Opodstatněné zdanění?

 Dnes ráno jsem při projíždění ranních novinek na internetu narazila na zajímavý článek. "Válek si chystá argumenty pro daň z cukru. Jde o chuť, říká Kofola i Mattoni." V podstatě jde tedy o to, že sladké nápoje by měly podléhat většímu zdanění, ministr chystá velkou zprávu, která shrne "dostupné" důkazy. To, že cukr je takový "nenápadný bílý zabiják," není nic zase tak nového. 

Podle příznivců zavedení této daně to má hned dva efekty. Klesá nejen samotná spotřeba limonád, ale i obsah cukru v limonádách. Výrobci se totiž snaží dani vyhnout. Nějaká forma zdanění slazených minerálek a limonád platí už v Evropě ve třinácti zemích. Nepodařilo se mi v článku najít, zda se nejedná i o různé energy drinky, které jsou také plné cukru, a pak samozřejmě se tato pochutina přidává i do džusů.

Prvotním argumentem pro zavedení této daně je, jak jinak, obezita. Pokud je někdo zvyklý vypít několik litrů Kofoly či Coca-Coly denně, tak pak logicky začne přibírat, zvláště pokud to ještě doplní sladkým jídlem. Jako další je tu dopad škodlivosti cukru v nápojích na veřejné zdraví. To je tak trochu zvláštní formulace, pod kterou se může skrývat v podstatě cokoliv - cukrovka, choroby srdce a cév, problémy s ledvinami...

U nás doma se pily slazené nápoje úplně běžně. Do školy jsem s sebou mívala sladké pití, většinou tedy sirup, občas tu malou flašku Jupíka nebo džus. Limonády byly běžnou součástí sobotního oběda. Výjimkou byla máma, ta sladké nikdy nepila, co si pamatuji, tak celý život pije bublinkovou vodu. Když byla oslava nebo vánoční období, tak se docela dost pila Cola či Kofola. A s tátou jsme vždycky pili bublinkové minerálky - když onemocněl cukrovkou, tak kupoval právě ty s umělými sladidly.

I později na intru jsme si s holkama kupovaly sladké minerálky. Ano, přiznám se, že jsem kupovala ty nejlevnější dvoulitrové limonády plné cukru a dalších výborných chemických dobrůtek. Ale jako chudá studentka jsem byla ráda, že nemusím pít hnusný školní čaj, a samozřejmě jsem si neuvědomovala, že je určitě zdravější než to, co si kupuju. 

Něco se ve mně zlomilo až když táta zemřel právě na komplikace spojené s cukrovkou. Tehdy jsem úplně radikálně vyškrtla sladké nápoje. Dokonce jsem si vodu k pití převařovala, což není také úplně optimální. A jednou se mi v kombinaci a alkoholem, který jsem zapíjela právě převařenou vodou, udělalo šíleně špatně - to bylo na rozlučce s učňákem. Myslím, že tato kombinace mě tehdy pěkně dehydrovala, protože jsem celý večer jen ležela, potila se jako blázen, točila se mi hlava a měla jsem pocit, že umírám. Od té doby můj experiment s pitím převařené vody skončil. 

Ale musím se přiznat, že jsem měla období, několikrát do roka, kdy mi sladké nápoje chyběly. To jsem si koupila džus, a za jeden den jej celý vypila, byť zředěný s vodou. Hlavně tedy v létě, pokud byla velká horka, tak si tělo prostě řeklo o sladké pití. Ale byl to pro mě chuťový šok, bylo to na jednu stranu dost nepříjemné, když jsem najednou ucítila tu cukrovou nálož v ústech, která už dávno na sladké pití odvykla. 

V čem tak ještě občas udělám výjimku je kakao. Ale i to kupujeme kvalitní v čokoládovně, a já si jej dosladím podle své chuti, hořké opravdu ne ne. A chutnají mi i sladká mléka typu Kravík či Bobík, ale to taky nemusím pořád. Samozřejmě teď v těhotenství se to trochu obrátilo, ráda si zajdu na bezinkovou limonádu do kavárny, která je sladká. Kávu piju spíš jen sporadicky, pokud je rozpustná, vypiju ji klidně jen s mlékem, ovšem do turka si trochu cukru dám. Ale turka už jsem nepila ani nepamatuju.

Nesladím si ani čaj, výjimečně stačí ochutit citronem. Na pečení používám zásadně třtinový cukr, kupujeme ten dražší a tak trochu doufám, že je opravdu kvalitní. Minulý měsíc jsem zkusila experiment a koupila jsem kokosový cukr. Ten má téměř stejnou sladivost jako ten bílý - 86 procent, ale obsahuje minerály a vitaminy. Navíc není nijak průmyslově rafinován. 

Na obalu výrobce se píše toto: Kokosový cukr je nerafinovaný hnědý cukr s hlubokou karamelovou chutí. Vyrábí se z tropického květu palmy a sušením šťávy bohaté na živiny. Šťáva kondenzuje na lahodný, ručně vyrobený hnědý cukr, který dodává pečení teplou barvu a hloubku chuti. Je vhodný na výrobu sušenek a dortů, ke slazení asijských pokrmů, omáček a nápojů. 

Musím říct, že kokosový cukr není úplně špatný. Měla jsem strach z toho, že tam ten kokos bude třeba nepříjemně a rušivě cítit, ale není tomu tak. Jeho vůně je taková zvláštní, přirovnala bych ji k něčemu zemitému. Příště ale zase zkusím nějaký jiný cukr. Čtvrt kila stálo u nás ve zdravé výživě padesát korun. 

Ovšem je otázkou, zda bude mít vyšší zdanění slazených nápojů efekt na zdraví populace? Opravdu si lidé, kteří jsou na pití těchto nápojů zvyklí, a defacto závislí, přestanou slazené limonády a minerálky kupovat? Když vidím někdy ty plné nákupní vozíky, které táhne početná rodinka, a jsou plné balíků opravdu nezdravých nápojů, tak mám pocit, že nikoliv. 

Jestli není toto zdanění jen chytrý kalkul od vlády, jak vybrat více peněz na daních. Jak se říká, zdraví až na druhém místě! Abych se přiznala, ani nevím, kolik stojí třeba taková sladká Ondrášovka. Doma mám ale litr rybízového džusu značky Hello, a ten stál čtyřiatřicet korun. Džusy má rád přítel, ale protože jsme spolu už více jak deset let, tak se taky dost vyhýbá sladkému pití. 

Nezředěný by ten džus nevypil, poměr 1:1 je akorát. Nejčastěji se u nás doma pije obyčejná voda z kohoutku. Jako dítě jsem "holou" vodu přímo nenáviděla. A teď je to pro mě zcela běžná věc. Je pravdou, že se teď si občas trochu zahřeším sladkým pití, ale není to denně a snažím se to držet na uzdě, protože v některých ohledech jsem fakt zásadová. 

Když se tedy vrátím k té dani z cukru ve sladkých nápojích. Proč jsou trnem v oku sladké nápoje? On se přeci cukr přidává i do spousty jiných věcí. Takže zdaníme cukr ve sladkých limonádách a energy drincích, fajn. Jenže v čokoládě, bonbonech, oplatcích, a já nevím ve všem ještě je přeci také cukr. Ale mluví se jen o zdanění některých nápojů. Proč? 

Problémem ale není jen cukr. Pokud se cukr z nápojů odstraní, většinou jej výrobce nahradí umělým sladidlem. Za obecně nejzdravější je považován Sacharin, ale i on může způsobovat zhoubná onemocnění, například rakovinu vaječníků! Ale třeba diabetici jsou na umělá sladidla zvyklí, takže to je pak složité. Vhodnější alternativou pro cukrovkáře je fruktóza, která se přidává i do diabetických oplatků. 

Tak jsem teda zvědavá, jaký "plán" boje proti cukru v nápojích ministr zdravotnictví představí. Nedělám si iluze o tom, že by si je lidé, kteří limonády a minerálky milují, přestali kupovat jen proto, že budou o pár korun dražší. Ale penízky budou do státní kasy pěkně cinkat, a o to přeci jde...

Co si o tomto myslíte Vy? Má vyšší zdanění sladkých nápojů - minerálek a limonád - své opodstatnění? Chce stát takto bojovat proti obezitě? A není to spíše boj s větrnými mlýny? Sladíte si kávu a čaj? Máte rádi sladké nápoje, kupuje pravidelně minerálky nebo limonády? Nebo si doma třeba v létě děláte vlastní, domácí limonády? 

Má smysl zdanit sladké nápoje, když o sladkostech se v této souvislosti vůbec nemluví? Měli jste někdy období, kdy jste přestali pít úplně sladké pití? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥