáže se tehdejším cenzorům nelíbily, a proto byly všechny již připravené výtisky poslány "do stoupy," čili nadobro zničeny - většinou se knihy doslova drtily, což je strašné.
I přes tento pohnutý osud si kniha našla svou cestu v samizdatových výtiscích, ovšem její oficiální vydání přišlo až po roce 1989.
Tak musím říct, že se mi kniha trefila do nálady. Něco takového baladického, mírně melancholického, prostoupeného jakousi podivnou atmosférou neskutečna, to bylo opravdu pěkné. Až jakoby příběh je odsunut trochu do pozadí a do popředí se dostávají popisy krajiny, pocitů, nálad, opravdu zvláštní.
Romantická linka je prostinká, ale opravdu velmi intenzivní, nikterak přeslazená, což je fajn. Jedna jediná erotická scéna, popsána taky moc hezky, velmi citlivě, není zde nic vulgárního. Od začátku příběh doplňují novinové výstřižky, které jsou pochmurného charakteru, a dávají tušit, jakým směrem se asi příběh bude ubírat, a tak čtenář jen čeká, kdy k tomu dojde. Co do charakteru se toho o Vítkovi a Alině zase tolik nedozvíme, protože prim zde hraje jejich bouřlivý cit, ale to mi zase tolik nevadilo.
Ale byl tu pěkný kontrast toho, v jakých podmínkách oba vyrůstali, a v tehdejších poměrech bylo velmi důležité, z jaké společenské vrstvy člověk pochází. Tak všechno spěje k závěru, který je čtenáři vlastně tak trochu nucen už od počátku, a je to vlastně klasický příběh nešťastné lásky, té první, jediné a největší.
Jenže to celé skončí úplně jinak, ale svým způsobem také tragicky, protože s láskou je opravdu kříž, a tento příběh mi přišel v mnohém úplně jiný, fascinující, a nevšední. Jak opravdu nemusím romantické příběhy, tak tento se mi líbil moc.
Dávám devadesát procent a pokud máte rádi lyrické příběhy, které Vás pohltí svou nevšední atmosférou a pocity, které z ní vyvěrají, můžu opravdu jen a jen doporučit. Nevšední příběh, který se každému asi úplně netrefí do vkusu, ale mně tedy ano.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek září, mějte se hezky, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat