Knižní recenze 403 Dětské zoubky

 Autor: Zoje Stage

Žánr: Thriller 

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Suzette má dokonalého a milujícího manžela Alexe, krásný dům, díky Alexově stavitelské firmě se nemusí obávat o finance. Vychovávají spolu sedmiletou dceru Hannu. A ta je tak trochu kazem v jejich dokonalém štěstí. Hanna totiž nemluví, ačkoliv podle lékařů by měla - nejedná se o žádnou fyziologickou poruchu. Komunikuje pomocí psaného textu a obrázků. Jinak se totiž zdá, že Hanna je na svůj věk až nadprůměrně chytrá. 

Hanna absolvovala další vyšetření, tentokrát na magnetické rezonanci, a opět se neukázalo nic nenormálního. To by mělo Suzette spíše uklidnit, přesto má neodbytný dojem, že s Hannou je něco ve velkém nepořádku. Cítí, že ji dcera od mala odmítá, nemůže s ní navázat žádný kontakt, a je hluboce přesvědčena, že ji její vlastní dítě nenávidí. Když se o tom ale baví s Alexem, ten nic špatného nevidí. K němu se totiž Hanna chová úplně jinak - jako hodná tatínkova holčička, hotový andílek...

Jenže jak si Alex vysvětluje to, že Hanna nesnese žádný dětský kolektiv? Už z tolika školek byla vyloučena, Suzette se jí snaží učit doma, výsledky jsou všelijaké - ono se totiž opravdu zdá, že Hanna toho na svůj věk ví až příliš, jen jde často o věci, které by ještě opravdu znát neměla... 

Suzette navíc k tomu všemu vyčerpává i její nemoc - trpí Crohnovou chorobou, bere velké množství léků, píchá si injekce, což s sebou nese značné omezení v jídelníčku. A bohužel také časté trávicí problémy, které jí neumožňují chodit do normální práce, takže se snaží alespoň zčásti pracovat z domu. Ale s Hannou neustále za zády to není úplně jednoduché. 

A celá situace se ještě zhorší, když Suzette zjistí, že Hanna si našla jakousi "imaginární" kamarádku, francouzskou čarodějnici, která byla před mnoha lety upálena na hranici. A k jejímu údivu Hanna promluví - ovšem s francouzským přízvukem, a představí se jako Marie-Anne. Začíná Suzette bláznit, dělá si z ní Hanna legraci, nebo se s ní děje něco divného? 

Když se podaří zapsat Hannu do další školky, vypadá to tentokrát nadějně. Jenže se brzy ukáže, že Hanna zase bude dělat naschvály, a tentokrát vymyslela mnohem více ďábelský plán. Je tomu opravdu tak, nebo si jen Suzette celou dobu něco namlouvá, a vše pramení jen v její neschopnosti být pořádně dobrou matkou, kterou si vždycky slibovala být? 

Suzette se zoufale snaží přesvědčit manžela o své pravdě, a začíná mezi nimi docházet k menším svárům. Opravdu je Hanna jen nevinná, trochu zlobivá holčička, nebo se opravdu snaží svou matku zabít? A jakou roli v tom všem hraje Alex? Než Hanně vypadnou všechny dětské zoubky, bude to ještě nějakou chvíli trvat, a za tu dobu se může stát spousta věcí...

Kdo vyhraje tuto podivnou psychologickou válku? Matka, dcera, a kdo je vlastně viník, a kdo oběť...? 

Hodnocení: Dětské zoubky jsem si koupila v svém oblíbeném knihkupectví Domeček minulý měsíc. Knížka byla ve velké slevě, zaujal mě děj, a taky jsem už na spoustě knižních blogů zahlédla recenze, které jsem ale nečetla, protože jsem se nechtěla připravit o překvapení, co kdyby se mi náhodou knížka dostala do ruky! 

Příběh je vyprávěn z pohledu dvou hrdinek - v jednotlivých kapitolách se střídají Suzette a Hanna. Hannin svět je v mnoha ohledech dětský - na sedmileté dítě je ale opravdu hodně vyspělá, ač mnohé věci ještě pořádně nechápe, což je pochopitelné, a přebírá si je tak nějak po svém. Čtenář vlastně strašně dlouho neví, kdo je tady vlastně ten špatný? 

Postupem času se totiž odkrývají mnohé charakterové vlastnosti ústřední trojice, a už vlastně není tak jisté, kdo je ten zlý, a kdo dobrý. Hanna byla opravdu malý Ďáblík, to, jak se chovala k dětem ve školce, na první pohled pěkná, roztomilá holčička s culíčky, a na ten druhý... 

Hrozně zvláštní bylo, že snad žádná z ústřední trojice postav mi nebyla pořádně sympatická. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že se chovají jako odporní sobci, za to, co se kolem dělo si mohli všichni tak trochu sami. Anebo to zase byla celé jen jedna velká hra? Místy mi fakt nepřipadalo chování postav úplně normální, tak nějak jsem přemýšlela, jestli nejsou nakonec všichni v tomto románu nějak psychicky labilní... Opravdu nestandarrní chování postav!

O thriller v pravém slova smyslu se nejedná, detektivka to také není, ale o břitký psychologický román ano. Ano, je tu pár scén, kdy s napětím čekáme, co se zase stane, co zase Hanna vyvede a jak se k tomu postaví Suzette. I když se toho kolikrát zase tolik neděje, čte se to velice dobře, a i takové to poklidné vyprávění v sobě nese závan něčeho zlověstného a temného. 

Dokonalá rodinka, jejíž vnější skořápka se začíná povážlivě bořit, a já jako čtenář jsem byla kolikrát na vážkách, kdo je vlastně ten špatný, a jak moc to ještě může vygradovat? I když Hanna nemluví, některá její komunikace byla dost svérázná, a bohužel místy některé scény byly až moc vyhrocené a ke konci už bylo celkem jasné, co se bude dít - sezení u psycholožky k tomu také až moc okatě naváděla. Je opravdu neuvěřitelné, jakou mají děti "fantazii," a co vše se v malé hlavičce dokáže vyklubat za myšlenky... 

Závěr byl tak trochu otevřený, vlastně nevíme, jak to celé dopadlo, můžeme si to domýšlet, a taky mi chybělo nějaké dovysvětlení, nemohla jsem se zbavit pocitu lehkého rozčarování. Přesto je román čtivý, dá se zhltnout za tři dlouhé upršené večery, ale tak nějak vlastně pořádně nevím, co si o knížce mám myslet? Asi chápu to, co tím autorka chtěla vyjádřit, místy se jí to i daří, ale čekala jsem trochu víc.

Každý si asi z knížky odnese něco jiného, ale nakonec můžu s klidným srdcem říct, že jsem se hodně dlouho nesetkala s hlavními hrdiny, kteří by mi byli tak odporně nesympatičtí, a ani jsem pořádně nikomu nedržela palce. Hodně zvláštní kniha, jedná se o béčkový román, který ale měl ambice stát se něčím víc. 

Dávám i přesto sedmdesát procent, čekala jsem ale od knihy něco úplně jiného, ale nemůžu říct, že jsem úplně zklamaná. Jsou rozhodně mnohem horší thrillery podobného ražení. Jako taková oddechovka, na mateřské, přečíst si něco o zlobivé holčičce, no fajn. I na databázi knih jsou hodnocení dost rozporuplná - někdo dává pět, někdo odpad, jak říkám, každý si asi z románu vezme něco jiného. 

A co Vy? Máte rádi psychologické romány, kde se každá postava chová rozporuplně a vlastně nevíte, co si o tom celém máte myslet? Četli jste tuto knížku? Máte rádi knihy o "andělských" dětech? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné chladné zářijové dny, Vaše Eliss ♥