Chladná půlka června

 Po sérii teplejších dnů přišly zase naopak ty o mnoho studenější. Kdybych nevěděla, co je za měsíc, tak bych to dle situace venku tipla tak na duben, protože lepší přízvisko než aprílové tohle počasí nevystihuje. Minulý týden konečně pořádně popršelo, už bylo opravdu potřeba, ale přesto v potoce moc vody nepřibylo, ale pro zahrádkáře je to určitě fajn. 

I když pršelo, tak jsme s Juli byly alespoň chvilinku venku. Je zvyklá si hrát venku, a tak tím, že musí být doma, vždycky hodně trpí, nudí se a pak vymýšlí skopičiny, posledně mi přeorganizovala celou knihovničku a vytahala hrnce z kuchyňské linky. 

Zásadnější věc, která se stala minulý týden, byl telefonát na obecní úřad. Už jsem zde psala několikrát o psovi Denisovi, který utíkal ze statku na kopci. Kříženec labradora se sice zdál na první pohled přátelský, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo, a jeho přítomnost u naší bytovky byla pěkně otravná. Je mi toho psa hrozně líto, je vidět, že "majitelé" ho mají na háku, protože to zvíře tady v okolí bylo od rána do večera, posledně čekal u naší garáže ještě v devět večer. 

Přítomnost cizího psa sebou nesla problémy v tom, že jsem si pořádně nemohla vyvenčit Žofku. A Denis dráždil psy v okolí, stará paní sousedka, která má psa za plotem, se rozčilovala, že bude mít zničený plot. Další věc - zvíře tu nevybíravě se**, o**cává všechno, včetně fasády, kočárku, a soused mi pak na zastávce říkal, že takto znečišťuje i hračky a posezení, které tam máme pro děti. Člověk může být tolerantní, ale čeho je moc, toho je příliš. 

A v pondělí už můj pohár trpělivosti přetekl. 

Nevím, jestli je to na fotce dobře patrní, ale "majitelé" nechali Denise utéct i s náhubkem. Tohle bylo prosím řešení této situace. Nejen že to zvíře se nemůže tedy pořádně najíst a napít, ale navíc se může s tím náhubkem zranit, zachytit se třeba o větve nebo tak. 

Stál u našich dveří od bytovky, žalostně kňučel, a pak začal agresivně štěkat na sousedku, která jej posílala domů. To už jsem toho opravdu měla dost. Je mi toho psa strašně líto, je mi jasné, že za to nemůže, že utíká z nějakého důvodu, u svých majitelů je nejspíš nešťastný, nemyslím si, že by se k němu chovali hezky! 

Tak jsem volala k nám na obecní úřad místostarostce. Už jsem volala letos podruhé, tak to vzala tentokrát vážněji a že to bude řešit. Obecní pracovníci přijeli se svým autem, naložili ho do auta a odvezli nejspíš k majitelům. Od toho dne tu ten pes nebyl. Víte, ono je to těžké, na jedné straně to zvíře člověk lituje, ale přeci tu nemůže být celý den takto, a ještě s náhubkem! Vždyť to už hraničí s týráním, a ten pes opravdu nevypadal na to, že je v dobrém psychickém stavu. 

V minulých deníčcích jsem psala o strejdovi, kterého na Velikonoce srazilo auto, skončil s otřesem mozku v nemocnici a doma se ještě léčil se zlomenou nohou. Strejda je autista, a to, že musel ležet prve dost dlouho v nemocnici a pak nesměl ven, aby mu kost dobře srostla. Tohle vše, taková velká změna, kdy neměl svůj pevný režim, který měl už roky zaběhnutý, to vše pro něj bylo velmi stresující. 

Minulý týden mi volala máma, brzy po obědě, že strejda zkolaboval ve školní kuchyni, kam si chodí pro obědy. Dostal slabší mozkovou mrtvici, takže nemocnice a podle CT to nevypadalo dobře, takže strejda byl v pátek na operaci, aby mu odstranili krevní sraženinu. 

Operace se naštěstí zdařila, strejda zůstává dál na pozorování v nemocnici, zotavuje se prý dobře, a tento týden by mohl jít domů. Chystám se za ním na návštěvu, bohužel zdravotní problémy souvisí i s věkem, za dva roky bude mít sedmdesát, taky má už roky cukrovku, což mu taky nepřidává, a i přes onemocnění miluje sladké. A těžko mu to jde zakázat, když pořádně nechápe, proč to nesmí jíst. 

Tady je Julinka se strejdou, jak spolu koukají na slepice u sousedů. Hned jak bude strejda doma, případně bude ležet v naší městské nemocnici, zastavím se za ním na návštěvu. Zatím si jej nechali v Olomouci.

Julča si sluneční brýle nechala jen chvilinku, a teď je už vůbec nechce. Problém už má zase i s botami a ponožkami, hlavně v autobuse si je ráda sundává. Mám s sebou obrázkovou knížku, kterou si ráda prohlíží, ale to ji baví chvilku, a pak už zase vymýšlí. A taky už se umí jednou rukou vyvléknout z popruhů v kočárku, takže paráda, musím dávat pozor, aby mi nevypadla. 

Největší radost dělají Julince balony. Umí říct hezky "balon," a "kop", a to že venku slabě prší, vůbec nevadí. Kopat si s balonem v kaluži je přeci velká zábava! 

Každý měsíc koupím Julince novou hračku, tentokrát padla volba na panenku Barbie, těch mnoho nemá. Hrozně se mi líbily ty šaty, a to, že se jedná o klasickou Barbie, dle vzhledu. Julince se nejvíc líbí panenčiny blonďaté vlásky. 

Jelikož drogerii Rossmann přestěhovali na druhý konec města, kam zase tak často nechodím, tak jsem si teď oblíbila pro změnu Tetu. A tady mají svou domovskou značku Ameté. Po delší době jsem vzala sůl do koupele, s mořskými minerály, a opravdu moc krásně nevtíravě voní. A sprchový gel Exotic Jungle voní tak nějak dřevitě, ani ne po ovoci, ale po květinách. 

Tuto značku mám ráda, líbí se mi ta pestrá nabídka, a ty vůně jsou přímo kouzelné. A sprchové gely pěkně pění, což mám taky ráda. 

Stihly jsme navštívit i kravín, bohužel se bude rušit, respektive přesouvat, tak do měsíce by mělo být hotovo. V JZD mají celkově málo lidí - roky jsem dělala na sýrárně - ale je to horší a horší, dojit a nahánět krávy nikdo nechce, a na druhém provoze mají vše automatizované. Funguje zde robotická dojírna, vše je plně automatizované. Na jednu stranu se nedivím, protože práce s krávami je opravdu dřina, máma dojila krávy pět let, takže vím jak to tam chodí. 

Celkově u nás v obci to zemědělství dost upadá, na polích si lidé staví domy, a letos se nepěstuje ani kukuřice, pole kolem nás leží ladem. Tak jsem zvědavá, jak to bude za pár let, bylo by dobré, kdyby se chov krav udržel, protože na sýrárně, kde jsem pracovala, se zrušil chov koz a ovcí, a vyrábějí se zde již jen výrobky z kravského mléka - máslo, jogurty a několik druhů sýrů, ale za mě byl ten sortiment ještě o mnoho rozmanitější. 

Do knihobudky chodím pravidelně, ale spíše tam hodně přináším, domů si odnesu něco k přečtení málokdy. Nestíhám teď přes léto tolik číst, čas je chvíli před spaním, a někdy ani to ne, většinou jsem tak vyřízená, že jdu spát spolu s Juli. Snažím se přečíst denně alespoň pár stránek, ale ne vždy se zadaří. 

Takhle to dopadá, když si chci s Juli udělat hezkou fotku, tady jsme zrovna v lesoparku, kam chodíme na posilovací stroje, bohužel tu zatím žádné dětské hřiště po povodních není, něco je v plánu, ale kdy dojde k realizaci, těžko říct. 

Tak užívejte června, brzy snad přijde pořádné léto, prý se má už o víkendu citelně oteplit, tak uvidíme!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné dny, Vaše Eliss ♥