Lughnasad/Dožínky

 Dnes se zaměřím na dva moc pěkné svátky. Mají sice rozdílné názvy, ale v mnohém se podobají a v podstatě se dá říci, že jejich význam je totožný. 

Začneme tedy těmi v našich končinách známějšími a oslavovanějšími. Dožínky se již dvaadvacet let slaví i v naší obci. Tradice od roku 2004, která začala velmi skromně a mezi návštěvníky byli veskrze občané naší obce, se postupem času stala velmi populární i pro lidi z okolních obcí, dokonce naše Dožínky v rámci polského přátelství navštěvují i polští spoluobčané. 

První obecní Dožínky jsem s rodiči navštívila, když mi bylo deset. Vůbec jsem tehdy nevěděla, co ten pojem znamená, ale pochopila jsem tolik, že se jedná o nějakou obecní slavnost. Byl začátek září - Dožínky se u nás tradičně konají první zářijovou sobotu. Ale celkem se mi tam líbilo. Byl tam i koutek pro větší děti, různé soutěže, taky bylo fajn si prohlédnout hospodářská zvířata - kozy, ovce, drůbež, holuby. A krom toho tam byly zajímavé soutěže i pro dospělé. 

Poznávačka rostlin, dojení skrze umělé kravské vemeno, sekání polínek v určitý časový limit. Tradičně se soutěží o nejlepší kotlíkový guláš. Samozřejmě nechyběly ani stánky se vším možným jídlem a pitím, lokální výrobky - kozí a ovčí sýry, které se daly koupit i grilované. Ale jako dítě mě nejvíc bavila ta zvířata, a pak jsme s kamarádkami procházely celý areál a až do setmění si různě hrály na schovku a tak. 

A na Dožínkách nikdy nechybí ani dobrá muzika - většinou vystupuje náš pěvecký sbor, své oblíbené písně zapějí i polské kolegyně, a většinou někdo z obce předvede svůj talent. Například mažoretky, jeden rok bubnoval i nadaný žák ze základky, a tak podobně. Ale Dožínky měly i své speciální hosty - zazpívali u nás třeba O5 a Radeček, nebo František Nedvěd. 

Ale je vlastně škoda, že většina z nás vnímá Dožínky jako konzumní svátek. Přijít pojíst, popít, pobavit se. A přitom se jedná o takové symbolické poděkování za úrodu. Odtud i jiné názvy - dožatá, obžínky, dožének. 

Když jsem před rodičovskou dovolenou pracovala v zemědělském družstvu, pomáhali jsme s kolegy z práce s jejich organizací. Nic příjemného. Muselo se udělat spoustu sýrů, jogurtů a tvarohu, s kolegyní jsme jen ve dvou měly práce tak pro čtyři lidi. A když nám na pomoc přišel nějaký brigádník, nestálo to za nic. K tomu ještě zdobení mostů, chystání areálu, mytí a vytahování lavic ze stodoly, prostě opravdu nebylo jednoduché se na tom podílet. 

A nakonec to nejlepší - směna v sobotu i v neděli. V pátek jsme chystali areál na slavnost, spolu s pracovníky obecního úřadu. V sobotu jsme měli směnu na vynášení pytlů do kontejnerů, další lidi bylo potřeba na parkoviště, kde bylo třeba dbát na dostatek parkovacích míst a plynulost parkování. Což bylo taky za trest, protože někteří lidi jsou prostě pitomci. A ta směna na uklízení odpadkových košů trvala od dvou hodin až do osmi do večera. 

Takže zabitý celý den. To už jsem tam pak zůstala s přáteli a kolegy a poseděli jsme bokem se skleničkou vína nebo punče. Bohužel každým rokem mi připadá, že jsou dožínky u nás už jen symbolické. Na polích se toho mnoho nepěstuje, kde kdysi stály kukuřičné klasy dnes stojí domy a další budovy. Už se u nás nedělají ano kozí a ovčí sýry, jen výrobky z kravského mléka. A jeden areál kravína se úplně ruší a přesunuje se na plně robotizovanou dílnu. 

Z dětství si ještě pamatuji pole s obilím, pšenicí nebo ječmenem, hned za bytem to pole máme. Vlevo se pěstovala vojtěška a hrášek, vpravo obilí, později kukuřice. A teď už tam není ani ta kukuřice. Jak bylo fajn se procházet v poli plném kukuřice, a ty malé kukuřičky, ty byly chuťově něco naprosto úžasného! 

Kdežto Lughnasad je letní svátek sklizně. Svátky prvního obilí se slaví na přelomu července a srpna - většinou hned prvního července. Lugh (čteno jako lú) znamená jasný, zářící. Lugh byl irský bůh světla. Podle některých mýtů z Lughovy tváře vycházela tak silná záře, že se na něj jen málokdo mohl podívat, aniž by zcela oslepnul. 

Podle irské Knihy invazí založil Lugh shromáždění Tacti, sportovní událost podobnou olympijským hrám. A toto shromáždění končilo právě prvního srpna. Tato událost měla vzniknout jako počest jeho nevlastní matky. V době Lughnasadu probíhaly výroční trhy a sportovní zápasy - například koňské závody. Dones bývá svátek považován za oslavu Lugha samotného, začíná vždy slavnostním začátkem v noci ze 31. července na 1. srpna. Keltský den totiž vždy začíná večerem. 

I u nás se ale můžeme s tímto svátkem setkat. Jedná se o keltské slavnosti, kde můžeme vidět ukázku jejich tanců, kultury, a třeba i výrobků. Jedná se také o poděkování za dary přírody. Takže stejný princip jako Dožínky. Hlavním symbolem je třeba i pečení chleba z nové úrody a drcení zrna. 

Je fajn, že i dnes přetrvávají tyto tradice, ač jsou to tedy spíše konzumní svátky, a jako symbol poděkování za úrodu je už bere málokdo. A to je velká škoda, protože nejen příroda, ale i lidé, kteří pracují v zemědělství si poděkování za svou mnohdy těžkou práci opravdu zaslouží. 

A co Vy? Navštívili jste někdy Dožínky? Máte rádi podobné vesnické slavnosti? Je fajn, že pořád přetrvávají staré tradice, ač jsme někdy již pozapomněli na jejich původní účel? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný srpnový den, mějte se hezky, Vaše Eliss ♥