Prázdniny pomalu končí...

 Srpen pomalu, ale jistě uhání ke svému závěru - příští týden už jdou děti zase do školy. Tento čas byl pro mě, zejména na základce, značně pochmurný, nevlídný, a smutný. Coby dospělý jedinec vítám to, že venku bude dopoledne více klidu, a se začátkem září také tak celkově ustane příliv výletníků a turistů. A mám teď i další, moc hezký důvod, proč mít ráda konec srpna. Už zítra totiž Julinka oslaví druhé narozeniny! Podrobněji se rozepíšu v příštím článku, ale tak si se slzou v oku vždycky říkám - proboha, opravdu to tak strašně uteklo, z toho maličkého miminka už je hotová slečna, která se umí pěkně projevit! 

Teď ale trochu z jiného soudku. Blíží se komunální volby, a předvolební kampaň i v naší obci začíná. Náš současný starosta již kandidovat nebude, takže budeme volit zcela nového člověka. A když vidím, jakým směrem se naše vesnička obrací, říkám si, že je to jen dobře. 

Velkým problémem jsou opravy po povodních. Tristní je, že obec nemá na spoustu věcí peníze, nebo je dává do jiných projektů. Stále chybí dva mosty přes potok, dřevěné lávky. Prý se musí schválit projekt, což se táhne už více než rok a půl. Ony ty mosty jsou dost důležité, hlavně pro seniory, kteří si musí obcházet kus na autobusovou zastávku či do obchodu. Kdo bydlí naproti bývalému mostu, musí chodit skoro kilometr. 

Neopravují se cesty, nejsou zpevněné břehy, v potocích je stále nepořádek, suť, kamení, a větve. Kdyby nedejbože přišla voda, je zaděláno na obrovský problém. Cyklistická stezka v lesoparku je v tristním stavu. Chodíme tudy s Juli skoro denně. Na některých místech je asfalt děravý, různě se to drolí - minule někdo dal do jedné z děr velký kámen. Opravdu geniální, hlavně pro cyklisty. Hned vedle cyklostezky teče potok, který právě cestu zničil. 

Bizarní je i to, že přes půl stezky je zábradlí, na té druhé ne. Takže když jde Julinka vedle mě, mám co dělat, abych ji jistila, pokud jde moc u kraje, aby mi nespadla. Co mě taky štve, tak na začátku lesoparku je odpočinková zóna. Lavička, a venkovní posilovací stroje. Chodíme tam s Juli denně. A přítomnost místních feťáků a opilců na klidu nepřidá. Zrovna včera jsem tam uklízela vajgly, plechovky od piva. Papírové kapesníčky, obaly od všeho možného. Hned vedle je odpadkový koš, ale pro někoho je evidentně velký problém to tam hodit. 

Posledně mi Julinka sedla do vylitého piva, které bylo na lavičce. Než jsem si toho všimla, bylo pozdě. A předminulý týden tu byl v noci rachot. Lesopark mám kousek od domu, a měla jsem v noci otevřené okno. Mladá holčina závislá na drogách spolu se svým přítelem se šíleně hádali, štěkal jejich pes, fakt na palici. 

Jenže co s tím? Lesopark je veřejně přístupný pro všechny, není to vyhrazeno jen třeba pro děti, takže se tam může popíjet, fetovat, a dělat bordel. Což je vážně skvělé. Na takové místo jít pak s malým dítětem, to je nepříjemné. A co jsem si všimla, když něco vyhazuju do toho koše, šíleně z toho něco vždycky smrdí. Mám dojem, že tam někdo hází zkažené nebo prošlé jídlo, protože to je fakt puch. Posledně tam byla nějaká velká taška narvaná, no smrdělo to strašně. 

Je mi to fakt nepříjemné, Julinka to tam má ráda, jiné venkovní plochy pro děti tu pořádně nejsou, teď chvíli jede ještě to školkové hřiště, ale od září je zase zavřené. A ta představa, kdo asi seděl před námi na té lavičce, není příjemná. 

Tak to jen tak bokem takové postěžování si... 

Tady je právě Julinka na hřišti. Ono ji to tam baví chvilinku, od té doby, co tam nejsou ty motorky, tak nějak ztratila zájem si tu hrát. Maximálně patnáct minut, a chce domů. Ale sklouzne se na klouzačce, poleze si v průlezce, a chvíli ji zabaví pružinové houpačky. 

A tak si pořád říkám, jaké jsou malé děti neunavitelné bytosti. Snažím se Juli přes den co nejvíce utahat, ať si vyhraje se vším možným, ale kolikrát mi po obědě neusne, až večer, ale je fakt, že zabere brzo, třeba už v osm večer, a já mám čas jen pro sebe, což je fajn. 

Co se týče mluvení, tak Juli brebentí celý den. Teď se učíme poznávat barvy, pozná plno věcí na obrázcích, a ráda pořád na něco ukazuje. Umí už taky ukázat, kolik má roků. Jeden - ukáže jeden prst. Tak už zítra budeme přeučovat na dva! Pěkně vyslovuje "maso," "koko," a celkově ji hodně zajímá jídlo. To je samé "mňam, mňam," ovšem když mi donese banán, že ho mám oloupat, nakonec ho musím sníst sama. 

Na naši fenku Žofinku místo "Žofko" volá "sodo," což je docela vtipné. 

A taky má svoji hlavu, někdy se spolu domluvíme dost těžko. Když se Julince nelíbí nějaký kousek oblečení, začne ho ze sebe nelítostně škubat. Stále chce jen jedny tenisky, ale někdy vezme na milost i gumáky. Zatvrzele odmítá čepice a ponožky. V autobuse si sundá boty a pak řve, protože je chce mít zase na nohách. 

Ale pak tyhle záchvaty vzdoru pominou, a holčička se ke mě přijde přitulit, a je to všechno zase fajn. A ten úsměv, to je opravdu k nezaplacení. 

Pohled na jesenické náměstí, v pozadí radnice, kašny. Teď se zase rozpoutala diskuze, že je naše náměstí málo zelené, je pravdou, že toho betonu je až moc, ale zase, jak to nějak pěkně stylově upravit, když ten styl si o ten beton přímo říká...? 

A teď zase něco trochu z nákupů a jiných radůstek. 

Tato knížka byla skvělá volba. Koupila jsem ji u nás v sekáči, kde se krom oblečení z druhé ruky prodávají i antikvariátní knihy. A Julinka ji miluje. Spousta obrázků, každá stránka má svou barvu. A tak si ukazujeme, co je zelené, co modré, a je to opravdu skvělý pomocník. 

Tady si Julinka právě zaujatě knížku prohlíží. 

Tyto krásné kartičkové retro puzzle mám schované, až do nech Julinka ještě doroste. Jednoduchý princip - spojit dva obrázky, které k sobě patří. Květiny do vázy, králík a mrkev. Pěkné obrázky, karton je tvrdý, což je fajn. 

Dva vzorečky z týdeníku pro ženy, který si kupuji. Mustela - hydratační tělové mléko a jemný čistící tělový a vlasový gel. Vůně je taková citrónová, a něčím mi připomíná kosmetiku, kterou používala moje babička. Julince jsem už s přípravkem umyla vlásky, žádná špatná reakce, má je po umytí krásně jemné, tak asi fajn. Akorát mě osobně ta vůně úplně nesedí, ale plní svou funkci, takže OK. 

Poslední měsíc se mi dost zhoršila kvalita vlasů, po umytí jsem je pořád měla takové zplihlé a bez lesku, takže jsem si koupila Biosil plus. Na zdravé vlasy a nehty. Obsahuje biotin, kyselinu panthothenovou, zinek a oxid křemičitý. Balení vyjde na sedmdesát korun, stačí brát jednu tabletu týdně. A je to znát, vlasy získaly objem, lépe se rozčesávají, a při rozčesávání jich v kartáči tolik nezůstává. Jak se říká - za málo peněz hodně muziky, já na tuto klasiku nedám dopustit. Beru jednu tabletu denně, to úplně stačí. 

Krásné slunečnice, s láskou natrhané, to vždycky potěší... 

V autobuse potkávám spoustu známých tváří, Julinka je taková, že si hned každého získá. A tak jsem si párkrát povídala s jednou starší paní. A pak mi paní jednoho dne přinesla dárek pro Julinku. Takovou krásnou, starou, mrkací panenku. Byla jsem z toho úplně paf, paní za to nic nechtěla, ale já jsem jí při další jízdě vnutila balíček kafe. Panenka je hrozně krásná, mrkací, na to, že si s ní bude hrát už třetí holčička, fakt nádherná. 

Ale zatím jsem ji Julince schovala, mám strach, aby ji nezničila, tak příští rok možná. Je fakt úžasná, pravá retro panenka, a mě tohle hrozně zahřálo u srdíčka. 

Tuhle fotku mi poslal přítel z Německa. Takové tam mají krásné knihobudky. Nejspíše to bude předělaná bývala telefonní budka. Ale tohle je prostě něco neobyčejného. Prostor, kam si můžete vejít, sami se zavřít, a v klidu si prolistovat knihy. Paráda. Tak jen škoda, že neumím německy, určitě bych si nějakou knížku vybrala... 

Snad budeme ještě užívat teplých dnů. Dnes je osmnáct stupňů, krásné teplo, ale noci a rána bývají chladná, a já v tom chladu cítím první náznaky podzimu. Září sebou nese vždycky teplotní změny, tak uvidíme, jaké bude letos! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte konec srpna plnými doušky a mějte se hezky, Vaše Eliss ♥