Přeskočit na hlavní obsah

Teplé zimní dny

 Počasí se definitivně obrátilo do aprílového módu, jelikož venku to aktuálně připomíná spíše březen. Dnes tedy ráno mrzlo, ale přes den svítilo slunce, zase jsem vytáhla ze skříně lehčí bundičku. Teploty se pohybovaly kolem deseti stupňů, obloha úplně jasná. Takže jsme s Julinkou zase byli hodně venku. A co jde, tak se snažím nevytahovat kočárek. Procházíme se před bytovkou, Julinka už ujde docela kus, předevčírem ušla i kus směrem k lesu, kam rádi chodíme s přítelem. 

A jak si to užívá, když může chodit po dvou, a nekoukat na svět jen z kočárku! Každou chvíli někam odběhne, tu ji zaujme kamínek, neroztátá hromada sněhu, a úplně nejradši má zvířátka, hlavně pejsky. To vždycky říká: "Haf, haf," a pozná pěkně už i pejsky na obrázku. A taky jsem ji naučila "Bú," protože má několik hracích kraviček, tak ty už taky pozná. 

Na nočník pořád trénujeme, chce to trpělivost, často to ještě nestihneme, Julinka donese nočník, až už je hotovo, ale někdy to stihneme, a to je fajn. 




A jak roste, tak už si hraje jinak, spousta hraček ji už nebaví. Mezi nejoblíbenější aktivity teď patří kutálení balonu, a nebo "bum." Julinka nosí hračky a my je musíme házet, to pak nadšeně křičí: "Bum!" A super je taky házení polštářů z gauče. 


Vánoce se pomalu, ale jistě blíží, a já cítím tak trochu napětí. Dárky už mám z větší části nakoupené, ale tak nějak se necítím pořád úplně v pohodě po zdravotní stránce. Cysty sice už tolik nebolí, ale nicméně tam stále jsou, a horší je to psychicky. Ten hormonální výkyv není dobrý, mám hrozné změny nálad, rozčílím se, křičím na přítele kvůli nesmyslům, nemůžu najít pořádně pohodu, pak je to zase o trochu lepší, ale mě to rozhodilo, a už se nemůžu dočkat, až to bude zase v normálu. 



Ale hledám si radosti v maličkostech, a u největší radost mi dělá Julinka. 

Ve středu ráno jsem zase měla doma veselo. Julinka spala déle, než je obvyklé, vstávaly jsme až kolem sedmé, a to v tento čas už snídáme. Když jsem dávala Julči mléko, připadala mi trochu bledá, a taky taková, no prostě divná. Nevyváděla takové ty svoje opičky, a ani se na mě pomalu neusmála. Tak jsem nachystala snídani - kaši a chleba s máslem. 

Odběhla jsem si do koupelny, a v tom na mě volá, že se Julinka celá poblila. Takže ze snídaně nebylo nic, opláchla jsem ji, nechtěla ani čaj, ani mléko, bylo vidět, že jí není dobře, ale teplotu neměla. Dala jsem ji do postýlky, pustila pohádky, a teď nevěděla, co dělat. Doktorka měla ordinovat až od dvanácti. Hodně mě děsilo to, že nechce pít, to už měla tenkrát v létě, jak ji chytly ty zuby. 

Tak jenom polehávala, dívala se na pohádky, a až kolem desáté už to bylo dobré. Získala zase zdravou barvičku, snědla normálně oběd, a zase vesele kopala nožičkama. Tak je možné, že jí něco nesedlo, co dostala den předtím k jídlu? Nedávám nic mastného ani kořeněného, snažím se volit zdravější varianty, tak nevím. Hlavně, že to hned přešlo, protože jsem měla velký strach. 


Julča má v oblibě si s jídlem hrát, a proč si nedat chleba s máslem na hlavu, nebo si vetřít pomazánku do obočí, vlasů, ale hlavně, že je legrace!


Takhle si hrajeme na schovku - ale nechat si čepici na hlavě venku, to tedy ne! 



Mám bezvadného pomocníka při věšení prádla. Julinka už stihla zdemolovat několik kolíčků, háže mi mokré prádlo na zem, místo toho, aby mi jej podávala, ale to se časem určitě zlepší! 



Ve středu měla Julinka svátek, tak dostala krásnou gumovou kachničku, kterou si moc oblíbila, dnes jsme ji měli i venku. 




Po delší době jsem zase zvolila novou značku šamponu - Ziaja - Kozí mléko, posilující šampon s keratinem. A musím říct - paráda. Vlasy mám zase krásně lesklé, bezvadně se rozčesávají, a celkově mi připadají takové zdravější. Kdysi jsem už měla doma i kozí krém na ruce, ale to byla tuším jiná značka. 


No a pořád musíme Julinku koupat v malé vaničce. Ve velké vaně má pořád hrůzu, bojí se sprchy, takže neskutečný řev. Vanička je pro ni samozřejmě už malá, ale jak se jí tam líbí! Cáká vodu kolem, hraje si se zvířátky, takže prostor kolem pokryjeme dekami, které pak vysušíme. Časem určitě Julinka tu fobii z vany překoná, ale nechci na to nijak spěchat. 



Tak se snažím nachytat trochu vánoční atmosféry, ale jo. Moc se těším na zdobení stromečku, a taky Julinka už je vnímavější, takže bude mít pěkně Vánoce. Klid, pohodu, rodinu kolem sebe, nic víc si nepřeju. A hlavně abychom byli všichni pořád zdraví, to je mé největší přání. 

Zítra se chystáme na další vánoční trhy, tak určitě budou další fotky.

Mějte se krásně, užívejte předvánoční čas, děkuji Vám za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Někdy prostě něco nesedne , ale věřím , že strach je velkej .Kachnička super a ani se nedivím ,že si jí oblíbila :) . Užívejte advent a opatrujte se .

    OdpovědětVymazat
  2. Tak teplé počasí po těch mrazech docela potěšili...Tak ať Julinka je OK a krásné si užije Vánoce
    ..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...