Přeskočit na hlavní obsah

Červený delfín

V dnešním článku se zase tak trochu ponoříme do nástrah internetu, a to zejména pro děti a náctileté. Budu se věnovat výzvám, které se nejčastěji mezi mladými užívají pod anglickým pojmem "challenge." Jde v podstatě o jednoduchou věc - někdo něco vymyslí, další jedinci tu věc napodobují, natáčejí se u toho, a pak videa nahrávají na sítě na důkaz toho, že tu výzvu zvládli. 

Jenže, není výzva jako výzva. Ony totiž některé jsou doopravdy nebezpečné, a bohužel už některé děti za podobný hazard zaplatily i životem. Kdyby to byla třeba výzva typu - ukliď své okolí, pomoz babičce odnést nákup z obchodu, pusť paní s kočárkem v autobuse sednout. Ale dělat dobro je přece tak pro fanoušky nudné a obyčejné, že... 

Poměrně často se mluví ve zprávách o nebezpečných výzvách. A už to není jen výsada ciziny - ale jak sleduji celkem pravidelně Krimi zprávy na CNN, tak se podobné trendy nebezpečně tlačí i k nám. Blackout Chalenge spočívá v tom, že člověk má vydržet co nejdéle škrcení, až upadne do bezvědomí - tímto tak mají děti dokázat, že mají odvahu. A je jedno, jestli to praktikují sami, nebo ve dvojici... 

V roce 2021 se udusila v Itálii desetiletá školačka Antonella Sicomero. Dívka se udusila páskem právě při konání této výzvy. Dívku našla její pětiletá sestra, po převozu do nemocnice už lékaři konstatovali mozkovou smrt. Rodiče se rozhodli pro dárcovství orgánů. 


Už před lety jsem psala o fenoménu Modré velryby. Podle Wikipedie se jedná o "městkou legendu" a "mystifikaci," která přerostla v nebezpečnou online hru. Pokud se dítě do hry připojilo přes internet, vzal si jej na starosti "kurátor," který dítěti zadává padesát nebezpečných úkolů. Jedná se o sebepoškozování - například vyrýt si na tělo nožem obrázek velryby. Na internetu už se nedají vyhledat další úkoly, obrázky jsou začerněné, což je jedině dobře! 

Jako poslední úkol Modré velryby je - zabít se. Spáchat sebevraždu, přičemž kurátor vybere přesné čas a místo... A mimochodem, pokud se dítě rozhodlo přestat hrát, často se stávalo od oněch kurátorů terčem vydírání a psychického nátlaku. Takže se rozhodně nejedná o žádnou legraci. 

V roce 2017 se několik dětí úmyslně pořezalo při hraní této "hry," a dokonce několik dívek odeslalo "kurátorovi" obnažené fotografie. V červnu 2017 došlo v Mlékojedech k sebevraždě dvou dívek, které skočily pod vlak, a policie naznačila, že tu jsou jisté indicie s Modrou velrybou. Hrozně by mě zajímalo, kdo je ten kurátor, člověk, co sedí na druhé straně, a páchá takové hrozné zlo. 



Už v roce 2012 se objevilo zase něco trochu jiného, ale o nic méně nebezpečného. Skořicová výzva. Jde o to bez zapíjení spolknout lžíci skořice. Zní to možná banálně, ale jedná se o opravdový hazard. Skořice se totiž nijak zvlášť rychle nerozpouští, může tedy uváznout v hrdle. Následuje tedy dávení, kašlání, a dokonce i zvracení. 

Nebezpečné je to ovšem i proto, že skořice může zabránit vzduchu dostat se do plic, a může v extrémních případech dojít k udušení. Vdechnutí skořicového prachu není žádná legrace, a ve vteřině může jít o život! 
 

Našla jsem video, kdy žena polkne naběračku (!) skořice, a co následuje, můžete vidět. Za mě je tohle fakt na hlavu. Pro sledování, lajky, peníze, fanoušky ale asi opravdu cokoliv, že? Za mě je to pěkně zvrácené a odporné, a neshledávám na tom nic zábavného. 

A teď se dostáváme k Červenému delfínovi. Ten funguje prakticky na stejném principu jako Modrá velryba. Lze si povšimnout i podobného názvu - jedná se o kytovce - jen tu máme místo modré červenou. Zatímco delfín je ve skutečnosti roztomilé zvířátko, tak tato hra má do roztomilosti daleko. Kurátor kontaktuje dítě s tím, jestli si chce zahrát. Pokud dítě souhlasí, následují úkoly. A zase zlehka - namalovat si na ruku delfína. 

Jenže od nevinných úkolů se postupně propracováváme k těm složitějším a mnohem temnějším. Kurátor využívá svého psychického vlivu na oběť, který se přetaví v regulérní nátlak. Postupně totiž šikovně získává o své oběti čím dál více informací, které pak využívá k vydírání. A takové desetileté dítě, pokud se octne v podobné situaci, neví, jak se zachovat. 

V článku, který byl uveřejněn na aktualne.cz, se píše toto: "Byla to slečna, která vyhověla nějakým výzvám. Jedna z těch výzev byla, aby požila náplň do elektronické cigarety. Ona to odmítla udělat, nato ale přišla výhrůžka. Přišla jí fotografie její rodiny a výhrůžka zněla, že ví, kde bydlí, a pokud to neudělá, bude ublíženo její rodině." 

Ještě předtím tato dívka splnila jiné úkoly. Na ruku si vyřezala různá písmena a číslice, a také celých deset minut inhalovala parfém z ručníku! U všeho se samozřejmě natáčela. Tohle je prostě šílené. Deset minut dýchat nebezpečné výpary z parfému - mě tedy stačí chvilka, když se navoním v koupelně, a pak to třeba trochu víc vdechnu, snažím se hned vyvětrat, ale ty výpary se drží jen ve vzduchu dlouho! Natož pak z ručníku! 

A řezání symbolů do těla, strašné. Vypití náplně do elektronické cigarety představuje vážné riziko otravy. V článku se nepíše věk oné slečny, jen to, že byla nezletilá. Tak věřím, že se to obejde bez následků a slečna si bude dávat pozor na to, co dělá na internetu a už nebude vyhledávat podobné hloupé a nebezpečné výzvy.

Běhá mi z toho mráz o zádech, co se zase děje. Bohužel děti a dospívající jsou zranitelní, a nejsou schopni rozpoznat, zda jim může někdo ublížit a proto podlehnou nátlaku. Jasně - nemají hrát podobné výzvy, ale je to pro ně asi i jakési zabíjení nudy. Někdo je osloví, mají pocit, že si s nimi chce někdo povídat, a to může být také lákavé. 


Takže je fajn, že se už i u nás mluví o věkové regulaci sociálních sítí. Pro děti do patnácti let má být úplný zákaz. Super nápad, a doufám, že by i u nás byl proveditelný v praxi. Odborníci ale na druhou stranu mluví o tom, že v patnácti letech by děti byly "hozeny do džungle." Prý by nebylo dobré, že by chyběla nějaká předchozí zkušenost se sociálními sítěmi. 

Nevím. Já si třeba založila Facebook ve čtrnácti, tehdy to byl začátek a velký boom, a jsem ráda, že až tak pozdě. Měla jsem ho tenkrát založený skoro poslední ze třídy, protože jsem k němu pořád pociťovala jakousi nedůvěru. 

Ale regulace je na místě. Protože pokud si děti mohou vyhledávat škodlivý a nebezpečný obsah a účastnit se takových nebezpečných věcí, není to v pořádku. 

Co si o tomto myslíte Vy? Také jste slyšeli o nebezpečných výzvách, které děti plní? Dá se tomu nějak zabránit? Je na místě věková regulace? Nebo si myslíte, že řešení je jinde? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Omezení je určitě dobrý . Jen si říkám ,že stejně to půjde obejít . To je jako s kouřením . Kdo chce kouřit , bude dál a nějaký varovný obrázky ho určitě neodradí . To samý regulace sociálních sítí . Naopak si myslím ,že některý děti to přivede k depresi a třeba k sebevraždám , takže až se takový příběhy objeví , zase se bude na regulaci nadávat a lidi to budou chtít zrušit .

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, o Červeném delfínovi jsem slyšela a s dětmi o tom ve škole diskutovala. Kéž by si to vzaly k srdci.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...